Plemeno pochází z hornaté oblasti Monts de Charollais na pravém břehu Saony, zhruba mezi Dijonem a Lyonem. Tato oblast proslula také chovem zvlášť kvalitního skotu stejného jména. Je zajímavé, že koně i skot mají poměrně mohutnou stavbu těla a klidnou povahu. Předky charollaiského koně byly rovněž místní klisny, otužilé a zdatné, chované po většinu roku na pastvinách, poměrně těžké, a výkonné, ale ne rychlé. Ušlechtilost získalo plemeno hlavně křížením s anglickými plnokrevníky a anglonormany. Chová se ve třech liniích, které se někdy shrnují do jednoho názvu, kdežto jindy se uvádějí samostatně. Kromě klasického typu jsou to nivernais, chovaný poněkud severněji, a bourbonnais, pocházející z okolí Vichy a Moulinsu. Rozdíly mezi nimi jsou minimální.
Charollais není tak ušlechtilý jako limousin. Je o něco nižší, v kohoutku měří 152 - 165 cm, ale je robustnější. Má poněkud těžší, hrubší hlavu, na níž je zřejný normandský vliv, někdy má dokonce náběh ke klabonosu. Také žuchvy mívá masitější. Krk je dost dlouhý, štíhlý, svalnatý, trup robustní, velmi dobré jsou silná záď a pružný hlezenní kloub. Nohy jsou kratší, silné a zdravé, kopyta pevná. Je kostnatější než limousin, ale je klidný, má výbornou povahu.
Předkové charollaiského koně byli všestranní selští koně, velmi otužilí a vytrvalí. Jejich šlechtěním se zprvu získávali koně pro potřeby armády, jak jezdečtí, tak těžší pro dělostřelectvo. Později se charollais stal výhradně jezdeckým koněm. Nehodí se pro dostihy a soutěže, ale je velmi spolehlivý v terénu. Je to dobrý hunter.
| Vaše reakce k článku |