Döle gudbrandsdal, užitkový norský kůň je starobylé plemeno z velkého údolí Gudbrandsdal. Ačkoliv je mimo hranice své vlasti daleko méně známý než proslulý a v mnoha zemích chovaný fjordský kůň, je ve skutečnosti mnohem početnější a tvoří polovinu všech koní v Norsku.
Döle gudbrandsdal pochází ze stejnojmenného norského údolí, které spojuje Oslo s pobřežím Severního moře a je vlastně středem země, soustřeďujícím hlavní obchodní cesty. Proto se zde chovali silní koně, sloužící jako soumaři, kteří se pásli na bohatých a úživných pastvinách v horských údolích.
Vzhledem se döle gudbrandsdal značně podobá fellovi a daleskému ponymu. Tuto podobnost lze snadno vysvětlit, protože se předpokládá, že všechna tři plemena mají shodného divokého předka. Později dováželí fríští obchodníci své vlastní typické holandské vraníky do Norska i Británie a později, mezi lety 800 a 1066, vládl mezi západním Norskem a severem Anglie čilý obchod. Jak dales tak i döle gudbrandsdal sloužili jako soumaři. Dopravovali zboží na obchodní stezce napříč celým Norskem, cestou spojující Oslo přes střed země včetně Gudbrandsdalu s pobřežím Severního moře. V 18. století, kdy zájem o toto plemeno vrcholil a kdy byla pozornost upírána ke klusáckým dostihům v zápřeži, docházelo pro zvýšení rychlosti a prostornosti klusu k četnému křížení s cizími plemeny. Nejvýznamnější a nejúčinnější bylo přikřížení anglického plnokrevníka Odina, dovezeného v roce 1834. Byl otcem lehčího typu koní, kteří měli delší a vydatnější klus, ale zůstala jim mohutnost původního odrazu silných, korektních zadních končetin. Odin založil moderní typ dölských koní a jeho pravnuk Baleder 4 (narozen v roce 1849) byl v tomto zušlechťovacím procesu pokračovatelem. Bylo však třeba mohutnějších koní k tahu stále těžších zemědělských strojů. Obratní norští chovatelé se tohoto požadavku zhostili vybraným hřebcem Brimem 825.
Poptávka po tomto plemeni vzrůstala do 2. světové války a během německé okupace byli používáni nejvíce. Po válce, když došlo k mechanizaci lesnictví a zemědělství, zájem poklesl a chov plemene byl udržován od roku 1962 hlavně státními hřebčíny. Dnes se stále více chová lehčí typ döle gudbrandsdala stejně jako dölský klusák.
Döle gudbrandsdal je silný a odolný kůň vysoký 144 až 154 cm. Podobně jako britští daleští a fellští poníci má vynikající pevná kopyta a je dobrý klusák. Tuto vlastnost chovatelé využili při šlechtění lehčího dölského klusáka. I tento kůň má však tělesnou stavbu tažného koně, i když není již tak mohutný. Hlava gudbrandsdala připomíná ponyho, je vzhledem k tělesnému rámci poněkud těžší. Profil je rovný, chřípí hranaté a čelo široké. Uši jsou krátké, dobře nasazený krk má jen naznačený tukový hřeben, silný trup má dobře klenutá žebra a kulatou záď. Holeně jsou krátké a silné. Karpální klouby jsou velké a ploché. Nohy jsou krátké, tlusté a silné, s hustými rousy. Kopyta jsou kvalitní, tvrdá a dobře utvářená. Je vždy jednobarevný, obvykle vraník nebo hnědák.
Je to všestranný pracovní kůň, kompaktní a dobře stavěný a s velmi dobrým krokem a klusem. Je neobyčejně vhodný pro zemědělské práce v oblasti s náročnými podmínkami.
| Vaše reakce k článku |
