Horses-Online.cz

Indický polokrevník

Zdroje informací:

Úvodem...

Chov polokrevníků je na indickém subkontinentě dobře zajištěn. Produkují je zejména hřebčíny indické armády, které odpovídají za doplňování jezdeckých koní pro jednotky jezdectva a často také pro oddíly jízdní policie. Polokrevníci se však také chovají v soukromých zařízeních a mnohdy se prodávají na různých koňských trzích hlavně v severní a západní Indii. Někteří jedinci z indických hřebčínů se úspěšně prodávají i do zahraničí, například do Spojených arabských emirátů a jiných států Perského zálivu.

Původ a historie:

V 19. století použilo indické jezdectvo poprvé koně s převažujícím typem araba a později pak většího australského walera, který byl ve světě všeobecně považován za nejlepšího jezdeckého koně. Do současné doby se zachovalo jen pramálo stop po arabském koni, ačkoliv kdysi, v letech bezprostředně následujících po první světové válce, se na indických dostihových drahách objevovali hlavně arabští koně. Pro araby se pořádaly dostihy zvláště v západní Indii, v Bombaji, Púně a Bengálúru. Podobně také na dlouhou dobu zmizeli dovezení australští koně. Při nedostatku domácích plemen, ohlédneme-li od kathiawari a jeho souseda marwari, musela proto indie zaměřit své chovatelské plány na dovezené koně, především na anglického plnokrevníka.

Plnokrevníci se dokáží přizpůsobit indickému podnebí mnohem snáze než jiná teplokrevná plemena. Připouštěni na pečlivě vybrané místní klisny produkují vojenské jezdecké koně velmi dobře přizpůsobené místním podmínkám. Příkladem může být hřebec Thomas Jefferson, dovezený z Velké Británie, jenž po řadu let úspěšně působil v Bubugarhu a Saharanpuru. Po rozdělení subkontinentu mezi Indii a Pákistán v roce 1947 získala Indie osm britských a čtyři francouzské plnokrevníky. Tito koně se stali základem budoucích chovů.

Brzy byly vypracovány chovné programy amrádních hřebčínů, které byly zaměřeny na produkci mul, jezdeckých koní a vysoce výkonných sportovních koní. Do chovů se zařadily i některé ušlechtilé klisny polského chovu, a to mazurského a malopolského. Jsou to vynikající jezdečtí koně s typicky "polským charakterem", výborně utvářenými plecmi a velmi dobrým fundamentem. Mnozí z nich mají vysoký podíl krve plnokrevníků nebo arabů.

Svou úlohu tu mají také argentinské klisny, stejně jako pohybliví francouzští bretoni, kteří slouží k produkci mul. Svého času však byly bretonské klisny v saharanpurském hřebčíně připouštěny starým angloarabským hřebcem Mystere, který míval vynikající potomstvo, a tak se podařilo získat vynikající statné tažné koně. Také haflingové se měli podílet na produkci mul, ale nebyli schopni se přiměřeně přizpůsobit podnebí.

Vysoký standard koní odchovávaných armádními hřebčíny je mimo jiné jistě i výsledkem řízení hřebčínů na vysoké odborné úrovni. V Saharanpuru jsou například mladí koně odchováváni volně, jsou dobře krmeni a do výcviku se zařazují až jako čtyřletí. Tréninkové období pak trvá devět měsíců. Koně jsou v tomto období měsíčně hodnoceni.

Indická armáda má ještě dnes značný počet jezdeckých jednotek, a také policie má ve všech městech a velkoměstech jízdní oddíly, stejně jako v některých vzdálených, řídce osídlených oblastech. Pro tyto účely se znamenitě hodí odchovy armádních hřebčínů, ale značné procento koní se dostává také do civilních jezdeckých klubů ve městech. Postupně se také Indie a její jezdci zúčastňují jezdeckých sportovních soutěží doma i v zahraničí. Startují na nich polokrevníci, z nichž někteří jsou vysoko v krvi.

Popis a charakteristika:

Indie není právě ideální zemí pro chov a výcvik koní. Stáda zde neustále ohrožuje nepříznivé podnebí, nedostatek stopových prvků v půdě, chudá potrava a podobné problémy. Přesto indický polokrevník je velmi dobrý kůň a ačkoli se někteří jedinci odchylují od standardu, mnozí jsou skutečně výborní.

Indický polokrevník je zvíře střední velikosti, tvrdé a přizpůsobivé. Má vyhovující fundament a kopyta výborně snášejí soustavnou práci na tvrdém půdním podkladě. Navíc je skromný a vytrvalý.

Indický polokrevník je vysoký cca 157 cm. Hlava je přiměřená, výraz je normální. Náznak zakřivení uší připomíná kathiawari. Záď je srázná, ale hřbet a kohoutek jsou nesporně výborně utvářené. Krk je dobře tvarován a úměrně nasazen. Plece jsou dosti strmé, hrudník nemá dostatečnou hloubku. Nohy jsou méně kostnané, suché.

Využití:

Indický polokrevník je využíván armádou, policií i jako jezdecký kůň pro veřejnost.

Hodnocení Vaše známka: nehodnoceno
Známka: 1,7 Známkovalo: 70 lidí 1 2 3 4 5
Známkujte jako ve škole !
Vaše reakce k článku
Datum poslední změny: 24. prosince 2003