Toto plemeno se obvykle píše darashouri, ale správně by se mělo jmenovat darrešuri podle stejnojmenného kmene jazykové skupiny Kaškájů z turecko altajské rodiny, který žije v jihozápadním Íránu v provincii Fárs na sever od Šírázu. Všech šest kmenů skupiny Kaškájí nemá ani půl miliónu členů a jejich kmenová soustava se rozpadá, mnozí tito původní kočovníci, chovatelé koní a ovcí odcházejí do měst a zanedlouho po nich patrně zůstane jen název typu koně, který vytvořili. Darašuri patří vedle jafa k nejpopulárnějším představitelům perských náhorních koní.
Je to originální perské plemeno, jehož kořeny sahají už do doby před 2500 lety, do dob, kdy ještě perští koně nebyli ovlivněni arabem. Perští koně jsou nepochybně nejpůvodnějšími typy teplokrevných koní, jsou to potomci stepních tarpanů, kteří byli zkroceni v zakaspické oblasti. Blízce zpřízněná plemena žijí v pouštích, stepích a horách střední Asie.
Původně to byli koně poměrně drobní, jejich kohoutková výška zřídka dosahovala 140 cm, ale vždy to byli praví koně, nikoliv poníci. Vlastnosti všech perských plemen se formovaly v drsných podmínkách Íránské vysočiny, takže i původní darašuri byli velmi otužilí, skromní a výkonní. Později byli zušlechtěni arabem a následkem toho získali větší výšku a výraznější kohoutek. Udrželi si však rovný profil svých předků a nízko nasazený ocas.
Darašuri je plemeno v Evropě málo známé, i když ve své vlasti a v okolních státech je nesmírně populární. Historie tohoto plemene je poněkud záhadná, protože o něm neexistují žádné dostupné písemné materiály. Navíc bývá často zaměňováno s jinými íránskými plemeny, kterých na území starověké Persie žije několik desítek, od maličkého kaspika, přes šírází, baseri, bachtiarí a další až právě po darašuriho, který je z nich téměř nejvyšší. Pouze nově vyšlechtěná plemena jsou vyšší, například pahlavan je až 160 cm vysoký. Nepochybně neznáme všechna plemena perských koní, protože šlo vesměs o plemena přírodní, chovaná malými etnickými skupinami více méně empiricky, bez chovatelských záznamů a plemenných knih. Mnohé tyto kmeny již vymizely nebo splynuly s ostatním obyvatelstvem a se změnou způsobu života zanikly i jejich chovy koní. Darašuri měl šťastnější osud, díky křížení s arabem se stal velmi oblíbeným a z poměrně omezené malé oblasti se rozšířil téměř po celém Íránu.
Darašuri je štíhlý, lehký jezdecký kůň, s typickými znaky pouštních koní - má tenkou kůži, nízkou, přiléhavou, hedvábnou srst s vysokým, někdy až kovovým leskem, výbornou stavbu, suché, kvalitní nohy s velmi pevnými kopyty, která se původně vůbec nekovala a s vynikající povahou. Je to skvělý jezdecký kůň, učenlivý a mírný. Vyniká skromností, houževnatostí a vytrvalostí.
Darašuri je v soušasnosti plemeno poněkud nevyrovnané, které se již odchýlilo od originálního typu právě následkem křížení s různými typy arabů, případně s jinými perskými plemeny. Kohoutková výška jen zřídka přesahuje 150 cm. Původní barva byla zřejmě ryzá nebo hnědá, vliv araba se projevil tím, že jsou dnes poměrně hojní bělouši, ale ojediněle se objevují i vraníci. Kůže tohoto koně je velmi tenká, takže se pod ní zřetelně rýsují svaly a cévy. Srst je bez podsady, jemná a hedvábná a hříva ani ocas nejsou příliš bohaté, ale rovněž překvapují svou jemností.. Darašuri je velmi štíhlý kůň s poměrně mělkým hrudníkem a nepříliš silně osvalenou plecí. Hlava prozrazuje vliv araba, hlavně neobyčejně širokými a pohyblivými nozdrami, štičí profil se však u tohoto plemene neobjevuje, darašuri má vždy profil rovný. Tvrdá pastva se projevuje poněkud silnějšími žuchvami, aby kůň mohl dobře rozmělňovat potravu. Tento znak je samozřejmě výraznější u zvířat odchovaných na původních pastvinách. Oči jsou veliké, výrazné a uši velmi pohyblivé, krátké a zahrocené.
Výkonnost tohoto koně je pozoruhodná, na svou lehkou stavbu těla je velice zdatný. Zajímavé je, že vytrvalost a výkon koně vůbec neovlivňuje poměrně malý obvod hrudi, obvykle 170 cm nebo méně. Zato karpy předních nohou mají obvod 20 cm, což je více než u jiných perských koní originálního typu. V mnohém se toto plemeno podobá arabovi, má dokonce podobně vysokou akci kolen. Má však odlišnou povahu, je mnohem snášenlivější a klidnější.
Všechna íránská plemena se vyznačují neobyčejnou otužilostí, skromností, lhostejností k nebezpečí a vytrvalostí. Tito koně jsou velmi inteligentní, přátelští a učenliví, avšak projevují také značnou odvahu a temperament. Ve své vlasti se chovají na pastvinách a nemají žádné velké nároky. Obejdou se dokonce dost dlouho bez vody. Svá hříbata odchovávají na pastvinách bez jakékoliv účasti člověka. Klisny je samy ubrání.
Původními chovateli tohoto plemene byly nomádské kmeny a podle toho jsou koně přizpůsobeni k určitému zacházení a podmínkám. Vlastí tohoto plemene jsou suché náhorní plošiny, takže tito koně projevují mimořádný orientační smysl, umějí se velmi odvážně postavit šelmám i jinému nebezpečí.
Darašuji je výhradně lehký jezdecký kůň, který se k jiným účelům neužívá. Jen zřídka na něj jezdec naloží i nějaké zavazadlo. Přestože jeho předkové byli všestranní a museli někdy posloužit i jako soumaři, darašuri sám je již považován za příliš cenného, než aby sloužil k ponižující práci.
Má vynikající chody, takže posloužil i k prošlechtění nejnovějších íránských plemen, spolu s plnokrevníky, ale uchoval si veškerou jemnost a eleganci svého původu. V zahraničí je toto plemeno málo známé a do cizích hřebčínů se dostává spíše jako velmi ceněná kuriozita. Nejspíše se prosazoval ve středoasijských státech bývalého SSSR, kde se mohl podílet na vzniku nebo vylepšení některých místních plemen. Íránští koně však dodnes představují svět sám pro sebe a v současné době není zcela jasné, jak to s jejich chovem vypadá. Přinejmenším plemeno pahlavan, vyšlechtěné pod patronátem a pojmenované na počest někdejší vládnoucí dynastie, může být ohroženo nebo snad přejmenováno.
| Vaše reakce k článku |