Clydesdale jako plemeno existuje pouze necelých 200 let, ale jedná se pravděpodobně o jedno z nejvlivnějších těžkých plemen koní s výjimkou peršerona...
Toto plemeno pochází z údolí řeky Clyde nedaleko Glasgowa, z hrabství Lanarkshire ve Skotsku. Jmenuje se tedy doslova kůň z údolí řeky Clyde, a to také opravdu je. Jeho domov leží v široké nížině, která poskytuje mnohem lepší pastevní podmínky než většina skotského území a také podnebí je příznivé.
Toto plemeno vzniklo před necelými 200 lety na základě shirských klisen a vlámských koní, které mezi lety 1715 a 1720 dovezl vévoda z Hamiltonu. V 19. století byla ve Skotsku objevena ložiska uhlí a při zahájení těžby se ukázala potřeba získat co nejvíce výkonných koní, kteří by zvládli těžkou práci. Plemene se ujali chovatelé Lawrence Drew a jeho přítel David Riddell. Clydesdalové existovali již dříve, ale tito dva pánové se zasloužili o zušlechtění a zdokonalení plemene. Přestože plemenná kniha byla založena v roce 1878, založili v roce 1883 novou Select Clydesdale Horse Society, zaměřenou na zlepšení chovu a použili jako plemeníky hřebce Prince of Wales a Darnley. Předtím byl používán jako hřebec zakladatel Glancer, syn Lampitovy klisny, narozený v roce 1806. To byl právě potomek vlámských koní.
Chov clydesdalů se rychle rozvíjel a Riddell jako první chovatel tyto koně vyvážel do zahraničí. Vytvořil tak tradici, která trvá dodnes. Clydesdale patří mezi nejúspěšnější těžká plemena, uplatnil se v USA, v Kanadě, v Evropě, v Japonsku, v Jižní Africe. Na Novém Zélandě a v Austrálii dokonce získal titul "Plemeno které vybudovalo Austrálii". Tito těžcí koně totiž představovali nejvhodnější tažnou sílu do těžkých zemědělských strojů, jimiž se obdělávaly americké i kanadské prérie. V jiných zemích se uplatňovali také jako vynikající tahouni velkých nákladů na cestách a při dopravě uvnitř velkých průmyslových závodů a při posunování na železnici.
Clydesdale je vysoký, robustní kůň s vynikajícím chodem a na rozdíl od ostatních tažných koní má vysokou akci kolen. Jsou to největší a nejtěžší koně na světě a jejich efektivnost zvyšuje neobvyklé zbarvení a výjimečně bohatý hedvabný rous na patkách i kolem kopyt. Je to velmi působivý kůň, který se v poslední době uplatňuje hlavně při reprezentaci a v reklamě.
Clydesdale je minimálně 163 cm vysoký v kohoutku, ale zpravidla ještě vyšší a běžně váží tunu. Má velkou, ale úhlednou hlavu, obvykle s rovným, někdy mírně klenutým profilem a širokým čelem. Typické je bílé zbarvení obličejové části hlavy. Má dlouhý klenutý krk, šikmou, mocně osvalenou plec, výrazný kohoutek a poměrně dlouhé nohy. Trup je hluboký, záď mohutná, dobře osvalená a klouby velmi silné.
Zvláštností tohoto plemene je, že se u něj toleruje kravský postoj neboli sblížená hlezna. Kopyta jsou plochá, ale zdravá a tvrdá, zpravidla světlá nebo skvrnitá, ale stejně je zakrývají dlouhé hedvábné rousy, které se musí pečlivě udržovat. Hříva se může přistřihovat nebo vyvazovat, často je zdobena střapečky a stuhami. Naproti tomu žíně na ocasu se stříhají úplně nakrátko, takže je vidět celou kelku, která zpravidla také bývá ozdobena stuhou. Clydesdalové bývají často tmaví hnědáci nebo hnědáci, ale přednost mají bělouši se smíšenou srstí, zejména modří. Vybělující bělouši se vyskytují zřídka a jsou nežádoucí. Vždy jsou požadovány bílé znaky na hlavě, na nohách a na spodní části těla.
Clydesdalové jsou nejen krásní, silní a vytrvalí, ale také velmi inteligentní, učenliví a klidní. Jsou to koně, kteří obstojí v nejrůznějších podmínkách, ovšem jejich krásné rousy pro ně představují nebezpečí, neboť podporují vznik plísňových chorob kopyta. Vzhledem ke své velikosti a hmotnosti potřebují více péče a kvalitnější krmení než jiná chladnokrevná plemena. Clydesdale se pohybuje velmi elegantně a zdá se, že si je vědom své důstojnosti. Zvládne poměrně náročné cviky a rád se předvádí.
Clydesdale byl vyšlechtěn jako plemeno vhodné k mimořádně těžké práci především při dopravě uhlí a rud. Ukázalo se však, že tento kůň se hodí ještě k mnoha dalším účelům. Zvládne každou práci i v zemědělství, ovšem špatně se mu pracuje v těžkých jílovitých půdách, protože mu vadí jeho bohaté rousy. Naproti tomu na suchých, písčitých nebo lehkých půdách podává vynikající výkony. Na silnicích s tvrdým podkladem a na dláždění se skvěle osvědčují jeho veliká, plochá kopyta, která mu dovolují dokonale využívat sílu i hmotnost, avšak vyžadují velmi dobré ošetření a zkušeného podkováře. Na jeho široká kopyta je nejlépe vyrábět speciální podkovy. Výkonné tahače v poslední době tyto velkolepé tahouny připravily o práci, ale zájem o ně stejně neklesá.
Postupně si získávají stále lepší pozici v reprezentaci, což podporuje zvyk opatřovat spřežení clydesdalů těžkými postroji se spoustou bronzových puklic a kování. Koně s efektními postroji budí zaslouženou pozornost a stávají se vítanou atrakcí i v městských ulicích. Dnes v Evropě tohoto koně vídáme jen zřídka, ve Skotsku však se stále ještě objevuje ve městech při rozvážce různého zboží a dodává těmto běžným činnostem slavnostní ráz. Velmi oblíben je především v Severní Americe.
Zatímco jako těžký pracovní kůň nemá konkurenci, při šlechtění dalších plemen se příliš neosvědčil. K tomu účelu je vhodnější jeho příbuzný shire, který poskytuje potomstvo souladnějšího exteriéru. Pokusy zařadit clydesdala při zlepšování jiných chladnokrevných plemen v Evropě neuspěly a jejich vliv se rychle vytratil. Nejvíc bývá u kříženců clydesdalů s jinými chladnokrevnými plemeny na závadu sklon k nekorektnímu postoji zadních nohou.
Přes všechny své dobré vlastnosti má již clydesdale vrchol své slávy za sebou. Nejvíce byl ceněn na počátku 20. století, kdy byl clydesdalský hřebec Baron of Buchlyvie v aukci prodán za tehdy horentní sumu 9500 liber sterlingů. Dodnes je to nejvyšší cena, jaká byla kdy ve Velké Británii zaplacena za chladnokrevníka. V chovech chladnokrevných koní v českých zemích a na Slovensku nebyl clydesdale nikdy používán, patrně proto, že naše podmínky spíše odpovídají stavu v původních oblastech šlechtění koní ardenských a belgických. Domovské právo v našich zemích pak má norik. Reprezentační chladnokrevní koně u nás nikdy neměli dost příležitostí k uplatnění.
| Vaše reakce k článku |
