Nové norské plemeno je výsledkem krížení lehčíh gudbrandsdalských klisen s klusáky různého původu. Často to byli švédští koně. Dnes tvoří asi 16% všech koní chovaných v Norsku. Typ je zatím nevyrovnaný, protože se do chovu stále zařazují dovážení hřebci cizích plemen vedle hřebců dölských.
Ve Skandinávii, v zemích bývalého SSSR i ve zbytku Evropy převládá při klusáckých závodech diagonální klus a švédští koně nejsou v tomto ohledu výjimkou. Následkem toho más stejný chod i dölský klusák a neprojevuje sklon k mimochodu.
Tento klusák je o něco vyšší než gudbrandsdal, v kohoutku měří 152 až 160 cm, má štíhlejší nohy a kratší hřbet, méně bohatý rous na nohách a zpravidla chudší hřívu a ocas. Uchoval si však klidnou povahu, jistý krok, otužilost a pohyblivost. Zušlechťující vliv anglického plnokrevníka je zřejmý na dlouhé, pěkně utvářené hlavě. Zbarvením je zpravidla vraník nebo hnědák, možné jsou i jiné barvy.
Používá se v lehkém tahu i jako jízdní kůň do terénu. Velká pozornost je věnována výkonnosti. Pro zápis do plemenné knihy se hřebci testují podle rychlosti v klusu. Časový limit jsou tři minuty na kilometr.
I když má tento kůň tělesnou stavbu tažného koně, je schopen vyvinou v poměru ke své velikosti pozoruhodnou sílu a rychlost. Využívá se též k nošení břemen.
| Vaše reakce k článku |