Horses-Online.cz

www.serengetinesmizemrit.cz

Naši koně a jezdci na OH

Eliot s Venturou (časopis Jezdectví)

Zdroj informací:

Počátky...

Rokem 1896 ožila v novodobých dějinách tradice pořádání olympijských her. Tehdy se konaly v zemi zrození v Řecku a pořadatelem se staly Athény.

Vzorem pro OH byly starověké řecké olympijské hry pořádané od roku 776 před Kristem do roku 394 našeho letopočtu. Konaly se v Olympii, významném městě na Peloponéském poloostrově každé čtyři roky.

O obnovení olympiády se zasloužil především baron de Coubertin a velký podíl měl i na zařazení jezdeckých disciplín na program her. Bylo to však také díky neúnavné iniciativě skupiny švédských důstojníků pod vedením hraběte Clarence von Rosena, který byl vrchním podkoním švédského krále.

První čtyři místa konání olympijských her (Athény, Paříž, St. Luis a Londýn) neprojevila dostatečný zájem či pochopení pro jezdecké soutěže. Von Rosenovi se podařilo v roce 1906 vážně diskutovat o zařazení jezdectví na program soutěží, ale přes počáteční příslib Londýna se celou záležitost podařilo prosadit až na "domácích" OH ve Stockholmu.

Rakousko-Uhersko se tehdy nezajímalo o účast na hrách. Po přestávce v roce 1916 se další olympijské klání konalo až v roce 1920 v Antverpách. Po rozpadu Rakousko-uherské monarchie mělo jezdectví i vlády nově vzniklých zemí jiné starosti, než účast na olympiádě. To přišlo později.

Touha samostatně se předvést a dobře prezentovat, doplněná o přísný systematický vojenský trénink včetně zahraničních stáží ve významných jezdeckých školách (Pinerollo, Tor di Quinto, Saumur...), začala brzy přinášet své ovoce.

Již v roce 1924 se olympiády zúčastnila československá ekipa military, drezúrních a skokových jezdců. Soutěže všestrannosti se tehdy počítaly ke stěžejní disciplíně, neboť byly nejnáročnější a nejdůležitější ve vojenském jezdeckém výcviku.

Paříž

V roce 1924 se v Paříži soutěžilo ve třech disciplínách - všestrannosti, drezúře a skokovém ježdění. Nejvýznamnější byla soutěž všestrannosti (tehdy a ještě řadu let potom označovaná vojenským pojmem military).

V military nás zastupovali čtyři jezdci - kapitán Josef Charous s Editorem, kapitán F. John s Aratem, kapitán František Statečný s Exterieurem a kapitán M. Pechman s Coirem. Kapitán John byl vyloučen až v závěrečném parkuru a kapitán Pechman při steeplechase. Kapitánu Statečnému nebyl povolen start ve skokové části. Celou soutěž dokončil pouze Josef Charous s Editorem na posledním místě z 32 dokončivších jezdců a z celkového počtu 44 účastníků ze 13 zemí.

V drezúře se nám dařilo výrazně lépe, ale bohužel se ještě v tomto roce nehodnotily výsledky družstev. Československo reprezentovali 4 jezdci, kteří obsadili velice dobrá místa. Nejúspěšnějím byl kapitán Emanuel Thiel s Exem, kteří v celkové konkurenci 24 nejlepších světových jezdců vybojovali výborné 6. místo. Kapitán František Donda s Elánem získali 11. příčku, kapitán Otto Schöniger s Fefe 18. místo a kapitán Jaroslav Hanf s Elegantem 19. místo. V družstvech by to bývalo určitě přineslo bronz, ale bohužel družstva, jak jsme již řekli, nebyla sestavena.

Ve skokovém ježdění se představilo 43 jezdců z 11 zemí, z toho tři z Československa. Nejlépe se dařilo kapitánu Rudolfu Poplerovi, který v této konkurenci obsadil 23. místo s Eldorádem. Na místě 34. dokončil olympijské soutěžení kapitán Oldřich Buchar s Esperantem. Kapitán Josef Rabas s Arabem byli vyloučeni.

Tato československá premiéra byla velkou motivací pro účast na příštích hrách kde jsme poprvé a zatím naposledy skvěle zazářili.

Amsterdam

Do historie jezdeckého sportu se nejvíce zapsaly olympijské hry v roce 1928, kde ČSR získala zlatou medaili.

První z jezdeckých disciplín hodnocených na olympijském turnaji byla opět všestrannost. Této disciplíny se zúčastnilo 47 jezdců ze 17 zemí. Za ČSR startovali tři jezdci a opět se nejlépe dařilo kapitánu Josefu Charousovi, tentokrát s Engadinem, který získal výborné 16. místo z 28 dokončených jízd. Ve velmi náročném crossu skončila téměř třetina jezdců, mezi nimi také kapitán Josef Seyfried s Ekulem a kapitán František Statečný s Fešákem.

V drezúrním soutěžení jsme dosáhli historicky nejlepších výsledků. Celkem soutěžilo 29 jezdců z 12 zemí.

Kapitán Emanuel Theil s Loki si polepšil oproti předchozím OH ještě o jedno místo a zaujal vynikající pátou pozici mezi světovou extratřídou, když první místo získal fenomenální a dodnes oslavovaný německý jezdec Carl Friedrich von Langem. Výborné desáté místo připadlo kapitánu Otto Schönigerovi s Exem a kapitán Jaroslav Hanf s Elegantem získal 17. umístění.

Ve skokovém ježdění provázelo československou ekipu štěstí i smůla. Bohužel byl vyloučen Rudolf Popler s Denkem. Josef Rabas s Daghestanem obdrželi 22,5 tr. bodů a obsadili 41. místo ze 46 jezdců šestnácti zemí. Vše ovšem skvělým způsobem vylepšil kapitán František Ventura, kterému se s Eliotem podařilo ve skokové soutěži zvítětit, a tak získat první zlatou medaili v jezdeckých disciplínách pro Československo. Našim sportovním jezdcům může být věčnou inspirací a motivací. (Více o Eliotovi a Fr. Venturovi najdete v sekci Galerie velikánů.)

Olympijských her v Los Angeles v roce 1932 se všeobecně účastnilo málo jezdců - celkem 35 ve všech třech disciplínách. Československo rovněž chybělo mezí účastníky.

Berlín

Doslova "za humny" se konala olympiáda v roce 1936 v Berlíně. Hry ovšem probíhaly pod politickým tlakem nastupujícího fašismu. Ve třech olympijských jezdeckých disciplínách zvítězili němečtí jezdci.

Tyto hry byly nejúspěšnější pro naše militaristy, a to i z historického hlediska. Startoval doposud nejvyšší počet jezdců - 50 z 19 zemí. Československo vyslalo tři jezdce - kapitána Václava Procházku, který se s Harlekýnem vypracoval na 20. příčku, na 23. místě dokončil olympijské soutěžení kapitán Josef Dobeš s Leskovem a 27. místo získal Otomar Bureš s Mirkem. Jako družstvo zaujala naše ekipa zatím nejlepší olympijské umístění na 4. pozici. Vyloučeno bylo celkem 23 jezdců.

Své zástupce jsme měli také v drezúře, kde se nám opět velmi dařilo, i když ne tak jako v Amsterdamu. Tři jezdci s ČSR obsadili v hodnocení družstev osmé místo z 11 ekip. František Jandl s Nestorem získali mezi 29 jezdci 13. umístění, kapitán Matěj Pechman s Ideálem obsadili 24. místo a Otto Schöniger s Heliosem byli 29. Jen pro zajímavost při těchto hrách získal bronzovou medaili Alois Podhájský, který byl mj. dlouholetým ředitelem Španělské jezdecké školy ve Vídni.

Ve skákání se nám příliš nedařilo. Startovalo 54 jezdců z 18 zemí a z 38 nevyloučených jezdců obsadil náš kapitán Miroslav Buzek s Chroustem 27. místo a kapitán Josef Seyfried s Radmilou byli bohuže vyloučeni.

Naši na olympiádě po roce 1936

S rokem 1936 skončila na dlouhou dobu účast našich jezdců na hrách a pokud se někdy později někdo na olympiádu dostal, byla to čestná výjimka.

V roce 1948 se na podzimní hry do Londýna naše dobře připravená ekipa již nedostala. Naštěstí nebyli jezdci ihned zavíraní do věznic, tak jako naši hokejisté či fotbalisté. Byla jim ale znemožněna další jezdecká příprava a výkon zaměstnání a později přišly na pořad dne i výslechy, vězení a degradace hodností, práce i osobností.

OH v Helsinkách v roce 1952, stejně tak i v Melbourne v roce 1956 (kdy se jezdecké soutěže odherávaly odděleně ve Stockholmu) se musely obejít bez naší účasti.

Naděje svitla až v roce 1960 s olympiádou v Římě. Tam se připravovali především militaristé - ing. Jiří David a Grantišek Hrůzik. Nakonec tam odjel alespoň Fero Hrůzik s Omenem v doprovodu Jiřího Davida. Bohužel v terénní části byla slovenská dvojice vyloučena.

Další hry v roce 1964 v Tokiu a v roce 1968 v Mexiku se opět konaly bez účasti československých jezdců. I když by to uvolněná politická situace 60. let zřejmě umožnila, byla místa konání OH příliš vzdálená.

Geograficky neuvěřitelně příznivá situace nastala v roce 1972, kdy se olypiáda konala v Mnichově - chystali se jak naši skokané (Pecháček, Hanulay, Glatz a další...), tak militaristé (Matoušek, Režnar, David, Vávra). Vše vyhlíželo velmi nadějně a většina do poslední chvíle věřila, že se dlouholetý sen podaří realizovat. Na poslední chvíli z účasti našich jezdců z politických důvodů sešlo.

V roce 1976 se OH konaly v Montrealu, čili opět velmi daleko, takže se o účasti ani neuvažovalo.

Velké naděje si dělalo naše jezdectví v roce 1980, kdy se olympiáda uskutečnila v Moskvě. Vlastně se jednalo spíše o míting socialistických států, neboť většina světa tyto hry bojkotovala kvůli nedodžování lidských práv a kvůli politickým poměrům, které v SSSR a jeho satelitech vládly. Tehdy by měl určitě velkou šanci získat přední umístění Jiří Pecháček s Amorem či Danym, bohužel opět na poslední chvíli byla jeho účast i účast dalších jezdců zamítnuta.

Olympijské hry v roce 1984 v Los Angeles i v roce 1988 v Soulu byly pro nás geograficky i politicky stále vzdálené.

První hry v postkomunistické době se konaly v roce 1992 v Barceloně. Konečně bylo možné opět zcela reálně uvažovat o účasti. Na olympiádu byla vyslána jezdecká skoková jednička Jiří Pecháček s Gartou. Pro zdravotní kompikace dvojice nakonec startovala "jen" v kvalifikačních soutěžích, ovšem zkušenost to byla nezapomenutelná. Důležité bylo, že také na stadionu u kolbiště vlála česká vlajka, a že jsme se opět přiřadili k zemím, které by se olympijských her měly zúčastňovat.

Další OH v Atlantě (1996) a v Sydney (2000) byly opět příliš daleko.

Letos se však konají olympijské hry opět po 106 letech v Athénách a celá česká jezdecká společnost pevně doufá, že naši účast nepřekazí politické, vzdálenostní ani výkonnostní problémy. Můžeme se těšit, že do té doby budou naši jezdci dobře připraveni se nejvýznamnějších světových soutěží se ctí zúčastnit.

Hodnocení Vaše známka: nehodnoceno
Známka: 1,6 Známkovalo: 96 lidí 1 2 3 4 5
Známkujte jako ve škole !
Vaše reakce k článku
Datum poslední změny: 1. srpna 2002