(Foto: Marcela Klingorová)
Sympatická, vitální a stále se usmívající blonďatá dáma, tak to je paní MILOSLAVA HERMANSDORFEROVÁ-SCHULZOVÁ, legendární jezdkyně, jejíž jméno je navždy spojeno s nejdůležitějším dostihem roku – totiž s Derby.
Navzdory nynější převaze zástupkyň něžného pohlaví v dostizích, které tak mají mnohem výraznější šance ukořistit věnec s modrou stuhou, je právě ona prozatím naší jedinou derby vítězkou.
Hodonínská rodačka si koně "osahala" nejdříve na jízdárně v Olomouci, kam se rodina přistěhovala. V učednickém věku zamířila do jezdeckého učiliště v Trnové. V prvním roce učení jako třináctiletá absolvovala tři starty a všechny skončily vítězně. Nadobro zavrhla jakékoliv další úvahy o studiu na vysoké škole. Natolik se jí u dostihových koní zalíbilo!
Majitelka 196 vyhraných dostihů (z toho 150 na rovině a 46 na překážkách) se v šedesátých letech mohla stát první ženou na světě, která v derby zvítězila. Jenom nešťastné zranění a tudíž absence v onom vrcholu sezóny nahrálo do karet jedné holandské jezdkyni...
A co že to vlastně zabránilo jejímu angažmá do sedla favorita Reliéfa v roce 1969? Uvolněné sedlo v docela obyčejném dostihu v Táboře. Koni, na kterém vyhrála, se za cílem obrátilo sedlo a on ji poplašený vláčel za sebou. Z města Husitů si tak odvezla vážné zranění kotníku, které jí vystavilo "stopku" na dlouhé měsíce. Vítězný dres s černobílou šachovnicí PP Kladruby si tedy místo paní Míly na sebe oblékl František Huleš...
Krátce po vyučení nastoupila k trenéru Josefu Krištůfkovi a úspěchy této sehrané dvojice byly násilně přerušeny jeho náhlým úmrtím v roce 1977. Osobnost pana Krištůfka, u něhož 24 let působila, byla pro paní Mílu jedinečná. Nejenom že měl mimořádný cit pro koně, ale také pro lidi. Sám jezdil dostihy a tak dobře věděl, co se jezdci v tu chvíli honí hlavou.
Po jeho odchodu sice ještě rok působila ve stáji pod vedením Josefa Šacha, ale nedlouho po narození dcerky se z dostihového dění, až na malou výjimku v roce 1982, kdy působila čtvrt roku ve stáji Ferdinanda Minaříka, vytratila.
Během své závodní kariéry jezdila koně výhradně pro pana Krištůfka. Výjimky lze spočítat na ruce jedné ruky. A proč? Potřebovala svěřeného koně znát z tréninku, dokonale se umět do něho vcítit. Nezřídka potom mezi ní a koněm vzniklo zvláštní pouto. Prostě ho "poprosila" a on utíkal. Podle vlastních slov málokdy použila bič, vlastně si s ním spíše nadělala jelita na stehně sama.
Za svými chlupatými kamarády chodila do výběhu, hrála si s nimi a navazovala kamarádství. Při dnešním stylu "dostihového kolotoče" téměř nemyslitelné. Časy se mění...
A že si s nimi vážně rozuměla, dokazuje příklad hřebce Blatce. Byl považován za špatně ovladatelného a jeho pulování se snažili krotit převážně mužské svaly. Díky vzájemné sympatii mezi silným ořem a křehkou ženou se spolu navždy zapsali do listiny vítězů Gomba handicapu i Velké červnové ceny v roce 1965.
Nebo jiný případ. Po pádu z jejího pravděpodobně nejoblíbenějšího koně, již zmiňovaného Reliéfa, při jednom z tréninků, sedíc na zemi s prasklými otěžemi na prchajícího koníka zavolala a on se k ní poslušně vrátil.
Bojovný Crapom byl na rozdíl od bezproblémového Reliéfa labilním koněm. Lehký vítěz Ceny zimního favorita hned první test v nejdůležitější sezóně každého plnokrevníka bez problémů vyhrál. Podle vyprávění paní Schulzové v práci utahal i dva skvělé vodiče a tak se všeobecně očekávalo, že v následné Velké jarní ceně stejným způsobem zlikviduje i své soupeře. Bohužel ji prohrál a od té doby začal být velice nervózní. Těžce to nesl. A nepomohlo ani jindy fungující "spojení duší" se svou jezdkyní, byl málo komunikativní.
Aby v derby nepřišel nervozitou o drahocenné síly, ušetřil ho trenér Krištůfek promenády v paddocku i slavnostní přehlídky a poslal rovnou ke startovacím boxům. Tahle taktika se stoprocentně vydařila. Derby patřilo jenom paní Míle a jejímu ryzákovi. V cílové rovince se otevřela skulinka mezi žokejem Šachem a Smolíkem a než se oba chlapi vzpamatovali, ti dva utíkali vstříc vítězství. Lehkému vítězství, protože svým soupeřům nadělili celých deset délek.
Když byla pořadateli pozvána k účasti v dostihu osobností při derby dni roku 1996, bez zaváhání přikývla. Třebaže na koňském hřbetě neseděla nějakých 16 let. A také dokázala, že ježdění se nezapomíná. V konkurenci soupeřů, jakými byli Karel Havelka, Ferdinand Minařík, Vladislav Fedorowicz, Miroslav Šusta, Jan Košťál, Stanislav Bárta či František Vítek, v dostihu dlouhém 1.200 metrů a startovaném nestorem českého turfu panem Šindlerem, zvítězila.
U příležitosti oslav 100. výročí založení centrálního závodiště ve Velké Chuchli převzala paní Schulzová po boku dalších veličin a legend z rukou prezidenta Jockey Clubu a starosty Chuchle ocenění za přínos dostihovému sportu.
| Galerie obrázků - Miloslava Hermansdorferová | |
 Foto: Marcela KlingorováPopis: Dostih legend 1996, paní Míla je třetí zleva |
| Vaše reakce k článku |
| K tomuto článku ještě nebyla přidána žádná reakce ... |