| Carbine (18.9.1885 - 10.6.1914) | |||||||
| Musket | Mersey | ||||||
| Toxophilite | West Australian Mare | Knowsley | Clemence | ||||
| Longbow | Ledgerdemain | West Australian | Brown Bess | Stockwell | Orlando Mare | Newminster | Eulogy |
Pravděpodobně neexistuje mezi milovníky koní člověk, který by neznal Phar Lapa, jednoho z nejslavnějších dostihových koní v historii. Když však vyslovím jméno Carbine, mnozí z Vás řeknou: "Tak o tomto koni slyším poprvé." Carbine, podobně jako Phar Lap, se narodil na Novém Zélandu a stejně jako on přerostl v myslích turfmanů pátého kontinentu v legendu. I když...
Oba Carbinovi rodiče měli pohnutý osud. Otec Musket se narodil roku 1867 v Anglii. Majitel lord Glasgow měl ve zvyku nechat zastřelit každého koně, jenž nesplňoval jeho náročná kritéria. Jedním z takových koní byl i Musket, který naštěstí vyvázl se zdravou kůží, neboť lord zemřel a kůň přešel k jinému majiteli. Během své kariéry absolvoval 14 dostihů, z nichž devět vyhrál a prosadil se především jako extra vytrvalec. V chovu se Musketovi příliš nevěřilo, díky ne zrovna lákavé krevní linii, a tak připouštěl za pouhých 30 guineí. V Anglii zplodil jen 65 hříbat a po dražbě putoval za 500 Ł na Nový Zéland, kde zahájil roku 1879 připouštěcí sezonu. Z jeho prvního novozélandského ročníku vzešel vítěz Melbourne Cupu, z druhého šampión plemeníků. Navzdory krevní linii se stal Musket vedoucím australským plemeníkem ve třech z šesti připouštěcích sezon.
Carbinova Matka Mersey se narodila roku 1874 v anglickém hřebčíně Roayal Stud. Na své majitele příliš nezapůsobila, a tak nikdy nezávodila. Ovšem jako chovnou klisnu ji čekala jedna tragédie za druhou. Často potrácela, nebo hříbata záhy po porodu umírala. Po dvou neúspěšných chovatelských pokusech putovala Mersey rovněž na Nový Zéland, kde byla 14x připuštěna, ale jen pět hříbat přežilo. Z nich se nejvíce proslavil Carbine, dále Lady Womsley vítězka ARC Raylway Handicapu, nebo Carnagy, vítěz Victoria Derby. Merseyin život vyhasl roku 1897, když zemřela při porodu.
Psal se rok 1885, když se 18. zářijového dne narodil v hřebčíně Sylvia Park v Aucklandu na Novém Zélandu klisně Mersey hnědý hřebeček s úzkou lysinkou na hlavě a podkolenkou na levé zadní noze. Pojmenovali ho Mauser, ale hřebeček se později mnohem více proslavil pod jménem Carbine.
Na dražbě ročků 5. ledna 1887 Carbine přílišné nadšení nevyvolal. Za 620 guineí putoval k Danu O´Brianovi, ostatní kupci se snad zalekli jeho kolmých spěnek, či slabých kostí.
Carbine se již od začátku projevoval jako osobnost. Shazoval neoblíbené jezdce a kousal cizí lidi. V průběhu Carbinovy dostihové kariéry se mnohokrát stalo, že ho jezdec s trenérem museli doslova dotáhnout na start dostihu. Carbine byl paličatý. Když se ale rozhodl běžet, neměl soupeře. Pokud ho však v hledišti něco zaujalo, zůstal stát s očima vyvalenýma a nikdo s ním nehnul. Carbine rovněž přímo nesnášel, když mu déšť smáčel uši. Trenér ho nejprve doprovázel na dráhu s deštníkem, potom ho však voda v jeho vlastních uších znechutila natolik, že nechal Carbinovi ušít speciální kožené návleky. Jednou Carbina dokonce nalezli, jak se schovával v nějaké budě, když ho venku zastihla bouřka. Carbine miloval potlesk tribun, ba přímo si jej žádal. Při mnoha příležitostech odmítal po vítězném dostihu opustit dráhu, dokud se mu ovace nezdály dostatečné.
Přes některé exteriérové nedostatky měl Carbine vždy dlouhou, ekonomickou akci. Nicméně po prvních galopech nebyl trenér výkony hřebečka zrovna nadšen, a tak se ani neobtěžoval doprovázet koně k jeho prvním startům. Poslal místo sebe stájníka Jacka Vincenta a zůstal informován o Carbinových výkonech pouze přes telegram. A tak si Carbine kolem stájí získal přezdívku Old Jack.
Carbinův vítězný debut v sezoně 1887/1888 se uskutečnil 16. prosince 1887 v dostihu Hopeful Stakes na 1000 metrů v Canterbury, ve kterém i přes špatný start docválal do cíle o délku před Ravenswindem. Následovalo další vítězství navzdory faktu, že měl Carbine zraněnou a zabandážovanou nohu. Trenér O´Brian se rozhodl podívat se na hřebečka v akci až při jeho třetím startu v Champagne Stakes a nebyl zklamán, Carbine totiž zvítězil o 3 délky. Následovala dvouměsíční pauza a ačkoliv si krátce před dalším startem hřebec opět zranil nohu a zranění nebylo ještě zcela zhojené, v dostihu těsně zvítězil. Hned následujícího dne si Carbine připsal další výhru o krk. Ukončil tak svou první dostihovou sezonu a stal se nejlepším dostihovým dvouletkem na Novém Zélandu.
Následujícího roku na jaře se Carbine přesunul do Austrálie, kde zahájil sezonu 1888/1889 (Pozn.: v Austrálii jsou roční období obráceně než v Evropě, tj. jaro zde začíná v září a zima v červnu, proto se i dostihová sezona v Austrálii značí jinak) bez předchozího přípravného startu - nastoupil přímo do Victoria Derby. Přesto zaujal roli favorita a nebýt fatální chyby žokeje, jenž "složil ruce" příliš brzy, pravděpodobně by zvítězil.
V 1400 metrů dlouhém dostihu WFA Flying Handicap byl Carbine jediným starším koněm v poli a zvítězil o délku. O dva dny později ve Foal Stakes zvítězil jistě i s 60 kg na zádech. Tento start byl poslední pro dosavadního trenéra Dana O´Briana. 12. listopadu byl Carbine prodán za 3000 guineí Walteru Hickenbothamovi, který zastupoval Donalda Wallace.
První dva starty nevyšly zrovna podle představ nového Carbinova trenéra. V Newmarket Handicapu doběhl hřebec třetí, v Australian Cupu těsně druhý. O dva dny později v Champion Stakes na 4800 metrů zvítězil o 2 délky, přestože si v dostihu zranil kopyto. I přes zranění byl Carbine přihlášen do dalších dvou dostihů, a tak běžel pouze po dvoudenním léčení v jednom odpoledni jak v All Aged Stakes, tak v Loch Plate - a oba dostihy vyhrál. Bohužel po doběhu v dostizích již silně kulhal...
Dalších 6 týdnů Carbine odpočíval, léčil si zranění a připravoval se na dostihový mítink v Sydney. V Autumn Stakes vyhrál Abercorn o hlavu před Carbinem, za dva dny v Sydney Cupu Carbine Abercornovi porážku oplatil a zvítězil v čase 3:31, čímž pokořil dosavadní australský rekord na dvě míle. Příštího dne byl Carbine schopen běžet a vyhrát 2 dostihy, All Aged Stakes o krk a Cumberland Stakes o půl hlavy. Takřka neuvěřitelné je, že s rozestupem pouhých dvou dnů Carbine startoval v AJC Plate a vyhrál nad těžkými soupeři Abercornem a Melosem těžce o půl hlavy.
Před zahájením další sezony (1889/1890) sílily pochybnosti o schopnostech čtyřletého Carbina. V tréninku se nezdál tak slibný, jako v předchozích letech. Ani jeho otec Musket jako čtyřletý již neběhal. V polovině října 1889 Carbine běžel v Cumberland Stakes. Koni se tradičně příliš nechtělo na start dostihu, ve kterém nakonec prohrál o dvě délky. Nad jeho další kariérou se stahovala mračna. Naštěstí se postupně začaly zlepšovat tréninkové časy, proto se trenér rozhodl Carbinovu kariéru ještě neukončit.
Jenže pouhé tři dny před Melbourne Stakes si Carbine rozštípl kopyto... S bandáží na noze opět odmítal postavit se na start. V dostihu se setkal s vynikajícími Abercornem a Melosem, ale ani na jednoho nestačil a dokončil dostih těsně třetí. Navzdory zranění byl Carbine poslán do Melbourne Cupu se zátěží 63,5 kg. Po startu, k němuž ho tradičně opět "dotáhli" násilím, byl na konci dvacetičlenného startovního pole. Postupně se probojovával dopředu, až nakonec převzal vedení nad Chicagem a Melosem. Jenže pak nastoupil skvělý finiš Brava a zraněný Carbine již nebyl schopen držet s ním krok. Podlehl o délku a třetí skončil Melos. Carbine pak odpočíval jen jeden den, poté se ve Flying Stakes utkal s Dreadnoughtem a zvítězil po tuhém boji o půl hlavy. Navzdory těžkým obvazům na zraněné noze Carbine startoval i v Cantebury Plate o pouhé dva dny později! Opět se střetl s Abercornem a Melosem. Trýzněn ostrou bolestí se nechtěl vzdát, ale nakonec doběhl čtvrtý v zoufalém stavu.
Konečně byl Carbinovi dopřán zasloužený odpočinek a startoval opět až v březnu v podzimním Essedon Stakes, kde zvítězil o půl délky. O pět dní později soupeřil se třemi koňmi v Champion Stakes na rozbahněné trati a doběhl třetí za Melosem a Dreadnoughtem.
Poslední den podzimního VRC mítinku nastoupil Carbine opět do dvou závodů stejně jako v předchozím roce. S polem dvouletých soupeřů v All Aged Stakes si doslova pohrál, když je za sebou nechal o čtyři délky. V Loch Plate už to bylo trochu ¨ obtížnější – Carbine zvítězil o krátký krk.
O měsíc později měl Carbine absolvovat 5 dostihů v průběhu sedmidenního mítinku. V dnešní době věc nemyslitelná, ale na tehdejší poměry běžná praxe. V Autumn Stakes Carbine těžce bojoval s Melosem a Dreadnoughtem, nakonec nad nimi zvítězil o nos. Na velikonoční pondělí doběhl Carbine vítězně o délku v Sydney Cupu před Mantillou. V All Aged Stakes zvítězil o půl délky, v Cumberland Stakes za sebou nechal o krk Dreadnoughta, když rival Melos zůstal zpět o propastných 10 délek. Toto trio se v průběhu mítinku setkalo ještě v jednom startu, tentokrát byl Carbine první, Melos druhý a Dreadnought třetí.
Jako čtyřletý byl Carbine skvělý, ale to, co předváděl na dráze o rok později, tedy v sezoně 1890/1891, nemělo obdoby. Hned v prvním startu, Spring Stakes, zvítězil s přehledem o čtyři délky. O pět dní později v Craven Plate sice proběhl vítězně cílem s těsným náskokem nad Megaphonem, ale o 20 délek před třetím Cuirassierem. Zároveň vytvořil australský rekord na 2000 metrů a obnovil si zranění kopyta.
Po šestitýdenní rekonvalescenci se Carbine předvedl v plné parádě na startu přípravného dostihu na Melbourne Cup – Melbourne Stakes a snadno v cílové rovince odrazil útoky Gresforda i Melose.
Pokud chcete vědět a pochopit, jak moc Australané milují koně a dostihový sport, zajeďte se podívat na Melbourne Cup. V tento den se život v Austrálii zastaví, zraky všech se upírají pouze a jen k významnému dostihu. Den konání Melbourne Cupu byl dokonce vyhlášen státním svátkem, což nemá nikde ve světě obdoby. A právě hnědý hřebec Carbine se svým výkonem nesmazatelně zapsal do historie tohoto významného dostihu. Dokázal totiž něco, co se žádnému koni před ním, ani po něm nikdy nepodařilo. Dokonce ani fenomenálnímu ryzáku Phar Lapovi ne...
Na start dostihu nastupoval Carbine proti 38 soupeřům jako horký favorit. Přesto oznámení, že poběží 2 míle s 66 kilogramy na hřbetě, vyvolalo celonárodní šok. V poli tolika koní si Carbine nemohl dovolit běžet "na čekanou". Žokej Ramage se musel plně spolehnout na jeho třídu a od startu se držet v kontaktu se špicí. V zatáčce do roviny mu povolil otěže docela, Carbine vystřelil dopředu a za ohlušujícího jásotu diváků odrazil veškeré pokusy o útok a prolétl cílem jako vítěz. Výborný hřebec Highborn se mu dokázal přiblížit na necelé 3 délky a to nesl pouze 42 kg! To ještě nebylo vše. Další vlnu nadšení způsobila zpráva, že Carbine zlomil dosavadní rekord trati časem 3:28, jenž nebyl překonán dalších 15 let. Zvítězit s tak obrovskou zátěží a ještě navíc v rekordním čase bylo prostě úžasné (pro zajímavost - Phar Lap se zátěží 69 kg skončil osmý, i když těžko lze srovnávat výkony koní, jež dělila propastná čtyři desetiletí).
V cíli Carbina obklopily davy lidí. Všichni se pokoušeli zázračného koně dotknout a utrhnout si pár žíní z ohonu nebo hřívy. Námahou v Melbourne Cupu se však Carbinovi obnovilo staré zranění. Následujícího dne bylo nutné ránu rozříznout a vyčistit infekci.
Carbine zaslouženě odpočíval až do podzimu, kdy nastoupil do dostihu Essedon Stakes, ve kterém se střetnul s Megaphonem a těsně zvítězil. Za pět dní v Champion Stakes se Carbinovi postavili pouze dva soupeři - The Admiral a Whimbrel. Jenže ani jeden pro něj nebyl důstojným soupeřem: Carbine zvítězil o 8 délek! V All Aged Stakes s Carbinem poměřili síly pouze tři dvouletí. Carbine opět zvítězil, tentokrát o půl délky.
Na velikonočním mítinku startoval Carbine ve čtyřech dostizích. V Autumn Stakes vyhrál o dvě délky. V den konání All Aged Stakes pršelo, proto se hřebec objevil na rozmáčené trati s návleky na hlavě a uších. Dostih se vyvíjel dobře, ale pak naneštěstí vběhl Carbine do cílové rovinky příliš zeširoka a ztratil potřebné délky, které mu pak v závěrečném boji s Marvelem chyběly. Touto porážkou byla ukončena skvělá série 15 vítězství v řadě. Ještě téhož dne se oba soupeři setkali v Cumberland Stakes a tentokrát bylo Marvelovi osudným dívat se na Carbinovu záď z odstupu úctyhodných sedmi délek. O dva dny později měl Carbine v dostihu na 4800 metrů pouze dva vážnější soupeře. Oba však porazil, třetího v cíli dokonce o 20 délek.
Při přípravách na jarní návrat si Carbine opět obnovil staré zranění a navíc si natáhl vazy na přední noze. Předpokládalo se, že ještě bude závodit na podzim, ale k tomu již nedošlo. Veterinář doporučil odchod hřebce do chovu. Jen pro zajímavost - pokud by Carbine běžel v Melbourne Cupu jako šestiletý v sezoně 1891/1892, nesl by zátěž 70 kg!
Do chovu Carbine odešel s výbornou statistikou: startoval v 43 dostizích, z nichž rovných 33 vyhrál a 9x se umístil. Připouštěcí poplatek za Carbina byl stanoven na šokujících 200 guinení (dosud nejvyšší připouštěcí poplatek v Austrálii byl 60 guinení za St Albanse). Na jaře dostal Donald Wallace nabídku k prodeji hřebce americkému chovateli za 20 000 Ł. Donald Wallace odmítl, protože chtěl, aby Carbine zůstal v Austrálii. Hřebec působil v Austrálii v hřebčíně Lerderberg Park Donalda Wallace čtyři roky a stal se otcem vítězů 208 závodů (např. Amberite, Carbineer, Charge, Flintlock, La Carbine, Mural). Jeho nejlepším potomkem v Austrálii byl bezesporu Wallace, klasický vítěz a nejúspěšnějěí otec klasických vítězů, jakého kdy nejmladší světadíl poznal.
Carbine by jistě v Austrálii zplodil podobných potomků víc, nebýt nabídky vévody z Portlandu, doprovázené úžasnou sumou 13 000 guineí (vyšší částka nebyla za australského hřebce nikdy zaplacena). Té Donald Wallace, jehož se tvrdě dotkl ekonomický propad, nemohl odolat. Vévoda z Portlandu ve svých dopisech psal, že touží umístit australského šampiona v Anglii hned vedle St Simona, a tak Carbina čekala daleká cesta za moře. Navzdory pokusům zabránit veřejné účasti se přišlo s hřebcem rozloučit asi 10 000 lidí. 13. dubna 1895 se loď nesoucí jméno Orizaba odpoutala od australských břehů. Za sebou měl Carbine vzdalující se rodný kontinent, pod kopyty vratkou lodní palubu a před sebou nejistou budoucnost v rodné zemi jeho rodičů - Musketa a Mersey...
Do té doby jezdili plnokrevníci výhradně z Anglie do Austrálie a vývoz Carbina byl doslova senzací. V Anglii to neměl Carbine vůbec snadné. Nejlepší klisny kryl St Simon a další zavedení plemeníci. Australský hřebec se přesto dokázal prosadit. Svoji kariéru plemenného hřebce nastartoval roku 1896 s poplatkem 200 guineí. Jenže roku 1900 jeho popularita klesla a poplatek byl snížen na 100 guineí a později na 50 guineí V roce 1906 se opět vyhoupl na 200 guineí díky vítězství svého největšího syna Spearminta v derby. Carbine se v Anglii stal otcem 138 vítězů, kteří vyhráli skoro 120 000 Ł. I když se nikdy nestal šampionem plemeníků, mezi jeho partnerkami bychom našli tak skvělé klisny jako např. Sceptre, Maid of the Mint, Memoir, Mrs.Butterwick, La Roche a další. Carbine se stal zakladatelem tří po sobě jdoucích generací vítězů derby. Jeho krev se rozlila po světě a nakonec se vrátila i na rodný světadíl, kde se prostřednictvím Spearfelta a The Buzzarda dále rozšířila.
Carbinovo statečné a bojovné srdce dotepalo 10. června 1914 v požehnaném věku 29 let, když byl hřebec nalezen ve svém boxu mrtvý. Kostra putovala do rodné Austrálie. Byla vystavena v Melbournském muzeu do roku 1950, kdy byla poničena vandaly. Nyní ji můžete vidět v Australském jezdeckém muzeu u Cauldfieldského závodiště. Carbinova kůže byla poslána do Aucklandu na Novém Zélandu k vyčinění, ale při transportu se natolik poničila, že se k vyčinění dala použít pouze hlava a ocas. Použitelné zbytky kůže byly využity k potažení křesla předsedy Aucklanského jezdeckého klubu. Z ostatních kousků Carbinovy kůže byly vytvořeny váčky na tabák.
Velmi těžko lze s odstupem mnoha desetiletí srovnávat nesrovnatelné. Nelze jednoznačně říci, zda byl lepší Carbine nebo Phar Lap, jemuž kolovala v žilách Carbinova krev. Carbine se na rozdíl od Phar Lapa proslavil krom vynikajících výsledků na dráze také v chovu. O Phar Lapovi byly zase sepsány knihy, natočen film, palcové titulky v novinách oslavovaly jeho vítězství. Existují videozáznamy z jeho dostihů. Carbine tuto šanci neměl. Phar Lap vyvolával davové šílenství a stal se legendou žijící v srdcích milovníků koní po celém světě dodnes. Carbine ve své době bezesporu legendou byl, nyní však žije pouze v myslích zanícených australských historiků. Je na čase, aby legenda jménem Carbine vstala z popela...
| Vaše reakce k článku |