Basutové, správněji Sutové (anglicky Sotho), jsou bantuský kmen žijící v Jihoafrické republice a v Lesothu. Původně to byli výborní zemědělci a po příchodu bělochů i chovatelé skotu a koní. V polovině 19. století Britové připojili jejich území na západě Dračích hor ke Kapsku, ale po povstání r. 1878 museli Sutům přiznat jakousi samosprávu, vznikl protektorát Basutoland. Sutové mají vysokou kulturu a i když dnes žijí spíše ve městech, uchovávají si chovatelské tradice i svá typická plemena domácích zvířat včetně basutského ponyho.
V Africe nikdy koně nežili, jsou tedy i předky basuta dovezení koně, hlavně arabové a berbeři, většinou z chovů v jihovýchodní Asii. Ty do Jižní Afriky dovezla v roce 1653 holandská Východoindická společnost. Na počátku 19. století pak byli dovezeni i angličtí plnokrevníci a údajně i některá perská plemena. Holandští a angličtí osadníci z těchto předků vyšlechtili tzv. kapského koně. Ten se po roce 1830 dostal i do Basutska a tam se uchoval, zatímco původní kapský kůň, předek australského walera, prakticky vymizel. V horském prostředí se pak ustálil velmi houževnatý a odolný typ všestranného koně, basutský pony.
Osudy basutských koní byly stejně pohnuté, jako osudy jejich vlasti a jejích obyvatel. První koně se do Basutska dostali víceméně náhodně při nájezdech bělochů nabo jako lup. Poměrně více koní získali Sutové při stálých šarvátkách s Búry, holandskými osadníky v polovině 19. století a později při povstání, kdy byli koně nejvíce ceněnou válečnou kořistí. Díky válečným úspěchům a vyhlášení protektorátu Sutům ukořistění koně zůstali a v horských podmínkách se dobře množili. Během 19. a 20. století Sutové i jejich koně dosti utrpěli, ale právě v búrských válkách si basutové získali pověst nejtvrdších a nejstatečnějších koní na světě. Od roku 1966 se někdejší protektorát Basutoland stal samostatným královstvím Lesotho a tradice chovu basutských ponyů v něm pokračuje.
Basuto je typický jezdecký pony s neobačejnou vytrvalostí, odolností a odvahou. Díky drsným podmínkám vznikl z temperamentních orientálců velmi zdravý, schopný, samostatný a houževnatý kůň, všestranný a velmi výkonný.
Basuto je poměrně vysoký, kolem 140 cm v kohoutku a bývá to ryzák, hnědák, tmavý hnědák, vzácně i bělouš. Na rozdíl od svých arabských a berberských předků nemá už vlastnosti pouštího koně, především tenkou, jemnou kůži a nízkou srst. Přizpůsobil se drsným podmínkám v horách (hory v Lesothu dosahují až 3500 m výšky n. m.) a trnitému podrostu, a proto má pevnou kůži a srst dosti tvrdou. Vyniká pěknou, nepříliš těžkou hlavou, na níž vadí jen trochu silnější žuchvy, což je ovšem dáno typem potravy. Zato oči jsou velmi inteligentní a živé, chřípí dobře tvarované a uši velice pohyblivé. Stavba těla již vykazuje některé vady horských koní. Dlouhý krk někdy bývá "jelení", plec příliš strmá, záď dlouhá, šikmá, zadní nohy ne vždy korektní. Nespornou předností je však celkově silná konstituce, výrazný kohoutek, pevný hřbet, suché, zdravé, i když poněkud kratší nohy, velmi pevná kopyta a nesporná jistota, s níž se pohybuje v neschůdném terénu.
Basuto je kůň neobvyklé povahy. Je tvrdý a odolný, nebojácný a skromný. Je však přivyklý značné volnosti, protože tráví celý život na pastvinách, a proto vyžaduje zvláštní zacházení. Sutové svým koním ponechávají značnou vůli a nijak zvlášť je necvičí. Většinou existuje pevný vztah mezi majitelem a koněm, vůči neznámým lidem může být basuto i agrasivní, ačkoliv děti z vlastní rodiny poslechne na slovo. Přesto však jsou tito koně velmi inteligentní a zvládnou i momořádně náročné úkoly.
Basutové se používali především k jízdě a osvědčili se ve válce, ať vedené tradičními či moderními způsoby. V míru slouží jako dostihoví koně, k terénním jízdám a krosu a hlavně se osvědčili při hraní póla, kde se uplatňuje jejich mimořádná tvrdost a odvaha. Basuto vyniká vytrvalostí, může s jezdcem urazit za den 100 až 120 km, a to ne jednorázově, ale pravidelně.
Při tom mu celkem nezáleží, jakým terénem se pohybuje, a dovede si poradit s nejrůznějšími přakážkami. Není citlivý na vedro ani na chlad, vydrží poměrně dlouho bez vody a spokojí se se skromnou pastvou i při značné zátěži. Největší předností tohoto koně však je, že není lekavý a nebojí se velkých zvířat a údajně může čelit i velkým šelmám. Klisny na pastvinách svá hříbata houževnatě brání a hřebci mohou být za určitých okolností nebezpeční. Při obraně stáda obratně kopou a dovedou i nebezpečně kousat. Také v zápalu hry se leckdy basuto pustí i do soupeře bez ohledu na pravidla.
| Galerie obrázků - Basutský pony | |
 Zdroj: Breeds Of Livestock (www.ansi.okstate.edu/breeds)Popis: Basutský pony |  Zdroj: Breeds Of Livestock (www.ansi.okstate.edu/breeds)Popis: Basutský pony |
| Vaše reakce k článku |