Batak pochází ze střední Sumatry a má jméno po zdejším kmeni Bataků. Tito lidé jsou na koních stejně závislí jako obyvatelé Timoru, ostrova na východ od Sumby. Jeden z nejlepších znalců této oblasti, William Marsden (Historie Sumatry, 1966), udává, že Batakové považují koňské maso za "nejznamenitější masitou lahůdku" a pro tyto účely krmí koně jadrným krmivem a mimořádně o ně pečují.
Skutečně se kdysi stávalo, že batacký sázkař, který prohrál víc, než byl s to zaplatit, byl prodán do otroctví. Někdy byl ale věřitel velkomyslný a dovolil mu splatit dluh porážením koní pro veřejné oslavy. Jistý znalec, Rakušan Edwin Loeb (Sumatra, její historie a lidé, 1935), popisuje obětování koně u batackého kmene Toba. Loeb pozoroval a do detailu popsal tento obřad blízký indickým formám oběti. Tobové mají trojici bohů, jimž koně obětují. Každý klan dává tři svaté koně, z nichž každý je zasvěcen jednomu bohu. Koně "jsou nedotknutelní a nezcizitelní", mohou se pást a toulat, kudy chtějí. Když svatý kůň zestárne, je obětován a sněden a na jeho místo nastoupí kůň mladý.
Batackého ponyho chovají v hřebčínech ostrova Sumatry od doby vlády holandských kolonistů. Zdědil mnoho znaků po arabských hřebcích, které Holanďané dovezli k zušlechtění indonéských plemen. Vybrané klisny se poslílaly k hřebcům do hřebčínů na Sumatře a mladá chovná zvířata se pak rozptýlila do chovů na jiné ostrovy, aby tam přispěla k zušlechtění místních stád. Batak je ušlechtilý, výkonný kůň s nepatrnými stopami mongolských vlivů, které zdědil po indonéských předcích, zatímco jiní místní koně jsou zřetelně monglolského rázu.
Batacký pony se také někdy označuje jako Deli pony, podle přístavu, ze kterého se velký počet těchto koní vyvážel do Singapuru. Jiní ponyové, pravděpodobně batackého původu, žijí na severní Sumatře. Nazývají se gayoe a jsou typem mnohem těžší než batačtí pony. Nemají arabské rysy a ztratili batakovu rychlost i temperament. V původním typu se jich už mnoho neuchovalo a patrně co nejdřívě splynou s lehčími, pohyblivějšími bataky.
Batacký pony je pěkný, statný pony s některými rysy araba a dobrou tělesnou stavbou, v kohoutku měří do 132 cm, někteří jsou menší. U bataka existuje pestrá paleta barev, žádná nemá přednost. Hlava je pěkně modelovaná s rovným profilem, krk je slabý a krátký. Přesto koník vypadá ušlechtile. Kříž je nápadně vysoký, kůň je tedy viditelně přestavěný. Záď je výrazně srázná, kratší. Vazba v bedrech je volná. Nohy jsou málo kostnaté, klouby suché. Hlezna jsou nasazena vysoko na dlouhých holeních, bérce jsou málo osvalené. Žíně ohonu a hřívy jsou spíše jemné, než hrubé a jsou řídké. Ocas je dobře nasazen a přy pohybu jej kůň pěkně nese.
Pony má pověst učenlivého zvířete dobrého charakteru, i když je ohnivý a energický. Jako všechna indonéská plemena je i batak velmi skromný a nevyžaduje velkou péči.
Batacký pony je dnes pracovním koněm, na kterém se zpravidla jezdí. Protože představuje jádro indonéského chovu koní, má také významnou úlohu při zušlechťování primitivnějších plemen na jiných ostrovech.
| Vaše reakce k článku |
