První koně připluli do Austrálie z jihoafrického Kapska. Postupně jich bylo dováženo stále více, hlavně angličtí plnokrevníci a arabi. Díky těmto plemenům vznikl waler, vyšlechtěný v Novém Jižním Walesu. Potomkem těchto prvních koní je americký honácký kůň, odvozený od walera a importovaných plemen koní a rovněž brumby, zdivočelý kůň australského vnitrozemí...
Australian Stock Horse
Toto původní australské plemeno je obdobou dobytkářských koní Severní a Jižní Ameriky. Je to tvrdý pracovní kůň s vlohami pro práci s pasenými stády, vytvořený na základě dovezených plemen, mimo jiných i severoamerického kovbojského koně quartera, a to po druhé světové válce. Tito koně dál nosili název původnějšího typu, walera, ač s ním něměli mnoho společného. Teprve v roce 1971 dostali dnes používané jméno, ale někdy se dosud mylně označují jako waleři.
Australský honák má jen nepatrný podíl vnitrozemských honáckých koní a poníků, je zušlechtěn angloaraby, americkým kovbojským koněm (quarterem), peršerony a anglickými plnokrevníky. Je to spíše typ než ustálené plemeno, i když se nyní na jeho upevnění usilovně pracuje (Australian Stock Horse Society). Pracovní schopnosti jsou však dosud považovány za důležitější než exteriér a povaha koně.
Všichni australští koně vznikli na základě dovezených plemen i nečistokrevných pracovních koní nejrůznějšího původu, a to za pouhá dvě století. První koně byli dovezeni roku 1798, o dvacet let později jich žilo na celém kontinentě 4564. Ještě před polovinou 19. století se začali dovážet arabi a plnokrevníci, a tak vznikl první australský typ jezdeckého koně, v podstatě angloarab vynikajících kvalit. Choval se hlavně v Novém Jižním Walesu, a proto se nazýval waler. Po roce 1851, v období zlaté horečky, však bylo mnoho farem opuštěno a ušlechtilí koně zdivočeli a křížili se s poníky. Po roce 1880 je chovatelé začali odchytávat a křížit se zbylými koňmi z Nového Jižního Walesu a s novými importy, takže vznikl nový typ walera, otužilejší, výkonnější a skromnější než původní angloarab, skvělý jezdecký a pracovní kůň dokonale přizpůsobený drsným podmínkám. Waleři se stali nepostradatelnými a vyváželi se i do Afriky, Indie a do Palestiny hlavně pro vojeskné účely. R. S. Summerhayes píše ve své knize Observer´s Book of Horses and Ponies, 1968, že v době mezi bitvou u Waterloo (1815) a krymskou válkou (1854) měla Austrálie pravděpodobně nejlepšího jezdeckého koně. Waler byl spíše než plemeno typ. Ačkoliv nebyl mimořádně rychlý, byl velmi rychlý a vynikal pozoruhodnou životností. V kohoutku měřil 152 - 163 cm, měl pevné, kvalitní kosti a mohl nést až 102 kg. Byl houževnatý, odolný, odolný vůči horku a nemocem. Tento kůň také dobře skákal, v roce 1940 dosáhl waler skokanského rekordu 254 cm. Vynikající vlastnosti se však staly zkázou tohoto typu koně - za první světové války dodala Austrálie Spojencům 120 000 koní, kteří se po válce kvůli přisným karanténním předpisům nesměli vrátit domů a většinou byli postříleni. Chov walerů se z této rány nikdy nevzpamatoval, zbytky walerů dožívaly v britské armádě v Indii kolem roku 1930. V Austrálii se sice až do druhé světové války udržovaly místy malé počty typických walerů, ale stále jich ubývalo a kvalita chovu se zhoršovala. Po druhé světové válce se do Austrálie začala dovážet ve větším počtu evropská a americká plemena a z jejich směsi vznikl zcela nový typ koně, australský honák.
Australský honácků kůň je poněkud nevyrovnaný, ale v poslední době se jeho vzhled stále zlepšuje a stále více se prosazuje vliv anglického plnokrevníka. Vlastnostmi a typem poněkud připomíná kvalitního huntera, je přirozeně vyvážený, má jisté chody a dokonalý pohyb v terénu. Vyniká rovnováhou, orientací a vytrvalostí, jedním slovem je to perfektní kůň do drsné přírody. Přikřížením amerického quartera v roce 1954 získal rychlost, obratnost a také skokové schopnosti, takže se postupně vyrovnává někdejšímu proslulému walerovi. Po kovbojském koni zdědil také vlohy k práci s dobytkem, ale dnes se již uplatňuje i jako všestranný jezdecký kůň a k těžké práci se využívá v menší míře než v poválečných letech. Přesto si zatím své výborné vlastnosti uchovává, zejména odolnost vůči horku, skromnost a velmi pevné zdraví. Je schopen unést značnou váhu (100 kg), a to i na velké vzálenosti v neschůdném terénu.
Kůň je neuvěřitelně vytrvalý, jako byli i jeho předchůdci. Roku 1917 přešli australští jezdci z Allenbyho jezdeckých jednotek 274 km na 4 dny při teplotě 37,8 °C.
Australský honák může měřit v kohoutku 152 až 165 cm, ale i více, pokud je souladný. Vzhledem připomíná plnokrevníka s hrubší hlavou a krátkýma, velmi pohyblivýma ušima. Typickou vlastností jsou široké a velmi pohyblivé nozdry, důležité pro dobrý výkon v horkém a prašném prostředí. Povoleny jsou všechny barvy, i když hnědá je nejčastější. Kůň má výrazný kohoutek, dlouhý a svalnatý krk, hluboký hrudník, hřbet a bedra mocně osvalené. Zvlášť silná je záď s nízko nasazeným ocasem a největší důraz se klade na kvalitu nohou a tvrdost a správné uváření kopyt. Mnozí koně mají ještě strmé spěnky, takže jízda na nich není příliš pohodlná, ale i to se rychle mění.
Australští chovatelé usilují v poslední době o to, aby se honácký kůň vyrovnal někdejšímu walerovi i po povahové stránce. Waleři byli totiž proslulí skvělým charakterem, ochotou, pracovitostí a přátelským vztahem k člověku. Jejich krutý osud z nich v Austrálii vytvořil jakési měřitko všech koňských ctností, což dokládá i bronzový pomník v Sydney, vztyčený na paměť jezdeckých pouštních oddílů. Výslovně je zde řečeno: "...a jejich přátel, statečných koní, kteří je nesli přes Sinajskou poušť do Palestiny v letech 1915 až 1919. Snášeli rány, žízeň, hlad i únavu a nikdy nezklamali. Žádný z nich se nevrátil domů."
Honácký kůň je nesporně inteligentní a všestranné zvíře, učenlivé a schopné, avšak značně temperamentní a povahově dosud nevyrovnané. To plyne i z rozdílného využití. Koně pracující v tvrdém terénu se stády jsou samozřejmě mnohem soběstačnější a tvrdohlavější než čistě jezdečtí koně určení k rekreačnímu ježdění. To samozřejmě vyplývá z nároků, které se v australském vnitrozemí na tyto koně kladou. Jejich pracovní podmínky jsou totiž daleko tvrdší než ty, jimž čelí kovbojští nebo gaučovští koně v Americe. Obecně však platí, že australský honácký kůň nemívá špatnou povahu a není zlomyslný ani úskočný.
Rychlý růst mechanizace amotorizace snižuje počty honáckých koní pracujících na ovčáckých stanicích a farmách. Avšak rozhodně nejde o naprostý ústup koní. Těžkou práci přebírají stroje, ale vztah lidí a jezdeckých koní se prohlubuje. Stále se zvyšuje zdatnost a všestrannost zvířat a důrazněji se prosazují v nejrůznějších rekreačních a herních aktivitách. Je zajímavé, že stoupá využití těchto koní zejména v turistice na koni a v dálkových jízdách, patrně pro jejich orientační schopnosti a neúnavnost. Ačkoliv se v Austrálii chovají i čistokrevní američtí quarteři, australský honák si udržuje před nimi předstih i v místní formě westernového ježdění.
Na rozdíl od walerů, kteří byli vyhledávaným zbožím a uplatňovali se v mnoha oblastech Asie a Afriky, australský honácký kůň se mimo rodný světadíl objevuje jen zřídka, patrně proto, že zatím namá příliš atraktivní vzhled a v moderní době už nenachází tradiční uplatnění.
| Vaše reakce k článku |