Eliot s Venturou (časopis Jezdectví)
Mnohými zapomenutý je úspěch dvojice František Ventura - Eliot na letníh olympijských hrách v roce 1928. Tehdy tato dvojice přivezla z holandského Amsterdamu domů do Československa cennou zlatou medalili v parkurovém skákání.
Když přijímal dne 7. března 1900 na ustavující schůzi Českého olympijského výboru PhDr. Jiří Guth-Jarkovský funkci prvního předsedy, jistě netušil, že do bojů o olympisjké zlato jednou zasáhne i český jezdecký sport. Hrdinou olympijské slávy se stal do té doby málo známý vojenský kůň Eliot, objevený tehdy npor. Františkem Venturou, který ho přijezdil - jezdecky a skokansky vycvičil.
Psal se rok 1928 a hostitelskou zemí letních olympijských her byla země květin a tulipánů Holandsko. Jezdci vystupovali před králem a královnou v Amsterdamu. Sportovní konkurence byla ze všech sportovních zemí, zastoupených především kavaleristy - důstojníky hippických zbraní. Vždyť v té době byl právě kůň ve všech armádách hlavním rychlým dopravním prostředkem. Proto bylo koní v armádách početně daleko více, než dnes motorizovaných sil, proto měli kavaleristé velký výběr sportovního materiálu.
O českých jezdcích a kavaleristech malé a mladé ČSR se toho ve světě mnoho nevědělo. Proto v Amsterdamu nebyli vůbec bráni jako vážná konkurence až do chvíle, než se na olympijském parkuru objevil npor. Ventura s ryzákem Eliotem. V základním kole muselo 47 startujících dvojic absolvovat co nejlépe 16 skoků. Kupodivu bez chyby jich přešlo jen sedm. Náš Eliot s Venturou startovali jako osmnáctí, přeskákali všechny překážky bez chyby s velkou elegancí a krásným moderním stylem. Francouzský poručík Bertan s koněm Papillon, a polský jezdec Gzowski s Mylordem zajeli však rychlejší časy. Francouz byl rychlejší dokonce o 13 vteřin. V prvním rozeskakování na šesti překážkách vypadli ze hry čtyři jezdci. Ve hře už zbyli jen 3 dvojice - 2 soupeři - jezdec Bertan s Papillonem a major Ch. Kuhn s Pepitou (Švýcarsko). V tomto okamžiku už bylo jasné, že František Ventura s Eliotem získají medaili. Poslední rozeskakování (Ventura s Eliotem nastupovali jako první) je v jednom dobovém časopise popisováno takto: "Lehkým způsobem překonal jediný Eliot bezvadně stationato. Byl to skoro neuvěřitelný skok. Obě bariéry byly 160 cm vysoké a 2 m 10 cm navzájem vzdáleny! Nadšení, jaké se nyní rozlilo prostorami stadionu, nedá se popsati." Francouzský Papillon shodil jednou, švýcarská Pepita dvakrát.
Následovaly telegramy a telefonáty do ČSR a radiojournal už večer hlásil, že npor. Venturu dekorovala sama holandská královna Vilhemína. Dostal poděkování za vzornou reprezentaci z prezidentské kanceláře T. G. Masaryka, který projevil přání zlatou medaili vidět. Mezitím byl 33-letý nadporučík Ventura povýšen na kapitána a byl se "zlatou" přijat samým prezidentem Masarykem.
Osudy koně Eliota jsou velmi pestré. Pan praporčík Holík 8. drag. pluku KVS, rád o něm vypravoval: "Ryzák Eliot byl valach bez původu (známých rodičů) nakoupen vojenskou remontní komisí z uherské pusty a do výcviku přidělen k remontní eskadroně v Přelouči s velmi špatným kádrovým posudkem: Eliot, ryzák, valach, velmi dobře stavěný jezdecký kůň, tvrdé konstituce, těžce ovladatelný až vzpurný, vhodný jako nosný kůň! A skutečně se tak projevoval, proto bylu u mužstva neoblíbený. Jednou se ve stáji odvázal, vyběhl na dvůr a řádil. Při chytání v honičce přeskočil oje vojenských zásobovacích vozů, a z místa dokonce bez doteku přeskočil vojenský vůz! Až na chleba přišel k npor. Venturovi, který ho chytil. Laskavými slovy - tobě se budu věnovat - ho odvedl do stáje na štont. Stal se z nich nerozlučný pár, Eliotovi bylo vyměněno těžké nosné sedlo za lehké, důstojnické. Z Eliota se pak stal hodný, až rozmazlený kůň s vynikající kondicí."
Kůň Eliot byl z armády vyřazen v pouhém roce 1936 do dobrých rukou milovníka koní, pana Erny Košťála, majitele pardubické populární kavárny a hotelu Veselka. Když pana Košťála Němci v aféře parašutisty Alfréda Bartoše popravili, padl jim do rukou dobře krmený Eliot, kterého zabili "na maso"....
| Galerie obrázků - Eliot | |
 Zdroj: časopis JezdectvíPopis: Eliot a npor. Ventura |
| Vaše reakce k článku |