Tragický okamžik: Devon Loch s Dickem Francisem
padají pár metrů před cílem Velké národní...
... příběh koně, který NEvyhrál Velkou národní...
Devon Loch možná nepatří do sorty těch největších koňských velikánů, ale jeho příběh je natolik zajímavý, že udělám výjimku. Devon Loch byl totiž koněm, který se snad, v tragickém slova smyslu, nejvíc zapsal do historických análů Velké národní v Liverpoolu. Jeho záhadný pád těsně před cílem, který ho připravil o vítězství, je dodnes opředen tajemnstvím...
Devon Loch byl rovněž "srdeční záležitostí" velkého spisovatelé i žokeje Dicka Francise. A tak jako Devon Loch, i Dick Francis byl onoho osudného dne pouze krůček k vítězství ve velké steeplechase...
Dick Francis si Devon Locha, koně pocházejícího z Irska, poprvé všimnul v říjnu roku 1951, kdy běžel svůj první dostih, proutěnky v Nottinghamu. Byl to velký, inteligentně vyhlížející mladý kůň, na kterém bylo vidět, že poroste do síly a udatnosti.
V lednu 1952, když mu bylo 6 let, běžel v Hurst Parku poprvé nováčky. Ukázal se ve skvělé a velmi nadějné formě, protože přišel druhý za Mont Tremblantem. Nejspíš si tehdy nějak namohl nohu, protože pak neběhal až do následujícího října. To si skutečně natáhl šlachu, protože pak byl z dostihů vyřazený po celé dvě sezóny.
Dick Francis si s Devon Lochem ihned při prvním startu padli do oka. Už tehdy Dick prohlásil, že tohoto koně by jednou chtěl jet ve Velké národní... to je však oba čekala ještě dlouhá cesta. Další dostih pro nováčky, New Century Novices Steeplechase v Hurst Parku, Devon Loch vyhrál. Celý den před dostihem pršela a dráha byla proto dost těžká. Tehdy ho jel Bryan Marshall, Dick jel jiného koně, Lochroe, který sice byl skvělý, ale příliš subtilní, proto si s těžkou dráhou neporadil. Devon Loch jel tu sezonu ještě ve třech dostizích a pokaždé ho jel Bryan. V listopadu 1955 ho jel Dick, jednou v Lingfieldu, jednou v Sandownu. Pak běžel neúspěšně v George VI Chase a přišel jako třetí v Mildamy Memorialu.
Příliš velký příděl sněhu v Kentu zdržel Devon Lochův jarní trénink, takže v březnu, když startoval v Cheltenhamu, nebyl ještě ve vrcholné formě. Všech 14 koní šlo od počátku velmi rychle a ostře, Devon Loch měl co dělat, aby ostatním stačil, aspoň při prvním okruhu. Teprve v polovině druhého začínali někteří znavení soupeři odpadat a Devon Loch je začal míjet. Na samotné čelo se však nedostal. Přišel třetí, za Kerstin a Armorial III. Do cílového svahu ale cválal s takovou energií, jako by mu zbývalo víc než dost sil na další okruh. Byl to tehdy jeden z nejrychlejších steeplů na 4800 metrů v sezóně, a ještě k tomu na těžké dráze. Říkalo se, že Devon Loch sice nezvítězil, ale je to budoucí vítěz Velké národní...
Naneštěstí si Dick 9 dnů před startem Velké národní roku 1956 zlomil klíční kost, přesto se však cítil dostatečně fit, aby Devon Locha jel. Na dostih přijela královna, královna matka i princezna Margareta. Přijely se podívat na svého koně, na Devon Locha. Ten měl velmi milosrdný handicap, měl nést relativně malou váhu, což byla samozřejmě výhoda. Všichni byli plni naději.
Přestože se start vydařil a pole bylo proti jiným létům poměrně malé, spadli hned na první překážce z 29 koní čtyři. Dick poznal, že Devon Loch nehodlá jít prvních 1600 metrů ve volnějším tempu, šel hned od začátku skoro naplno a každým skokem získával délky. Šel přes hrozivé překážky v Aintree, jako kdyby to byly proutěnky. Na každou srovnal ideálně krok, šel na ně tak perfektně, tak moudře, že na něm stačilo sedět a moc se mu do toho neplést. Tak to aspoň viděl Dick. Devon Loch šel prostě s převahou, klidem a rozmyslem, dokonale. Přes Behec´s Brook, Canal Turn, na Valentine´s Brook a pak na další překážku. A tam Dicka s Devon Lochem čekala chvíle úzkosti. Těsně před nimi na vnitřní straně dráhy běžel Domata s Derekem Ancitem v sedle. Těsně před otetevřeným příkopem bylo jasně vidět, že Domata skáče přímo do Devon Locha. Zdálo se skoro nemožné, aby Devon Loch tuto srážku "ustál". Ten však doslova v letu změnil směr a bez zaváhání cválal dál. Od té doby to byla dokonalá jízda, Devon Loch skákal čím dál líp. Před tribunami šel přes Chair a přes vodu, a pak znovu ven do terénu, na vzdálenou část dráhy. Během další míle míjel jednoho koně za druhým. Když se přiblížil Canal Turn, cválali již Dick s Devon Lochem na druhé pozici. Před nimi běžel pouze Armorial III. Dick však nikam nespěchal a dokonce musel Devon Locha přidržovat, aby nešel dopředu moc brzy! Armorial III padl na první za Valentine´s Brook a na jeho místo se posunul Eagle Lodge. Na další překážce ho Devon Loch minul. Zbývaly už jen 3 překážky... a Devon Loch byl v čele, Dick ho musel zadržovat. Ostatní koně už jezdci ostře vyjížděli. Už se zdálo téměř jisté, že Devon Loch s Dickem Francisem se roku 1956 stanou jasnými vítězi. Poslední překážka zdolaná s lehkostí jako kdyby byla první a pak...
Devon Loch se 45 metrů před cílem, v jasné pozici vítěze, najednou nepochopitelně zhroutil k zemi. Historie Velké národní nikdy nic takového nezažila a s velikou pravděpodobností už ani nezažije. Kůň s jezdcem, kteří se již pomalu opájeli krásou vítězství, najednou padají k zemi. Vavříny získal někdo jiný. Existují 4 možné verze toho, co se vlastně s Devon Lochem stalo. Žádná z nich se však neprokázala a jenom sám kůň to věděl. Po pádu se zvedl, naprosto nezraněný a ve stáji po dostihu vypadal jako každý jiný kůň po těžkém dostihu. Nic víc, nic míň. Celý dostihový svět soucítil s dvojicí Dick Francis - Devon Loch, Dickovi chodily účastné dopisy a žádný z nich ho neobviňoval z toho, že koně uštval, protože Devon Loch v dostihu opravdu nevypadal jako uštvaný. Královna byla rovněž zarmoucená, ale Dicka z ničeho neobviňovala. Devon Loch byl prostě vítězem, i když nevyhrál.
A nyní k oněm čtyřem možným důvodům pádu. První verze předpokládala, že Devon Loch dostal srdeční záchvat. Což se ovšem zdálo být nepravděpodobné, protože Devon Loch by musel být v onu chvíli na pokraji fyzických sil. On však rozhodně nešel jako vyčerpaný kůň. Kdyby doběhl do cíle, byl by zlomil časový rekord dostihu... Byl sice udýchaný, ale jen tak, jako každý kůň po takovém výkonu. Náhlý srdeční záchvat, který by ho přepadl zprudka, ve cvalu, by ho zabil. Devon Loch nezakolísal a během několika minut po osudné příhodě byl úplně v pořádku.
Další vysvětlení, že Devon Loch předvedl fiktivní skok, si získalo nejvíce příznicvů, ale Dick Francis se k němu nepřiklání. Běželi sice kolem vody, a tak by se mohlo zdát, že se Devon Loch chystal ke skoku, ale Dick sám říkal, že Devon Loch se rozhodně ke skoku nechystal.
Podle třetí teorie dostal Devon Loch náhlou prudkou svalovou křeč do hýždí, a to ho při veliké rychosti rozkolísalo, až ho to srazilo k zemi. Tato verze je sice přijatelná, ale nevysvětluje, proč Devon Loch vztyčil před pádem uši.
Poslední možností je, že kůň uslyšel obrovký křik z tribun. Aby lépe slyšel a mohl zvuk správně identifikovat, vztyčil uši, do kterých mu zaburácel neuvěřitelný aplaus z tribun a to ho dokonale vyděsilo. Zareagoval tak, jak například reaguje člověk, pokud u něj z ničeho nic zatroubí auto. Možná se kůň snažil před tím šíleným hlukem ucuknout. To stačilo, aby vypadl z rytmu, aby se rozpadl a doslova se zhroutil. Dick se přiklání k této verzi. Dle něj je docela možné, že Devon Locha srazil k zemi jásot, který ho oslavoval jako vítěze... krutá ironie osudu.
I když Devon Loch v dostihu nevyhrál, nikdo na něho nikdy nezapomene. A jak lidé viděli po letech Dicka Francise? Dick Francis? Aha, to je ten, co nevyhrál Velkou národní. Tomu se říká epitaf!
Po tomto osudném startu však neskončil život ani Devon Locha, ani Dicka Francise. Koně tehdy poslali na prázdninovou pastvu a jeho jezdec se sebral a pokračoval v práci. Uplynulo šest měsíců, než se jezdec s koněm opět setkali. Bylo to v říjnu v Nottinghamu, ve všední den, všední dostihový program. Běželo se 4022 metrů proutěnek. Pro Devon Locha to byl však dostih do té míry nevhodný, že by byl i totální neúspěch omluvitelný a pochopitelný. Pole odstartovalo obvyklou rychlostí a Devon Loch zůstal pozadu, překvapený a uražený. Doslova vzteky odfrknul. Hodil znechuceně hlavou a dal se do stíhání pole. Pro koně steeplera je totiž těžké vrátit se zpět k proutěnkám, navíc Devon Loch běžel poprvé v sezoně a nebyl ve vrcholné formě. Přesto však v konkurenci 19 koní zvítězil. Ještě 600 metrů před cílem byl poslední! Místo aby publikum křičelo:"Výborně!", všichni sborově volali:"To snad není možné!"
Dick jel Devon Locha poté ještě 3x. Jednou zvítězili v Sandownu před vítězem Velké národní Early Mistem, dvakrát byli druzí. V lednu Dicka vyřadil z činnosti pád a Devon Locha jel v Sandownu v Mildamy Memorialu Arthur Freeman. Šlo jim to krásně až k třetí překážce před cílem, kdy kůň náhle zpomalil a začal kulhat. Zase ho zradila šlacha, a tentokrát, alespoň z hlediska dostihů, beznadějně. Když ho dali jakž takž dohromady, věnovala ho královna Noelu Murlessovi. Ten ho pak používal při práci jako vedoucího koně pro své dvouletky v Newmarketu. V roce 1963, když bylo Devon Lochovi 17 let, přišla krutá zima a Devon Loch na tom byl zdravotně špatně. Proto bylo lepší ho uspat navěky...
... koně, který málem vyhrál Velkou národní...
| Vaše reakce k článku |