Václav Bořánek "v akci" (Foto: Marcela Klingorová)
Ten, kdo rozumí řeči koní. Takto zjednodušeně lze představit charismatického vyznavače přirozeného partnerství mezi člověkem a koněm. Ovšem žádná kopie Montyho Robertse či Pata Parelliho, třebaže při svých toulkách za poznáním po světě kurzy obou pánů mnohokrát navštívil. Mnohé o jeho metodě napoví samotné motto F. Robichona de la Guériniéra z roku 1733, citované v samém úvodu webových stránek Václava Bořánka a jeho životní partnerky Barbory Krýsové:
Václav Bořánek není zarputilcem, prosazujícím osobní pojetí "Horsemanshipu." Tradiční způsoby tréninku a práce s koněm v žádném případě nepopírá. Svou metodu označuje jako doplněk a součást každého tréninku bez rozdílu zaměření. Sám například takhle pracoval s plnokrevníky (včetně plnokrevných arabů) v dostihové přípravě, nejprve jako asistent trenérů Palyzových, později v polovině 90. let jako samostatný trenér na karlovarském závodišti. Neustále se na něho obracejí známí a zkušení trenéři, v nedávné době například pracoval s dostihovými klisnami ze stáje ing.Chaloupky Latibelou a Grace Moon.
S jeho názorem, že tradiční trénink by neměl být jednostranně nahrazován přirozeným tréninkem už jen proto, že evropské jezdecké umění se vyvíjelo po staletí a lze v něm najít mnoho dobrého, nelze jinak než souhlasit. Je propagátorem hledání způsobu, jak naším chováním a přístupem čtyřnohému kamarádovi život v naší blízkosti udělat co nejpříjemnějším, snesitelnějším a jemu pochopitelným. Tedy učit se jeho řeči. Chování a nároky člověka ustupují potřebám, přáním a emocím koně. Není to těžké pochopit. Pro začátek stačí, když si uvědomíme, že kůň po světě brouzdá o několik tisíc let déle než my lidé a logicky má tedy morální právo na určování pravidel potřebných k vzájemnému fungujícímu vztahu, jehož původním posláním a jediným úkolem nebylo ve stádě nic jiného, než přežít. Dnes již se savanou plnou predátorů sice konfrontován není, nicméně podobně důležitým v nynější podobě zůstává jeho vzájemný vztah s lidmi. Takový, kde si kůň a člověk spolu rozumějí. Takový, ve kterém se lidé mohou radovat, že koník s nimi chce spolupracovat. Ano, chce spolupracovat, protože Václavovou filozofií řečeno, kůň má mít vždycky volbu výběru. On totiž nikdy nemusí, on prostě jednoduše chce...
Rodilý Západočech s koňmi začal jako mnoho dalších v roli "nováčka" v dnes již neexistujícím jezdeckém oddíle ve Františkových Lázních v roce 1972 pod vedením trenéra Jaroslava Jiráně na koních nejrůznějšího sportovního zařazení – od dostihových, přes parkurové až k drezúrním.
Profesní dráhu kolem koní nastoupil začátkem 80. let a za tu dobu stihl hodně – od působení v Lysé nad Labem, přes absolvování SOU ve Velké Chuchli a trenérské školy v Boskovicích. Do 90. let naskočil jako soukromý trenér. Na jihu Čech se pomaličku seznamoval s novým fenoménem – metodou Horsemanshipu (při setkání s paní L. Desmond a R. Huntem), zároveň je trenérsky vytížen v Mariánských Lázních a Karlových Varech.
Další významná etapa nastala v roce 1999, když v Německu na přání paní Sally Schaefer přebírá do tréninku a péče ušlechtilé arabské klisny z celého světa a o rok později se i s koňským materiálem v roli vedoucího chovu stěhuje do hřebčína Doubrava u Chebu. Ze stáje, kam původně směřovalo mnoho psychicky narušených koní, odjíždějí zcela napravená a spokojená zvířata, daří se i na závodním poli – reprezentanti a odchovanci z Doubravy bodují nejenom na závodištích (4. místo v německém šampionátu arabských koní a z tamní stáje vzešel nejlepší tříletek za rok 2001) i v chovatelské oblasti (plemeník z Doubravy patřil na světové výstavě v Paříži mezi desítku nejlepších).
Ale to už byl Václav Bořánek u veřejnosti dobře známý jako "léčitel" nešťastných duší jak u koní, tak u lidí. Kromě kurzů pořádaných přímo v hřebčíně vyjížděl i do terénu a uzdravoval. A zároveň došel k přesvědčení, že právě tohle by se mělo stát jeho dalším životním posláním.
V roce 2004 ukončil spolupráci v hřebčíně na Chebsku, který se mezitím stal největším subjektem v chovu plnokrevných arabských koní v celé České republice a vrací se na jih Čech, do míst, kde se s magickým slůvkem HORSEMANSHIP seznámil...
| Vaše reakce k článku |
