Horses-Online.cz

Kuzněcký kůň

Název:

Kuzněcký kůň, Kuznetskaya porodnaya gruppa, Kuznet, Kuznetsk

Rozšíření:

Západní Sibiř.

Populace:

Neznámá.

Původ:

Z pramenů z počátku 19. století vyplývá, že Kuzněcký kůň vznikl poblíž řek Ob a Tom. V jeho žilách pravděpodobně koluje krev baškirského koně, bitjuga a kalmyka.

Historie:

Organizovaný chov koní na Sibiři se datuje do druhé poloviny 19. století. Chov kuzněckého koně má dlouhou historii, i když nepříliš přesně zaznamenanou. Víme, že ovlivnil některá další plemena.

Kuzněcký kůň z počátku 19. století byl velice silný, méně ušlechtilý, vytrvalý s dobrou mechanikou pohybu a využíval se v zemědělství a jako soumar. V druhé polovině 19. století byl kuzněcký kůň ovlivněn orlovským klusákem, americkým klusákem a plnokrevníkem. V roce 1884 vzniklo v Tomsku středisko pro chov těchto koní a hřebci zde kryli na 3000 klisen ročně. Až do roku 1917 se k zušlechtění využívali také hřebci Anglo-normanského koně a belgického chladnokrevníka.

Po asi 20 letech šlechtitelské práce se původní kuzněcký kůň radikálně změnil, ale přesto si zachoval svoji vytrvalost, prostorný pohyb a odolnost. Po klusácích zdědil vynikající mechaniku pohybu v klusu. Využíval se především jako osvědčený pomocník v horském terénu, pro potřeby průmyslu, těžby zlata a dopravy. Kniha z roku 1845 udává, že 20000 koní ročně se podílelo na transportu zboží a zásob za polární kruh. Pro potřeby exportu zboží do Číny bylo ročně využíváno na 5000 koní. Plemeno bylo rovněž využíváno vojáky - každá armáda, která operovala v oblasti Sibiře využívala kuzněcké koně. Dobrá kuzněcká klisna byla ceněna 10x více, než klisna jiného plemene. V průběhu 1. světové války zažil chov kuzněckého koně velký rozmach, když bylo pro potřeby armády využíváno přes 50 000 koní.

V průběhu šlechtění vznikly dva rázy kuzněckého koně. Na severu se využívalo ke šlechtění více klusáků, belgických chladnokrevníků a Anglo-normanů, proto zde vznikali koně mohutnější. V jižních oblastech byl patrnější vliv plnokrevníka. V první polovině 20. století byla snaha sjednotit ve vzniklé novosibiřské chovatelské stanici oba typy za užití lehčích belgických koní a těžších koní klusáckého typu. Potomstvo již potom bylo chováno "v čistotě". Vznikl lehký tažný kůň chovaný ve dvou liniích, jejichž zakladateli se stali hřebci Ciklon (nar. 1934) a Volkon (nar. 1927). Bohužel stanice zanikla v 50. letech 20. století a cílený chov kuzněckých koní byl obnoven až v roce 1983, opět v novosibiřském regionu za užití více než 500 koní. V roce 1986 vznikla další šlechtitelská stanice v regionu Uninsk, ale zde bylo shromážděnou pouze 40 klisen. Zdá se, že dvě výše uvedené stanice zachránily kuzněckého koně od záhuby.

Výška:

4-leté klisny 152,2 cm (hůlková), hřebci 159 cm (hůlková)

Exteriér:

Pro exteriér kuzněckého koně jsou charakteristické tyto znaky: dlouhý trup, mohutná hlava, pevná, dobře vyvinutá kostra, často šikmá záď. U čtyřletých klisen je hůlková výška 152,2 cm, délka těla 158,8 cm, obvod hrudníku 176,7 cm a obvod holeně 20,5 cm. Hřebci mají průměrnou výšku 159 cm, délku těla 165,3 cm, obvod hrudníku 184 cm, obvod holeně 22,4 cm. Barva převládá hnědá a ryzá.

Povaha a vlastnosti:

Kuzněčtí koně mají představovat tažného pohyblivého a skromného koně, přizpůsobeného tamním podmínkám.

Využití:

Současný kuzněcký kůň se využívá v zemědělství a v tahu.

Hodnocení Vaše známka: nehodnoceno
Známka: 2,1 Známkovalo: 62 lidí 1 2 3 4 5
Známkujte jako ve škole !
Vaše reakce k článku
Datum poslední změny: 26. ledna 2009