Jméno jednoho z devíti plemen britských ponyů je odvozeno od místa původu, malého okrsku v Severním Yorkshiru, na východních svazích Pennin. Dales je drsný, ale malebný kraj, každému příteli zvířat dobře známý z popisů proslulého veterináře dr. Heriotta, kde se uchovalo mnoho původních přírodních hodnot včetně starobylých plemen zvířat.
Daleský pony je původní plemeno ze severovýchodní Británie. Choval se výhradně na východních svazích Pennin v Northumberlandu a v severním Yorkshiru. Plemeno má velmi hluboké kořeny, zřejmě je potomkem keltských poníků, kteří se dokonale přizpůsobili drsnému, skalnatému prostředí. Teprve v posledních sto letech ovlivnili chov velšští poníci, kteří poněkud vylepšili vzhled a chody těchto koní.
Dalesové se po staletí příliš nezměnili, byla to všestranná pracovní zvířata, a používali se k tahu, k jízdě i k zemědělským pracím. V 17. a 18. století pracovali hlavně jako soumaři. Jejich pracovní schopnosti byly velmi oceňovány, ale teprve v 19. století se začala věnovat větší pozornost jejich sportovnímu využití. Dalesští poníci byli velmi silní, vytrvalí, skromní, ale rozhodně ne rychlí. Osvědčovali se nejvýše jako koně cestovní, v kroku nebo pomalém klusu. V 19. století byl do Dalesu dovezen hřebec velšského koba jménem Comet. Byl to skvělý klusák, který dosahoval v klusáckých závodech mimořádných výsledků, a to i při značném zatížení. Ten byl použit v chovu s místními klisnami a řadu svých dobrých vlastností předal potomkům. Do chovu se koncem století zavedli i těžcí clydesdalové, ale neosvědčili se a jejich vliv brzy vymizel, nejvýše se dochovaly bílé odznaky.
V 50. letech 20. století chov dalesů značně upadl a plemeno bylo ohroženo vyhynutím. Naštěstí se právě v té době objevil zájem o turustiku na koních, pro kterou se poměrně vysoký a velmi silný dales (bez námahy uveze 100 kg) znamenitě hodí. To mu dopomohlo k novému rozkvětu.
Dales je typický pony velkého formátu, s dlouhou hlavou, robustní stavbou, dlouhým hřbetem, což je upomínka na použití jako soumara, a s mohutnou zádí. Je to kůň známý silou a spolehlivostí, poměrně skromný, klidný, vnímavý a ovladatelný. Jako pracovní kůň je vynikající. Na počátku 20. století se velmi podobal malému clydesdalovi, avšak postupně byly všechny tyto stopy vymýceny a dnešní daleský pony je v podstatě zušlechtěným obrazem původního předka.
Daleský pony je na poníka značně vysoký, v kohoutku měří 140 - 144 cm, je tedy větší než jeho příbuzný fellský pony. Zbarvení je zpravidla vrané s poměrně vysokým leskem, bývá to však i hnědák nebo tmavý hnědák. Vzácně se u něj objevují bílé znaky, které jsou však nežádoucí, takže se připouští jen malá hvězda na čele a bílé ponožky nebo korunky. V žádném případě nejsou přípustné bílé lysiny nebo celá bílá tvář, podkolenky, ani světlá kopyta. Jako všichni poníci má velmi bohatou hřívu a ohon a na nohách je dosti dlouhý a hustý rous, zčásti kryjící i kopyto. Poměrně dlouhá hlava má malé, zahrocené uši a velmi pohyblivé chřípí. Mimořádná síla koně se projevuje i v robustní svalnaté pleci a mohutné zádi, poněkud měkčí hřbet není na závadu. Hrudník je velmi hluboký, s velkým obvodem, žebra dobře klenutá. Také bedra jsou široká a dobře vázaná. Nohy nejsou příliš silné, ale obvod karpu by neměl být menší než 20 cm a klouby jsou ploché. Kvalita kopyt je vynikající. Moderní dales se od původního typu i od odchovů ovlivněných clydesdalem liší vynikající kostrou, korektním postojem nohou a velmi tvrdými, tmavými kopyty.
Na rozdíl od mnoha poníků, kteří jsou poměrně svéhlaví a svérázní, je dales velmi citlivý, klidný a ovladatelný. Je to mimořádně pracovité zvíře, které je schopné obstát v každé situaci. Jeho horský původ se projevuje hlavně v neobyčejně jistém kroku a výborném orientačním smyslu. Díky těmto vlastnostem a své vytrvalosti a spolehlivosti byl v poslední chvíli zachráněn. Když totiž pozbyl svého původního pracovního využití v dolech i v zemědělství a oblíbené závody klusáků, které se tradičně v Dalesu konaly, byly nahrazeny moderními klusáckými dostihy, zachránil se dales jako vynikající kůň pro rekreační jízdy. Díky své vytrvalosti může absolvovat i velmi dlouhé turistické jízdy s dospělými i dětmi. V určitém období se daleský pony stal i jatečním zvířetem a tehdy byl skutečně ohrožen vyhynutím. Jako turistický kůň si však získal oblibu a nyní se příležitostně používá i v zápřeži do lehkých kočárů nebo dokonce k místním vozatajským parkurům, kde projevil velkou obratnost, postřeh a díky své síle se snadno dostává i z ošidných situací.
Tento pony vznikl jako ryze pracovní plemeno a vysoce užitkové vlastnosti si přes všechny změny uchoval. Prodělal značné zvraty v různém nasazení k rozmanitým účelům. Původní poníci byli všestranní, sloužili jako koně jízdní, tažní, soumaři i zemědělští pracovníci, pracovali tedy pod širým nebem za každého počasí. Postupně se využití vyhraňovalo a daleští poníci se uplatňovali především tam, kde bylo za potřebí velké síly. Jako soumaři údajně běžně nosili metrákové náklady. S rozvojem těžby cínu, uhlí a ostatních surovin se tito silní poníci stali pracovníky v dolech a v dopravě na povrchu. Patřili také k hlavním dopravcům olověné rudy z dolů na pobřeží. Teprve spalovací motory je z dopravy vytlačily, ale v zemědělství tito koně pracovali až do poloviny 20. století jako všestranná a díky své skromnosti levná pracovní síla.
Dnes je daleský pony spíše zvířetem sportovním, uplatňuje se jak v tahu tak v jízdě, ale hlavně v turistice. Nepopíratelnou předností tohoto plemene je klidná, splehlivá povaha a nemalá odvaha, díky které se dokáže vypořádat s mnohými nebezpečnými situacemi na cestách i v horském terénu. Jako skvělý klusák dokáže za den urazit velké vzdálenosti a v terénu nikdy nezabloudí.
| Vaše reakce k článku |
