V Austrálii neexistovali domorodí koně, a proto první přistěhovalí Australané záviseli plně na dovezených koních a ponících, kteří jim pomáhali využít ohromný potenciál nové vlasti. Koně přicházeli do Austrálie s každým novým přísunem přistěhovalců, ponyové z nedaleké Indonésie se zde velmi brzy asimilovali. Po dlouhodobém proměnlivém šlechtění se v roce 1920 vytvořil australský pony a ani ne o 10 let později byla založena plemenná kniha. Typ australského ponyho byl diferencován do různých tříd. Na velkých výstavních přehlídkách je velmi populární. Pony klub v čele chovu tohoto ponyho je řízen stejným způsobem jako tato prestižní organizace v Anglii...
Australian pony
Toto plemeno skutečně vzniklo na australském kontinentě a získalo svébytný charakter díky cílevědomému šlechtění. Svou velikostí i vzhledem nepochybne patří mezi poníky.
Austrálie je kontinent se svéráznou zvířenou, kde až do příchodu Evropadnů existovalo jen několik málo vyšších savců - kaloni a netopýři, několik zavlečených druhů krys a dingo, který přišel spolu s Australany z jihovýchodní Asie o pár tisíc let dříve. První koně se tedy do Autrálie dostali až v 18. století, a to většinou v nepatrném počtu a brzy podlehli nezvyklému podnebí. Teprve v 19. století, když se kolonizace v Austrálii rozběhla, začali se dovážet koně, kteří splňovali náročné podmínky. Byli to především nanároční a otužilí poníci z jihovýchodní Asie. Jejich nespornou výhodou bylo, že nemuseli absolvovat dlouhou cestu po moři, která v době plachetnic byla pro koně nesmírně náročná, a navíc pocházeli z oblasti s velmi podobným podnebím. K prvním dovezeným poníkům patřili malí koníci z Timoru, kteří se dováželi hlavně po roce 1803. Timorský pony měřil v kohoutku nejvýše 120 cm, ale byl pozoruhodně výkonný a vytrvalý. Především to však byl polodivoký kůň, který se pásl ve volné přírodě a byl tedy zvyklý si samostatně vyhledávat potravu. Z Timoru bylo na severní pobřeží Austrálie blízko, takže přísun drobných koníků byl bezproblémový. Timor byl ve své době portuglaskou kolonií, a proto je pravděpodobné, že byl dovoz doplňován i jinými indonézskými plemeny, například sumbou, javánskými poníky, případně i nečistokrevnými koňmi z jihočínské a malajské oblasti. Větší koně se koncem 18. a začátkem 19. století dováželi většinou z jižní Afriky, ti rovněž lépe snášeli australské podnebí, než evropští koně. Když se upevnila britská moc, vzrostl přísun koní z Indie, kteří byli větší, ušlechtilejší a všestrannější. Se zlepšením lodní dopravy začali Britové dovážet i poníky ze Spojeného království, především malé shetlandy a skoty, exmoory a irské connemary. Daleko největší význam však měl velšský horský pony, vynikající výkonností a inteligincí. Tato pestrá směs byla zprvu ryze účelová a typ byl velmi nevyrovnaný. Teprve koncem 19. století se přikročilo k cílevědomému šlechtění svébytného plemene.
Hřebcem zakladatelem australského ponyho byl velšský horský pony Dyoll Greylight, jehož matka Moon Light údajně připomínala malého araba a otec Dyoll Starlight nosil titul nejkrásnějšího ponyho světa. Hebeček byl dovezen do Austrálie za vysokou cenu 1000 guinejí a byl označován za nejhezčího poníka na světě, tento titul sdílel se svým otcem. Dyoll Greylighta koupil pan Anthony Horden, jehož dcera později, když byl v roce 1978 rozpuštěn největší z velšských hřebčínů Coed Coch, zaplatila za hřebce Coed Coch Bari 21 000 liber. Bari byl také potomkem Starlighta prostřednictvím svého otce Salsbari a děda, světově proslulého Coed Coch Madoga. Do Austrálie se v šedesátých a sedmesátých letech vyvezlo ještě mnoho ponyů, ale krev Starlighta, si u všech ponyů, kteří se počítají k australskému plemeni, dosud udržuje převahu. V roce 1930 byla založena plemenná kniha australského ponyho a prestižní Pony Club. Australané se s vervou ujali šlechtění tohoto poníka a vytvořili celou řadu tříd, například výstavní, jezdeckou, pracovní, dokonce se chovají i typy zvláště vhodné pro děti.
Představu o původních australských ponících nám mohou poskytnout zdivočelí australští ponyové, menší obdoba populárních brumbyů. Jsou to převážně potomci dovážených poníků různého původu, hlavně timorů a velšů, kteří sloužili prospektorům v době zlaté horečky a náhodně pak unikli ze zajetí. Žijí skrytě v australském vnitrozemí a jsou to drobná, velmi plachá zvířata, často pronásledovaná. Není jich mnoho, ale mají vynikající vlastnosti, byť i nevalný vzhled. Naproti tomu australský pony byl zušlechtěn různými plemeny, včetně malých plnokrevníků a arabů. Vznikl tak velmi pohledný, malý, ale dobře stavěný pony, jehož kohoutková výška kolísá mezi 122 a 142 cm. Je to všestranné plemeno, vhodné k jízdě, ale dovede pracovat i v zápřeži.
Australský pony je plemeno značně proměnlivé ve velikosti a typu. Převážně se projevuje vliv velškého ponyho typu B. Má hezkou hlavu s dobře utvářenýma ušima a velkýma, výmluvnýma očima. Má úměrný, dobře osvalený krk, silné plece, šikmou lopatku a bezvadné přední nohy s velmi pevnými kopyty. Kohoutek je výrazný a celý trup budí dojem spíše miniaturního jezdeckého koně než pravého ponyho. Zadní nohy jsou dokonale utvářené, stehenní kost je zvlášť dlouhá, hlezenní kloub velmi pružný a silný. Australský pony vyniká dlouhým krokem a pružnými, pravidelnými chody. Nejušlechtilejší výstavní koně jsou skutečně dokonalá zvířata, většina australských ponyů je však účelová a výborně se hodí k výcviku dětí, případně nepříliš velkých amatérských jezdců. Smíšený původ australského poníka se odráží i ve zbarvení, může mít prakticky libovolnou barvu. Po svých britských předcích zdědil poměrně bohatou hřívu a ocas. Pro předvádění se zpravidla hříva vyvazuje, aby vynikl pěkný, vznosný krk, žíně ocasu se zarovnávají, pravidelně nízko nad spěnkami.
Australský pony má vynikající základ. Po jihoasijských předcích zdědil velikou skromnost, vytrvalost a ovladatelnost, po velšských ponících pronikavou inteligenci, ohnivost a vnímavost. Krev arabů a plnokrevníků, byť i v malé míře, dodala tomuto plemeni osobitost, hrdý vzhled a více temperamentu. Podle australských pramenů je to plemeno velmi inteligentní, hravé a vytrvalé. Mimo Austrálii je ovšem málo známé, takže většina Evropanů s nimi nemá žádné zkušenosti.
Původní australští poníci byli dovezeni pro těžkou práci, služili převážně jako soumaři v neschůdných krajinách bez cest a k různým pracím kolem nerostných dolů. Teprve mnohem později se zušlechtění poníci dostali do příznivějších podmínek, hlavně na jižním a východním pobřeží Austrálie. Střediskem jejich chovu se staly státy Viktorie, Nový Jižní Wales, pobřežní oblasti oblasti Queenslandu a Západní Austrálie. Prošlechtěný australský poník je především jezdecký kůň, i když je malý. Výborně se hodí pro děti a osoby s menší tělesnou váhou. Je ovladatelnější a povahově příjemnější než australský honácký kůň a podstatně mírnější než koně s větším podílem krve plnokrevníka. Zvláště výborně se uplatňuje při různých jezdeckých hrách, protože je nejen poslušný a velmi obratný, ale také hravý, takže se odbře baví. Snadno se naučí pracovat i v zápřeži a používá se pak při různých reprezentačních příležitostech. Je ideálním koněm pro prázdninovou turistiku na koni, zejména pro děti, ale dodnes se uplatňuje i při lehkých pracích v zemědělství a vůbec v životě na osamělých stanicích a farmách.
| Vaše reakce k článku |
