| Arva (17.3.1985 - 1998) | |||||||
| Scottisch Rifle (1969 - ?) | Arnika (1978 - ?) | ||||||
| Sunny Way (1957 - ?) | Radiopye (1954 - ?) | Libanon (1967 - ?) | Arie (1972 - ?) | ||||
| Honeyway | Red Sunset | Bright News | Silversol | Detvan | Libye | Wiesenklee | Aramo |
17. března 1874 se v Maďarsku narodila Kincsem. Nejslavnější klisna, která kdy na dostihových drahách běhala. Ač po narození příliš slibně nevypadala, na zelených oválech předváděla věci nevídané. Uměla se bravurně poprat se soupeři z řad klisen i hřebců. Kincsem, první klisna - nositelka klasické trojkoruny. Kincsem, vítězka všech svých čtyřiapadesáti životních startů. Kincsem neporažená, ba přímo neporazitelná! Přesně o 111 let později, tedy 17. března 1985, spatřila v napajedelském hřebčíně světlo světa subtilní ryzá klisnička...
Kostrbaté jarní sluníčko zatím jen nesměle nakukuje oknem do boxu, kde se přednedávnem udál zázrak zrození. Klisnička již pevně stojí na dlouhých nohou a zvědavě obchází svou mámu. Pak se zastaví a napřímí velké, chlupaté uši směrem k malému okýnku boxu. Právě v tu chvíli jí na čelo dopadne sice tenký, ale zářivý paprsek slunce. Stejně rychle jako se objevil, zase zmizel. A nikdo nemá sebemenšího tušení, že to je poselství od Kincsem: "Ty jsi vyvolená!" Život ve stáji běží dál svým obvyklým tempem. Ryzá kobylka se odvrací od okýnka a vesele poskakuje kolem matky. Kůň ve vedlejším boxu spokojeně chroupá svou dávku sena, venku dál štěbetají ptáčci, vítající jaro. Jako kdyby se vůbec, ale vůbec nic nestalo...
Kobylka, která se narodila onoho sedmnáctého březnového dne roku 1985, dostala jméno Arva. Matkou jí byla tmavá hnědka Arnika a otcem rovněž tmavý hnědák Scottish Rifle. Arnika se narodila 2. března 1978 taktéž v Napajedlích. Na dostihové dráze účinkovala dvě sezóny - 1980 a 1981. Jako dvouletá startovala pouze dvakrát, z toho jednou vítězně. Jako tříletá vyběhla do šesti dostihů, ze kterých získala jedno třetí místo. Arvin otec Scottish Rifle se narodil roku 1969 v Anglii. V průběhu tří sezón startoval v Anglii a v USA v 18 dostizích, z nichž se 10x radoval z vítězství a 6x z druhého a 2x z třetího místa. Od pěti let byl Scottish Rifle pepiniérem v rodném hřebčíně Lavington Stud a jako desetiletý se stal plemeníkem za Žitném ostrově.
2. října 1986 se uskutečnila v Napejedlích dražba ročků. Jelikož hřebčín oslavoval sté výročí od svého založení, dalo se očekávat, že nabídne ty nejlepší koně. Mezi nimi i Arvu, o kterou byl opravdu veliký zájem. Boj o klisnu zahájili zástupci JZD Libáň, St. statku Nové Město pod Smrkem a VV Zákupy na vyvoláva)cí ceně 350 tisíc korun. Plemenáři z Topoľčianek vyčkávali a do hry vstoupili až na částce půl milionu korun. Nakonec klisnu získali za 530 tisíc korun. Věděli, že koupili dobře, ovšem že se z jejich nově zakoupené kobylky stane po dvou letech účinkování na dráze královna československého turfu, o tom se jim snad nezdálo ani v těch nejlepších snech...
Po dražbě putovala Arva do Topoľčianek. Odtud si ji před Vánocemi odvezl do svého tréninkového střediska v Lysé nad Labem k Františku Vítkovi, kterému se kobylka zalíbila stejně jako věhlasnému žokeji Vlastimilu Smolíkovi. A tak tito tři spolu utvořili stěží překonatelnou "partu".
Arva přijímala tréninkovou práci velmi ochotně, dokonce s radostí. Ale s její dostihovou premiérou trenér Vítek nikterak nepospíchal, dopřál raději kobylce čas dospět a udělal dobře. A tak Arva poprvé ochutnala nezaměnitelnou atmosféru dostihů až v neděli 14. června 1986 ve Velké Chuchli. Na start 1035 metrů dlouhého dostihu pro dvouleté nezvítězivší koně vyběhlo pět klisen. Vítězkou se stala klisna Dalisa, svěřenkyně legendární jezdkyně Evy Palyzové. Nikdo však nad druhým místem Arvy nesmutnil. Pan Smolík zůstal věrný přísloví "První vyhrání z kapsy vyhání" a dal raději kobylce příležitost se s dostihy seznámit. Věděl, že by stačilo Arvu jen postrčit a vyhrála by ona...
O čtrnáct dní později se Arva postavila na start 1000 metrů dlouhého dostihu, tentokrát ve Velké Chuchli. Soupeřkami se jí stalo dalších sedm klisen, které stejně jako Arva ještě neokusily, jak chutná vítězství. Jenže na Arvu stěží stačily, protože ryzá klisnička před nimi proťala pomyslnou cílovou pásku o propastných devět délek dříve. A tak začala série skvělých vítězství...
Ačkoli byla Arva po svém premiérovém vítězství skvěle naladěná a připravená pracovat, trenér Vítek se přesto rozhodl dopřát jí odpočinek a přihlásil ji do dalšího dostihu až 3. srpna. V 1200 metrů dlouhé Ceně Masise si Arva hravě poradila s osmi hřebci a vyhrála o jeden a půl délky. Tímto vítězstvím na sebe upoutala pozornost odborníků i laické veřejnosti. Subtilní kobylka v dostihu sama dokázala odhadnout, kdy má akcelerovat, pochopila, že to, co se po ní chce, je vyhrávat! Panoval však všeobecný názor, že Arva bude dobrá pouze jako mílařka, prý jí chybí vytrvalost...
Další Arvin start se konal v neděli 13. září. Jako horká favoritka 1400 metrů dlouhého Geršova memoriálu nezklamala, i když to bylo doopravdy jen o nos před slušovickým Laurem. Jenže - zvítězila, a to se počítá.
Veleúspěšnou sezonu ukončila kobylka 11. října v Ceně zimní královny na 1600 metrů. Porazit se ji pokoušelo jedenáct soupeřek, ale Arva zvítězila lehce o 3 a 3/4 délky a stala se tak nejlepší klisnou roku (obsadila třetí místo v anketě Kůň roku 1987 za dnes již legendárním Železníkem a Formanem).
Před nadcházející sezonou 1988 utrpěla Arva ve výběhu zranění - jiná klisna ji kopla do pravé plece. Naštěstí se díky rychlému veterinárnímu zákroku kobylka zotavila a mohla začít včas trénovat na svůj první start - 1600 metrů dlouhou Velkou jarní cenu, která se běžela 15. května. V poli jedenácti hřebců to Arva neměla snadné. Cválala na konci pole a až 150 metrů před cílem se začala posouvat dopředu. Jako rozžhavená parní lokomotiva lehce předběhla dosud vedoucího Vamberka. Zvítězila o čtyři a půl délky a získala tak pro sebe první klasický dostih a zároveň první díl trojkoruny.
Poté přišlo z Topoľčianek rozhodnutí poslat Arvu do skvěle obsazeného mezinárodního dostihu v Bratislavě, aby všem dokázala, že je stejně dobrá na dlouhých distancích, jako na krátkých. A tak se ryzka, která právě cestování nemilovala, postavila na start 2000 metrů dlouhé Ceny Turf klubu SZM. Průběh dostihu Arvě příliš nepřál. Po dvou kolizích naštěstí opět našla ztracenou rovnováhu a podél bariéry umně vedená žokejem Smolíkem dotahovala náskok ruských koní Sarose a Elastika. Porazila je doslova v posledním cvalovém skoku. Dokonce i překvapený slavný ruský trenér Nikolaj Nasibov se tehdy o Arvě vyjadřoval velmi pochvalně na úkor svých svěřenců.
Jak se blížil 26. červenec, termín 2400 metrů dlouhého Československého derby, stále sílily pochybnosti o Arviných vytrvaleckých schopnostech. Na vážkách byl dokonce i sám žokej Smolík, který Arvu znal lépe než kdokoliv jiný. Trenér Vítek kromě Arvy trénoval i Laténa, o kterém se v souvislosti s derby hovořilo jen v samých superlativech. Dokázal vyhrát úžasným stylem jak 2000 metrů dlouhou Mírovou cenu, tak i Velkou červnovou cenu Rudého práva. Ovšem s Arvou se zatím v přímém souboji nesetkal. Vlastimil Smolík byl na vážkách, zda si pro derby zvolit silného napajedelského hřebce Laténa nebo drobnou kobylku, kterou však měl upřímně rád. Již jednou se ocitl v podobné situaci, kdy měl volit mezi klisnou a řebcem. Zvolil klisnu a... prohrál! Tentokrát se tedy rozhodl obráceně a pro derby si nechal osedlat Laténa. Do sedla Arvy byl angažován Angličan William Lord.
Na start dostihu se postavilo celkem šestnáct koní. Arva měla v průběhu dostihu dvě vážné kolize, při jedné z nich šla takřka "do kolen". Žokej Lord však zachoval chladnou hlavu a ani Arva se nechtěla tak snadno vzdát. V době, kdy se zdálo Laténovo vítězství téměř jisté, začala kobylka předbíhat jednoho soupeře po druhém. Na chvíli se pak dostala i před vedoucího Laténa. Asi dvanáct metrů před cílem běželi oba koně těsně vedle sebe. Bude to Latén nebo Arva? Na tribunách to vře, nakonec Arva vítězí po tuhém boji o hlavu! Velký úspěch zaznamenal trenér Vítek - první tři koně v cíli, tedy Arva, Latén a Vokál, byli jeho svěřenci. A Vlastimil Smolík? Ten se bohužel opět přepočítal... Arva, o níž se ještě před derby tvrdilo, že není vytrvalá, se přizdobila modrou stuhou a k získání klasické trojkoruny jí zbýval už jen jeden krůček - zvítězit v Saint Leger na 2800 metrů.
Po svém "přehmatu" ve výběru koně pro derby se Vlastimil Smolík opět vrátil do sedla Arvy. V Lysé nad Labem začala příprava kobylky na třetí klasické dostihy - Memoriál Ing. B. Tichoty, tedy Oaks (2400 metrů). 31. července se na chuchelském hippodromu postavila Arva na start dostihu jako horká favoritka a svou roli sehrála bez nejmenšího zakolísání – zvítězila v čase 2:33,23 min.
Za tři týdny, tedy 28. srpna, se konal v polské Varšavě Arvin důležitý mezinárodní dostih - Cena Prahy na 2400 metrů. Arva byla opět považována za horkou favoritku, ale...
V dostihu měla roli vodičky pro Arvu sehrát zákupská klisna Silistra v sedle s žokejem Tomášem Váňou. Ovšem místo aby Arvě pomohla, spíš jí uškodila. Po startu šla do čela ruská Astra a za ní cválala... Arva! Silistra se v poklidu "vezla" až za ní. Arva tedy dělala vodičku Silitře, nad čímž nechápavě kroutili hlavami jak diváci přímo na tribunách, tak i tisíce diváků před televizními obrazovkami u nás doma. Arva nakonec docválala do cíle druhá, tři délky za domácí Diaminou. Silistru v cíli dělilo od vítězky neuvěřitelných čtrnáct délek - skončila poslední, šestá! Důvodem, proč žokej Tomáš Váňa neuposlechl ordre trenéra, měla být údajně nezanedbatelná odměna za poražení Arvy...
Arva absolvovala před Saint Legerem, posledním dostihem sezony a zároveň posledním dílem trojkoruny, ještě jeden start. Její pozice v mezinárodní Ceně československého turfu na 2400 metrů nebyla vůbec snadná, protože klisna byla považována za téměř neporazitelnou favoritku. Navíc kromě stájové kolegyně Choči nebyl v poli startujících koní nikdo, kdo by Arvě mohl v dostihu pomoci a mezi soupeři bylo dost kvalitních zahraničních koní, kteří si nepřáli nic jiného než porazit naši trojnásobnou klasickou vítězku. Choča v dostihu nezklamala a plnila roli vodičky pro Arvu co nejdéle. Před cílovou rovinkou však měla Arva na vedoucího Kurta značnou ztrátu. Jenže ryzá kobylka opět prokázala své kvality a neuvěřitelným finišem dokázala zvítězit o půl délky. Vítězství sice vydřené, ale naprosto zasloužené.
16. října 1988 v 15:40 přešlapovalo ve startovacích boxech sedm neklidných koní. Všichni netrpělivě očekávali odstartování dostihu Saint Leger. Největší soupeřkou Arvy se měla stát Windskating, zatímco Latén se kvůli vleklému zranění na start nakonec nepostavil. Zpočátku dělala roli vodičky topoľčianská Choča, po ní Zao a Lauer. Tempo bylo poměrně volné, proto se Arva snadno dostala v cílové rovince do čela pole. Ovšem žokej Smolík musel použít bičík, na ni snad poprvé v životě! Arva byla značně unavená a začala se k ní nebezpečně přibližovat Windskating. Ryzka však svoje vedení uhájila a zvítězila o jednu délku, čímž získala klasickou trojkorunu. Toho roku v dostizích vydělala 560 000 Kčs a 100 000 zlotých. V Generálním handicapu byla ohodnocena 85 kg, tedy nejvíc ze všech československých koní!
Získat trojkorunu, tedy vítězství ve třech klasických dostizích - Velké jarní ceně, Derby a Saint Leger, je v celém dostihovém světě vysoce ceněný triumf. U nás se to do té doby podařilo pouze třem koním - roku 1947 Panošovi, roku 1954 Symbolovi a roku 1956 Blyskačovi. Arva svým vítězstvím v Saint Leger prolomila po více než třech desítkách let jakýsi "půst" a stala se naším dalším "trojkorunovaným" koněm. Její triumf byl tím zářivější, že Arva navíc zvítězila ještě v jednom klasickém dostihu - Oaks. Zařadila se tak po bok třem dalším skvělým klisnám, kterým se podařilo zvítězit ve čtyřech klasických dostizích. (Byly to Angličanky Formosa a Sceptre a naše Bosna.)
Ovšem zisk klasické trojkoruny vyzdvihl Arvu na zcela výjimečné místo v historii turfu, stala se totiž hned po nepřeknatelné maďarské Kincsem jedinou klisnou, která dokázala trojkorunu získat.
Se svými dostihovými fanoušky se Arva rozloučila 6.listopadu 1988. Na chuchelském závodišti tehdy naposled proběhla cílovou páskou s žokejem Smolíkem a pak ozdobena přikrývkou s nápisem Kůň roku 1988 nastoupila do přepravníku, který ji naposledy odvezl do tréninkového centra v Lysé nad Labem a odtud do domácích Topoľčianek, kde na ni čekaly stovky nadšených domácích fanoušků. Přivítání bylo opravdu velkolepé, hodné královny - královny turfu!
Arva se však v Topoľčiankách dlouho neohřála. Uvažovalo se o jejím dalším chovatelském využití. Velký zájem o ryzku projevil rodný hřebčín Napajedla, nakonec na jaře následujícího roku odešla do německého Ostenhofu. Celkem dala sedm hříbat. První kobylka (po Price) uhynula. Roku 1991 následoval ryzý hřebec Arvan (po Surumu). Ten byl poměrně úspěšný, roku 1994 vyhrál I. mezinárodní slovenské derby v Bratislavě. Další hříbata - Asuma (po Surumu, nar. 1992), Avellana (po Sure Blade, nar. 1993), Amonda (po Mondrian, nar. 1995), Agga (po Mondrian, nar. 1996) a Adda (po Solorstern, nar. 1997) - bohužel nezaznamenala výraznějších úspěchů. Z Arviných dcer se v chovu uplatnila Asuma, která dala roku 1999 hřebce Aola (po Winged Love).
Dříve než jaro převzalo vládu nad zimou, v únoru roku 1998, si na křídlech Pegase pro Arvu přišla smrt. Poselství od Kincsem, které jednoho březnového dne k malé ryzé klisničce seslala v podobě slunečního paprsku, se však naplnilo. Arva se stala vyvolenou. Nyní již stojí po boku nejslavnější z nejslavnějších. Možná právě i Arva nyní přemýšlí, ke komu na jaře pošle své poselství. Třeba se letos v březnu narodila další vyvolená...
| Vaše reakce k článku |