Ačkoliv jsou američtí koně proslulí rozmanitostí svého zbarvení, přece jen i zde existují pouhá tři plemena vyznačující se skvrnitým zbarvením. Jsou to appaloosa, americký pony a coloradský rančerský kůň. Appaloosa pravděpodobně ovlivnila Colorado Rangera. Ovšem pro zapsání do plemenné knihy coloradského rančerského koně není zbarvení nejdůležitější podmínkou, tou je rodokmen, sahající k některé z uznaných zakladatelských linií...
Colorado Rangerbred Horse
Toto zvláštní plemeno dostalo poněkud neprávem název podle amerického státu Colorado, ačkoliv jeho předky byli arab a berber a počátky chovu ležely ve Virginii. Ovšem ke skutečnému rozvoji plemene došlo až ve státě Colorado a koně byli pojmenováni z podnětu coloradské státní univerzity.
V roce 1878 navštívil generál Ulysses S. Grant tureckého sultána Abdul Hamida v Constantinopoli (dnešním Istanbulu) a dostal od něj darem dva koně, čistokrevného bílého araba z kmene Saklaví-Gidran jménem Leopard (nar. 1873) a berbera, modrého bělouše Linden Tree (nar. 1874). Grant tyto koně odvezl do Ameriky a tam je Randolph Huntington použil k šlechtění lehkých tažných koní, které chtěl nazvat americo-arab. Tento projekt neuspěl, a tak byli oba koně posláni do Nebrasky na Colbyho ranč, kde kryli místní klisny, některé skvrnité nebo strakaté. Jejich potomci měli výborné vlastnosti a vypadali velmi zajímavě. Celou skupinu těchto koní získal A.C.Whipple z Kit Carson county v Coloradu.
Teprve tam došlo k cílevědomému šlechtění nového plemene. Whipple objevil bílého hřebce s černýma ušima jménem Tony, který byl výsledkem příbuzenské plemenitby. Leopard byl jeho dvojnásobným dědem. Tento kůň byl využit k liniové plemenitbě. Whippelova rodina linii trvale udržovala, ale o vznik plemene se výrazně zasloužil i Mike Ruby z ranče Lazy J. Bar, který koupil syna Tonyho, hřebce jménem Patchese a berbera Maxe po Waldron Leopardovi. Ty použil jako hřebce zakladatele neobvyklého plemene s neobvyklým zbarvením. V roce 1934 bylo plemeno uznáno a dostalo pojmenování colorado rangers a byla založena asociace chovatelů těchto koní. Jejím prezidentem byl až do své smrti roku 1942 Mike Ruby. Díky svému zvláštnímu zbarvení ze tito koně značně rozšířili a dostali se dokonce i do Jordánska, kde se chovají v královském hřebčíně v Ammánu.
Coloradský ranger je velmi kvalitní a ušlechtilý kůň, který vlastnosti a povahu zdědil po arabských a berberských otcích a barvu po matkách, které měly španělskou krev.
Coloradský ranger je mohutný kůň se silnými končetinami a pevnou zádí. Průměrná výška je 157 cm a nohy jsou poněkud kratší než u plnokrevníků nebo berberů. Svalnatostí poněkud připomíná quartera, i když s ním zřetelně není příbuzný. Podobně zbarvenou appaloosu připomíná kromě zbarvení i řídkou hřívou a ohonem a poměrně tvrdou srstí. Svalnaté nohy mají velmi dobré klouby a mimořádně tvrdá, velmi zdravá a odolná kopyta. Povoleny jsou všechny typy zbarvení, ale velmi žádoucí je tygří, bělouši s černými kulatými nebo oválnými skvrnami. Tito koně pak mají mít pruhovaná kopyta, podobně jako appaloosa. Na rozdíl od ní však má coloradský kůň mnohem dokonalejší stavbu a mnohé znaky arabských a berberských předků. Díky přísnému chovatelskému řádu je také mnohem vyrovnanější a jeho cenné vlastnosti se spíše upevňují a vylepšují, než aby se stíraly jako u komerčně příliš využívané appaloosy. Chovatelé dbají na to, aby si plemeno udrželo především svou robustnost, tvrdost a výkonnost.
Zajímavé je, že coloradský kůň se zbarvením appaloosy může být zařazen do registru tohoto plemene a použit dokonce k chovu, což ovšem originalitu appaloosy dále poškozuje. Opačný postup je vyloučen, appaloosa se do chovu rengerů nikdy dostat nemůže.
Kupodivu povaze tohoto koně nevěnovali chovatelé velkou pozornost. Po orientálních koních zdědili tito koně velkou inteligenci, tvrdost, úžasnou živelnost, američtí předkové je vybavili robustní silou, obratností v pohybu v terénu, vytrvalostí a odvahou. Ovšem tito koně jsou značně sebevědomí a temperamentní a vyžadují pevnou ruku a cit pro ovládání. Jsou často poměrně agresivní a hřebci nejsou právě snášenliví. Rovněž klisny jsou velmi srdnaté a dovedou tvrdě bránit hříbata nejen před přirozenými nepřáteli, ale i před lidmi. Osvědčují se nejen při práci s dobytkem, ale také při pohybu v neschůdném terénu, protože mají skvělý orientační smysl a vynikající rovnováhu. Jsou skromní a dovedou se přizpůsobit drsným podmínkám. Nejsou lekaví a střelba a jiné hluky jim nevadí. Při dobrém výcviku obstojí i při náročných policejních či vojenských akcích.
Coloradský ranger byl vychován jako pracovní kůň, s ohledem na potřeby hlídkové služby, lesníků a rančerů chovajících skot v hornaté oblasti státu Coloradu a přilehlých krajů. Tuto úlohu plní znamenitě, ale čím dál tím více si získává oblibu jako kůň jezdecký a přehlídkový. Jeho nápadné zbarvení je totiž velmi atraktivní a oblíbené i při jezdeckých podnicích jako jsou rodea. Jsou také velmi oblíbeni u milovníků westernového ježdění.
Coloradský rangerský kůň je idelální zvíře pro turistiku na koni, protože bezpečně obstojí i v těch nejdrsnějších a nejneschůdnějších oblastech a nedá se poplašit šelmami nebo neobvyklými přirodními jevy. Vyhovuje ovšem jen zkušeným a zdatným jezdcům. Jsou to koně velice tvrdí, houževnatí a obratní, mají skvělý orientační smysl, jsou neúnavní a vydrží bez vody déle než kterékoliv jiné plemeno koní, kromě brumbyů. Díky těmto neobvyklým vlastnostem získávají zájem milovníků koní z celého světa, avšak vzhledem k přísným podmínkám chovu není snadné si toto plemeno opatřit, a proto se dostávají jen do nejlepších hřebčínů za nemalé částky. Chovná základna totiž není nijak široká a američtí chovatelé žárlivě střeží své nejlepší chovné kusy.
| Vaše reakce k článku |