Název dánský kůň je poměrně pozdní, původně toto plemeno žádný zvláštní název nemělo. Teprve od založení Dánské jezdecké federace v roce 1918 byl tento teplokrevník označován jako dánský kůň, od roku 1960 jako dánský teplokrevník.
U vzniku všech plemen dánských ušlechtilých koní stály kláštery na území Holštýnska, kde se od 14. století chovaly místní mohutné klisny a hřebci španělského původu. Postupně se k těmto koním, především kočárovým, přikřížili podle potřeby koně jiného typu, např. anglonormani. Základem dánského jezdeckého plemene byl starší typ frederiksborga, zušlechtěný anglickým plnokrevníkem. Polokrevné klisny se pak připouštěly k anglonormanským hřebcům, trakénům a dokonce byli v chovu použiti koně velkopolští a malopolští. Díky pečlivému výběru se podařilo vyšlechtit zdravého a statného koně, robustnějšího než plnokrevník, s kvalitními končetinami a výbornou povahou. Zvláštností dánského teplokrevníka je, že na rozdíl od většiny evropských plemen nemá v rodokmenu hannoverské koně.
Dánský teplokrevník je plemeno poměrně málo známé, ale přesto má hluboké kořeny. Je to poměrně těžší teplokrevník, velmi zdravý, statný a přitažlivý. Jeho kořeny sahají až do 14. století, kdy k Dánsku patřilo ještě Holštýnsko (až do roku 1864) a kde se v klášterních chovech zušlechťovaly mohutné místní klisny dovezenými andaluskými hřebci. Vzniklala tak nejen plemena dánská, ale i holštýnská a holandská.
Daleko dříve než dánský tepkokrevník byl prošlechtěn frederiksborg, který je podstatně známější. Ten se také stal základem dánského plemene. Po odtržení Holštýnska se chov přizpůsoboval místním dánským poměrům a především vzrůstal zájem o jezdecké koně. K zušlechtění posloužil hlavně francouzský jezdecký kůň, díky němuž získal dánský kůň lepší vzhled a příjemnější povahu. Rychlost a lepší chody pak získal přikřížením anglického plnokrevníka.
Dánská jezdecká federace vznikla až v roce 1918 a od té doby byl také vydatně propagován dánský teplokrevník. Chovatelský svaz a s ním i plemenná kniha však byl založen teprve v 60. letech 20. století. Dánské sice neproslulo tolik chovem koní jako sousední státy, ale má staré jezdecké tradice a své plemeno úspěšně předvádí na sportovních kolbištích.
Silný, velmi schopný a temperamentní jezdecký kůň se vyznačuje velkou silou, vynikajícími chody a výbornou povahou. Přestože jeho předky byli kočároví koně, je to kůň elegantní, pružný, tvrdý a má velmi pěkný vzhled. Je to všestranný sportovní kůň, na němž je patrná cílevědomá chovatelská práce.
Dánský teplokrevník je vysoký až 168 cm, má ušlechtilou hlavu s rovným profilem, výraznýma očima a nápadně pohyblivýma, pěkně tvarovanýma ušima. Nozdry jsou široké, chřípí jemné. Hrdlo má být čisté, žuchvy nepříliš masité, krk dlouhý a elegantní. Kohoutek je vysoký a výrazný, hrudník dostatečně hluboký, plec svalnatá, ale ne přetížená, středně dlouhá záď je silná, ale pěkně osvalená a ocas je dobře nasazen. Celková stavba je typická pro kvalitního jezdeckého koně. Silné nohy jsou dobře tvarované, spěnky šikmé, předloktí mohutně osvalené, klouby dobré a čisté a kratší holeně mají dostatek kosti.
Zvláštní důraz se klade na kvalitu kopyta. Tvar musí být bezvadný a nosnost dobrá, onemocnění kopyt nebo jejich deformace jsou vzácností. Dánský kůň má pozoruhodně velká, dobře utvářená hlezna, což je známkou výborných skokových schopností. Zbarvení může být libovolné, nejčastěji jsou hnědáci nebo ryzáci. Bílé znaky na hlavě a na nohách jsou dost běžné. Přestože tito koně měli kdysi andaluské předky, jejich hříva a ohon nejsou nijak bohaté a žíně jsou silné a rovné.
Dánský kůň má výbornou povahu, poměrně klidnou, mírnou a živou. Je to kůň rychlý, odvážný a mimořádně učenlivý. Díky frederiksborgským koním je to kůň milé povahy, který je velmi ochotný a snadno ovladatelný. Vyniká vyvážeností a ochotou k vykonávání náročných cviků. Je poměrně skromný, spokojí se s běžným ošetřením a vyžaduje spíše šetrné a laskavé zacházení. Má však mnoho temperamentu a je dost citlivý na neodborné zacházení, proto potřebuje zkušeného, dobře školeného jezdce.
Dánský teplokrevník byl vyšlechtěn jako vysloveně jezdecký sportovní kůň. Vzhledem k tomu, že jeho prošlechtění bylo dokončeno až v 60. letech 20. století, nikdy se neužíval k pracovním účelům a také nikdy nepracoval v zápřeži, přestože jeho předkové byli koně kočároví. Je to všestranně použitelný jezdecký kůň, nejlepší jedinci se dokonce používají ve vrcholové drezúře, protože mají velmi korektní chody zděděné po francouzském jezdeckém koni. Je to výtečný skokan a plně se osvědčuje díky své síle, rychlosti, odhadu a kvalitním nohám při všech terénních jízdách, zejména se znamenině uplatňuje v cross country. Slabší jedinci se zase zařazují mezi parkurové skokany, protože jejich odraz a orientace na trati jsou vesměs dobré.
Díky svému krásnéju vzhledu se dánský teplokrevník uplatňuje i na přehlídkých a při různých reprezentačních příležitostech. Výborně a s přehledem se pohybuje i v různorodém terénu, ovšem není to kůň pro začátečníky. Přece jen má značný temperament a citlivou hubu, takže i při rekreačním ježdění potřebuje zkušeného jezdce. Toto plemeno se přes své kvality objevuje na evropských kolbištích jen zřídka, ale i při poměrně nevelké chovatelské základně se daří udržovat jeho standard na vysoké úrovni. Chovatelé totiž provádějí přísnou selekci všech odchovů, takže se dobré vlastnosti tohoto poměrně mladého plemene stále upevňují. U nás se tito pěkní koně objevují jen zcela ojediněle a ani jinam se ve větší míře neexportují.
| Vaše reakce k článku |
