Horses-Online.cz

www.serengetinesmizemrit.cz

Ošetřování poníků

Zdroje informací:

Proč poníka čistíme?

Pokud poníky chováme ve stádě, nebo alespoň dva poníky pospolu, většinou si ve výběhu nebo na pastvě částečně srst ošetří sami. Koním je přirozené vyválení a následné otřepání, ale také vzájemné probírání srsti zuby. Tím dochází jednak k masáži kůže, jednak k odstranění staré srsti. Poníci si vzájemně ošetřují partie, na které si sami nedosáhnou - krk a hřbet.

Chováme-li poníka osamotě, je zcela odkázán na naši péči. Čistíme ho nejen proto, aby byl čistý a nedělal nám ostudu, ale také proto, že tím doplňujeme nebo zcela nahrazujeme počínání jeho koňských kamarádů. Proto se doporučuje pravidelně čistit i zvířata chovná, nebo ta, která nejsou využívána pod sedlem nebo v tahu.

Když poníka nečistíme, hůře se zbavuje zimní srsti a začne se drbat o dosažitelné předměty. Tím si může poškodit kůži, hřívu, ohon i letní srst.

Jak si ulehčit práci:

Pokud dodržujeme zásady správného chovu poníka, tedy ustájení, krmení a pohybu, určitě si ušetříme hodně práce. Vhodné ustájení, kdy poník není nucen uléhat do vlastních výmešků a o ně se umazat, nám ušetří práci s čištěním. Také je důležité správné umístění jeslí, kdy ostatky sena nepadají poníkovi do očí, hřívy ani srsti. Pro ošetřování poníka volíme místo stálé, s dobrým osvětlením - například box, stání, ulička mezi boxy, prostranství před stájí, místo na začátku výběhu... Pokud čistíme poníka v jeho boxu nebo stání, před čištěním nejprve vyvezeme hnůj a přisteleme, abychom si pak poníka nezaprášili. Také nezapomeňmě vyklepávat hřbílko mimo box nebo na navlhčenou destičku, abychom si prach pracně vyčištěný z poníka opět nenaklepali do podestýlky.

Ošetřování srsti:

Liší se podle ročního období. V zimě, když má pony hustou zimní srst, postačí použít hrubý rýžový kartáč. Zejména se soustředíme na znečištěná místa, která jsou slepená potem a blátem.

Od února do dubna začínají poníci línat. Zimní srst vypadává ve velkých chomáčích a kartáč musíme po každém tahu po srsti poníka otřít o hřbílko. Na některá místa, jako je krk, hřbet nebo záď, lze použít hřbílko přímo, a to krouživými pohyby - tak nejlépe uvolníme línající srst. Tímto způsobem používáme jen gumové hřbílko, nikdy ne kovové, jehož ostré hrany by mohly poníka zranit na citlivých místech. Poníkovi je většinou takovéto drbání hřbílkem příjemné a dá nám to najevo typickým postojem. Někdy má tendenci nám oplácet stejnou mincí a začne nás "obírat" zuby a pysky podobně jako své druhy ze stáda. Na citlivější místa, např. hlavu, břicho a končetiny, hřbílko nepoužíváme a srst zde pouze kartáčujeme.

Letní srst poníka se ošetřuje normálním způsobem, nejdříve hrubé nečistoty kartáčem, který vystřídá jemný. Nakonec můžeme srst projet hadrem, aby se více leskla. Pokud ho lehce navlhčíme, výsledek bude ještě lepší. Každý poník by měl mít vlastní čistící potřeby a neměly by chybět ani 2 houby - jedna k čištění očí a nozder a druhá k omývání okolí konečníku a genitálií (podle potřeby).

Hříva a ohon:

Na hřívu a ocas používáme hřebenem s řidšími zuby. Nejlepší je nejprve použít měkký kartáč a žíně jím pročesat, abychom hřebenem hřívu nebo ohon zbytečně nevytrhávali. U hříběte, kterému hříva teprve dorůstá, ji sčesáváme na jedu stranu. Poníkům hřívu nestříháme, i když roste rychleji než u velkých koní. K poníkům dlouhá hustá hříva patří, je jejich ozdobou. Pokud je třeba, hřívu pouze zastřižením zarovnáme. Někdy se může stát, že příliš hustá hříva ve spojení s malými oušky poníka způsobuje, že poníkovi se daří ohlávku přes uši stáhnout. Pak se vyplatí 2 - 3 cm hřívy za ušima vystříhat, aby ohlávka dobře přilehla k základně uší.

Dlouhá a hustá kštice poníkovi obvykle nepřekáží ve výhledu. Při práci ji můžeme splést nebo svázat gumičkou, postačí ale i její zastrční pod lícnici. S přistřihnutou kšticí bude mít poník méně možností obrany proti hmyzu, který rád sedá na oči. Také ocas z téhož důvodu nekrátíme, pouze ho zastřiháváme ve výšce spěnkového kloubu.

Další úpravy vzhledu poníka:

Čím více se způsob chovu poníka přibližuje jeho přirozenému volnému životu, tím méně zasahujeme do jeho exteriéru. Ponecháváme mu jeho přirozenou ochranu před hmyzem i nepříznivým počasím. Pony chovaný a krmený ve stáji, zejména pony větší velikosti, se může upravovat více. Např. hřívu lze protrhat, více přistřihnout, nebo úplně ostříhat. Lze ostříhat i srst. Při sportovním využitím poníka mají tyto úpravy svoje opodstatnění, ale pokud poníka do sportu nevyužíváme, je lepší omezit se např. jen na zkrácení chlupů na spodku hlavy, na spěnkách. Musíme mít na mysli, že o ostříhaného poníka musíme následně více pečovat, chránit ho před hmyzem a prochladnutím. Hřívu lze například i zaplést do copánků a na zádi vytvořit šachovnici, fantazii se meze nekladou. Někteří poníci mají kaštánky na nohou hodně vystouplé. Pokud vystupují více než 1 cm, lze je prsty odloupnout.

Denní péče o kopyta:

Vybírání nečistot z kopýtek patří neodmyslitelně k péči o poníka. Lze použít háčku vyrobeného ze silného drátu, nebo si pro tento účel můžeme ohnout starý šroubovák vhodné velikosti. Střelku i chodidlo zbavíme našlapeného hnoje. Je lepší vybírat poníkovi kopýtka mimo box nebo stání, aby se nečistota nedostala zpět do podestýlky, nebo vybírat na předem připravenou lopatku. Vždy se pečlivě podíváme, zda nezůstal v kopýtku kamínek, který by mohl způsobit kulhání. U kovaných poníků při každém čištění kopýtek zkontrolujeme podkovy. Nakonec můžeme kopýtka namazat mastným prostředkem.

Ošetření poníka po práci:

Hned po návratu z venku nejdříve poníka zbavíme hrubých nešistot - setřeme ho slámou nebo omyjeme. Zpoceného nebo promoklého poníka můžeme vyvíchovat. Pak ho překartáčujeme a vybereme z kopyt, pročešeme ocas a hřívu, protože poník se spíše dostane do kontaktu s různými travami a známými "babkami".

Plavení:

V létě za pěkného počasí můžeme poníka vykoupat. Důkladně ho omyjeme a dáváme pozor aby se voda nedostala do uší. Pokud použijeme mýdlo, důkladně ho zase vypláchneme. S poníkem můžeme zkusit i plavení, ovšem raději na místech kde se nekoupou lidé. Místo pro plavení by mělo mít písčité dno a pozvolný vstup do vody. Poprvé je vhodnější vzít poníka na lonž a podle jeho povahy ho více nebo méně "drasticky" do vody vtáhnout. Chceme-li, aby poník zůstal i po plavení čistý, dejme pozor, ať se nám nevyválí v prachu. Na velkém poníku může být i jezdec, který prožije nádherný pocit jízdy na plavajícím koni. Pochopitelně musí jít o dobrého jezdce i plavce.

Kování a strouhání:

Malí poníci mají poměrně tvrdou rohovinu, proto se obvykle nekovají. Podle potřeby necháme pouze upravit kopýtka vystrouháním. Interval strouhání závisí nejen na tom, jak rychle kopýtko přerůstá, ale také na jeho tvaru. Pravidelné kopýtko se obrušuje pohybem poníka rovnoměrně a vyžaduje korekci méně často (alespoň však 1 - 2x měsíčně). Závady ve stavu kopýtka - zarůstání nepravidelným postojem končetin či nepravidelným tvarem kopyta - vyžadují častější kontrolu, aby se stav nezhoršoval, ale zlepšoval. Ještě větší význam má dostatečeně časté strouhání u hříbat. Větší poníky a malé koně lze normálně okovat. Používají se podkovy přiměřené velikosti. Většinou však i tito poníci mají dostatečně tvrdou rohovinu a kování volíme většinou, pokud poníka využíváme k sportu. Pro běžné rekreační ježdění není poníka většinou nutné kovat. Výdaje za kováře jsou sice nevratné, ale určitě odpodstatněné. Proto kováře voláme alespoň 1x za 6-8 týdnů.

Hodnocení Vaše známka: nehodnoceno
Známka: 1,7 Známkovalo: 89 lidí 1 2 3 4 5
Známkujte jako ve škole !
Vaše reakce k článku
Datum poslední změny: 25. června 2004