Horses-Online.cz

www.serengetinesmizemrit.cz

Chincoteague

Zdroje informací:

Úvodem...

Ostrovy Chincoteague (v místním jazyce "krásná země za vodou") a Assateague ležící při pobřeží Marylandu a Virginie v USA představují pro zdivočelé koně jedno z posledních útočišť. Asi dvě stovky ponyů, nazývaných chincoteague, žijí na Assateague, větším z těchto dvou ostrovů. Assateaguje je nyní národním parkem chráněným Federální službou pro rybolov a zvěř a má rovněž mimořádný význam jako rezervace vodních ptáků. Před divokými bouřemi v roce 1933 byl Assateague spojen s pevninou úzkou šíjí, ale dnes je od ní již oddělen, a také vedlejší ostrov Chincoteague odděluje úzký průliv....

Původ a historie:

Ponyové chincoteague jsou patrně potomky koní, kteří se zatoulali nebo jež opustili v 17. století první osadníci. Byli ovšem zřejmě španělského nebo severoafrického původu. Představa, že v 16. století ztroskotala poblíž loď vezoucí ze severní Afriky do Peru "maurské poníky", patrně berbersko-španělského původu, se zdá méně důvěryhodná, i když o lodi existují španělské zápisy. Podobně jako na jiná vyprávění o ztroskotání lodí, která se spojují se vznikem některých plemen, je i na toto třeba pohlížet s rezervou.

Dnešní Chincoteague:

Přestože existence zdivočelých koní byla všeobecně známa, začalo se o ostrovní stádo zajímat protipožární oddělení Chincoteague (dobrovolný útvar spravující ostrovy) až ve 20. letech 20. století. V té době už ponyové projevovali známky degenerace. Byli zakrnělí, měli různé vady stavby těla a dokonce i deformace stavby kloubů vyplývající z nekontrolované příbuzenské plemenitby. Měli například špatnou stavbu málo kostnatých končetin, přední nohy s "telecími" koleny a zadní nohy byly ve většině případů šavlovité nebo "kravské". Prsa byla velmi často mimořádně úzká s rozbíhavým postojem končetin. Špatná byla i kvalita kostí - zvířatům chyběla substance. Hlava se jevila v poměru k proporcím těla příliš velká a hrubá. Typická byla tendence těchto koní k zakrňování, ostatně průměrná výška nikdy nepřesáhla 122 cm. Kvalitě ponyů, zejména s ohledem na hlavu, se nikdy nevěnovala velká pozornost a ani dnes to není jinak.

Na omezení růstu se ke všemu ještě podílí fakt, že pastva na písčitých, solí prosáklých bažinách je omezená a má velmi špatnou kvalitu. Na druhé straně však právě život v takových podmínkách změnil zvířata, která přežila, v jedny z nejhouževnatějších koní na světě, schopných odolávat všem rozmarům podnebí.

Od roku 1920 zde probíhají cílené a celkem úspěšné pokusy o zlepšení chovu. Ve své době sem byli dovezeni shetlandští a velšští ponyové. Obě tato plemena splynula s místními ponyi a přinesla určité zlepšení. Méně pochopitelné, ale nyní daleko patrnější, bylo využití pinta, zřejmě proto, že on a ostrovní poníci měli patrně kdysi v dávné minulosti některé společné předky. Po přikřížení pinta se objevilo mnoho strakáčů, ačkoliv jsou tu hojné i všechny možné jiné barvy. Pintové se nejspíš zasloužili o nynější "koňský" vzhled hlavy chincoteague.

Chincoteaguaský dobrovolný hasičský sbor pokračuje v péči o tyto poníky. Každým rokem se slaví dva Dny chytání koní, které připadají na poslední čtvrtek a pátek v červenci. Při této příležitosti muži ze sboru obklíčí poníky na Assateague a přes úzký průliv je zaženou na ostrov Chincoteague. Tady je zavřou do ohrad, spočítají je a přebyteční ročci se prodávají v aukci. Výsledky prodeje pak slouží jako prostředky k péči o stádo.

Ovšem docházelo zde ke konfliktům mezi ochránci koní a jinou ochranářskou skupinou, Federální službou pro rybolov a zvěř. V roce 1943 zde byla zřízena rezervace pro divoké vodní ptáky, zvlášť pro kachny a husy. Pro zlepšení hnízdních podmínek tu FFWS (Federal Fish and Wildlife Service) vybudovala hráze a rybníčky, které poníci pochopitelně rozdupávali. Proto byl pohyb poníků omezen na malý bažinatý úsek ostrova o ploše 3 600 hektarů. Pouhých 5% původních pastvin nemohlo pochopitelně stádo uživit. Navíc ploty bránily koním v přístupu k moři, kde se v létě zachraňovali před obrovskými hejny komárů. Plocha vymezená koním byla položena tak nízko, že ji často postihovaly záplavy. Největší katastrofu způsobila bouře v roce 1962. Tehdy se z Atlantiku neočekávaně přihnal cyklon, který odnesl mnoho koní do moře a spousta se jich utopila. To zburcovalo veřejné mínění, a tak už v roce 1966 se koně stali právoplatnými, zákonem chráněnými obyvateli rezervace.

Misty z Chincoteague

Ponyové si však získali pozornost široké veřejnosti už dříve, hlavně díky knize pro děti, která se jmenovala "Misty z Chincoteague". Napsala ji Marguerita Henryová, která při návštěvě aukce koní zakoupila týden staré hříbátko ponyho. Ještě větší publicity a snad až přehnané reputace se ponyům z Chincoteague dostalo v roce 1961, kdy 20th Century Fox natočila podle knihy M.Henryové film Misty. Není pochyb o tom, že právě kniha a následující film způsobily úžasný vzrůst popularity těchto poníků a daly podnět i k odbornější péči o stádo.

Závěrem:

Dnes jsou chincoteagueové soustavně, i když možná značně nekriticky sledováni, a protože jsou snadno ovladatelní, považují se za nejlepší pony pro děti. Je zajímavé, že chincoteague podobně jako mustang v západních státech je příkladem, jak si zvířata mohou získat zájem veřejnosti, pokud někdo obrátí pozornost na závažný problém. Tito ponyové se někdy také označují za jedinou domorodou skupinu "ponyů" v USA.

Hodnocení Vaše známka: nehodnoceno
Známka: 1,4 Známkovalo: 131 lidí 1 2 3 4 5
Známkujte jako ve škole !
Galerie obrázků - Chincoteague
Popis: Misty z Chincoteague
Vaše reakce k článku
Datum poslední změny: 24. prosince 2003