Bavorský teplokrevník je starobylé plemeno s poměrně novým jménem. Původně se totiž jmenoval rottaler, kůň z údoli řeky Rott. Tato řeka protéká Švábskem a vlévá se do Dunaje nedaleko Ulmu a v jejím okolí se odedávna choval poněkud těžkopádný, ale spolehlivý ryzák, všestranný a vysoce oceňovaný pracovní kůň. V dobách křižáckých válek v 11. století se zdejší koně cenili skoro stejně jako frísové. Později, v 16. století, tyto koně soustavně choval klášterní hřebčín v Hornbachu a Worschweileru v okolí Zweibrückenu. V polovine 20. století byl zušlechtěn anglickým plnokrevníkem a dostal nové jméno s širší působností.
Úrodné údolí řeky Rott bylo již ve středověku střediskem chovu koní, nejprve těžkých rytířských, určených k turnajům a k válečným účelům a od 16. století lehčích jezdeckých a pracovních koní. Původní typ nebyl jednotný, ale během následujících staletí se vyhranil robustní typ, rottaler. V 18. století byl chov zlepšen dovezenými clevelandskými hnědáky a několika normandskými koby. Koncem 19. století stoupala poptávka po výkonnějších sportovních koních, a tak se do Rottalu přistěhovali oldenburští plemeníci. Zhruba po půl století byli k zvýšení rychlosti a zlepšení stavby použiti angličtní plnokrevníci, a tím byl zatím vývoj chovu v Rottalu dokončen.
Bavorští koně měli dobrou pověst již ve starověku. Používaly je germánské kmeny proti římským legiím nebo naopak, spojenecké kohorty na bavorských koních válčily po boku Římanů. Za vlády Karlovců ve vrcholném středověku se s těmito koňmi čile obchodovalo a nepochybně přicházeli i na pražské trhy. Nebyli to ovšem koně luxusní, ale spolehliví pracovití válečníci. Od 16. století se chovu koní, ujaly kláštery v okolí Zweibrückenu a v této oblasti zůstali dodnes. Chovu bavorského teplokrevníka se stále věnuje velká pozornost a chovatelské zásahy se provádějí na základě moderních vědeckých poznatků, genetických, veterinárních i etologických.
Rottaler byl těžký teplokrevník vhodný pro zemědělské práce a dopravu a v předminulém století sloužil i v armádě pro jednotky kyrysníků, protože byl dostatečně robustní a silný. Moderní bavorský teplokrevník je podstatně lehčí a pohyblivější a uplatňuje se především ve sportu, a to v drezúře a v parkuru.
Typickým znakem bavorských teplokrevníků je zbarvení srsti. Již rottaler byl vždy ryzák syté, výrazné barvy. Moderní bavorský teplokrevník je silně ovlivněn plnokrevníkem, má velmi hezkou hlavu a dlouhý, elegantní krk. Tělo je výborně stavěné, svalnaté, ale ne těžké, se silným předhrudím, šikmou lopatkou a dobře klenutými žebry hlubokého hrudníku. Tím se liší od rottalera, který měl hrudník příliš sudovitý. Nohy jsou štíhlé, dlouhé, dobře osvalené s dobrými klouby a výbornými, zdravými kopyty. Kosti jsou velmi kvalitní. Ocas je dosti vysoko nasazen. Moderní bavor je větší než rottaler, v průměru má v kohoutku kolem 163 cm. Výraz koně je bystrý a dobromyslný, krátké uši jsou velmi pohyblivé, úhledné.
Bavorský teplokrevník je velice inteligentní kůň, učenlivý, ochotný a vytrvalý. Je citlivý a vnímavý a často projevuje velkou soutěživost. Prosazuje se hlavně díky své vitalitě a silné povaze. Chovatelé nespouštějí ze zřetele povahové vlastnosti koní, naopak přihlížejí od počátku výcviku k povahovým vlastnostem zvířat.
Rottaler byl původně velmi všestranný kůň, který se používal v dopravě, v zemědělství, ve vojenství i jako jezdecké zvíře. Zvládal stejně dobře práci v zápřahu jako pod sedlem. Moderní bavorský teplokrevník je sice určen ke sportovním výkonům, ale v případě potřeby se hodí i do lehkého zápřahu. Chovatelé ovšem kladou hlavní důraz na sportovní výkonnost, a proto jsou výkonnostní zkoušky povinné a velmi přísné. Proti původnímu rottalerovi má moderní plemeno při vší robustnosti odlehčenou, elegantnější stavbu a lepší povahu, i když nemá tvrdost původního typu. Zřejmě však je inteligentnější, tekže je zejména při drezúrním výcviku vnímavější, rychleji se učí a má skvělou paměť. Uplatňuje se na soutěžích vysoké třídy, a to i v mezinárodním měřítku. Rovněž jako skokani jsou bavorští teplokrevníci velmi výkonní a spolehliví. To ovšem neznamená, že by byl bavorský teplokrevník vhodný pouze pro sportovní výkony. Je to přirozeně cenné soutěžní zvíře, ale ve své vlasti se zejména ve vyšším věku používá k rekreačnímu ježdění a v poslední době se osvědčil i při hipoterapii. Dokonce byl vyzkoušen i jako honební kůň a údajně se velmi dobře osvědčil. Je zajímavé, že přes své nesporné klady a úspěchy na mezinárodních kolbištích se zdaleka neprosazuje tak výrazně jako jiná německá plemena podobných vlastností a zatím nemáme zprávy, že by se toto cílevědomě prošlechtěné plemeno používalo při zlepšování vlastností jiných plemen, i když je velmi vyrovnané a po genetické stránce vyvážené.
| Vaše reakce k článku |