V krajně nehostinné oblastní, kde se suchá a horká léta střídají s krutámi, chladnými zimami, vzniklo neobyčejné plemeno, které dostalo název criollo (v překladu "španělského původu"). V těchto drsných podmínkách, kde přežijí jen ti nejsilnější, se přirozenou selekcí zrodilo houževnaté, tvrdé a nesmírně vytrvalé zvíře, které se v průběhu mnoha let dokonale přizpůsobilo podmínkám panujícím v Argentině.
Předky argentinského criolla byli starobylí andalusané, přivezení do Jižní Ameriky v 16. století španělskými konkvistadory (tito koně dali vzniknout i dalším americkým plemenům). Roli při vzniku tohoto plemene hrál i berberský kůň, který criollovi předal mnoho ze své odolnosti, poortugalský sorria pony a možná také asturský kůň.
Plemeno se řadí mezi nejodolnější na světě, a to právem. Jedinec je schopen nést velkou váhu na obrovské vzdálenosti, a to i ve velmi obtížném terénu. Koně bez problémů snášejí drsné klima, nedostatek potravy a dokonce i dlouhodobý nedostatek vody.
V roce 1918 vznikl chovatelský svaz, který vytvořil a zavedl přísné výkonnostní zkoušky, jejichž úspěšné zvládnutí bylo podmínkou k zařazení do chovu. Vzdálenost 756 kilometrů museli koně zdolat za 15 dní s nákladem 110 kg na hřbetě a bez zvláštního krmení.
Důkazem neobyčejné výkonnosti criolla jsou koně Manacha a Gato. S nimi profesor, spisovatel a cestovatel ze Švýcarska, Aimé Tschiffely (1895 - 1954), uskutečnil 16 090 km dlouhou pouť z Buenos Aires do Washingtonu D.C. Cesta trvala dva a půl roku a vedla těmi nejnehostinnějšími kouty světa. Mancha, tehdy 15 letý a 16 letý Gato celou cestu ustáli bez úhony. Tschiffely střídavě na jednom koni jel, zatímco druhý plnil funkci soumara. Koně pak byli posláni zpět do Jižní Ameriky, kde strávili zbytek života. Gato se dožil 36 a Mancha 40 let.
Paleta barev criolla je velmi pestrá, převažují však hnědáci a plaváci různáých odstínů - tyto barvy činí criolla nenápadným na suchých pastvinách v jeho přirozeném prostředí. Často se vyskytují i modří a červení bělouši, strakáči a zvláště cenění jsou tzv. grullos nebo gatedaos šedé, myšové nabo hnědé barvy s náznakem žíhání. Criollo má robustnou stavbu těla a měří 142 - 152 cm. Krk je krátký a silný, hlava má zřetelně vyklenutý profil. Oči jsou široce posazené a uši ostražité. Tělo je krátké a hluboké a žebra dobře klenutá. Nohy jsou kratší, kosti pevné a silné, kopyta neobyčejně zdravá. Většina koní si uchovává mimochod zděděný po starých španělských předcích, ačkoliv mnoho současných criollů má již normální diagonální chody.
Criollo je především koněm gaučů (jihoamerických kovbojů) a je nenahraditelným dopravním prostředkem osadníků žijících v rozlehlých argentinských pampách. S plemenem se můžeme setkat po celém kontinentu a i přes drobné odchylky způsobené odlišnými životními podmínkami, si criollo stále uchovává své základní vlastnosti. Criollo se kříží s anglickým plnokrevníkem, čímž vzniká elegantní kůň ideální pro pólo, ne však již natolik otužilý a houževnatý, aby dokázal čelit podmínkám nepříznivé krajiny.
| Vaše reakce k článku |
