Švýcarsko kdysi vyváželo koně do Francie, Německa a dokonce v 19. století i do Anglie. Švýcarská armáda dodnes používá jezdecké koně i soumary. Dnes však je tato země závislá na dovozu koní. Švýcarská chovatelská tradice sahá hluboko do minulosti a dá se vystopovat až k roku 1000 n.l., nebo ještě dál. Vždyť klášter v Einsiedleru choval koně už roku 964. Dnes má největší význam federální hřebčinec v Aveneches s chovem moderního "einsiedlera", kterému se také říká švýcarský teplokrevník.
Einsiedler byl vyšlechtěn v 10. století jako místní švýcarské plemeno. První plemenná kniha byla založena teprve v roce 1655. Po některých neuvážených kříženích se španělskými, italskými, frískými a tureckými hřebci vytvořil nakonec páter Isidor Moser druhou, mnohem přehlednější knihu. V 19. století bylo plemeno vylepšeno anglonormanskými klisnami a yorkshirským kočárovým hřebcem Brackenem, který byl dovezen r. 1865. Později se nejvíc používali kříženci holštýnů a normanů. Koncem 60. let byly do Aveneches (kde se nyní chová einsledler i freiberger) dovezeny irské a švédské klisny. Hřebci se připouštěli různí, anglonormani, holštýni a švédští koně stejně jako domácí plemeníci.
Mezi nejvýznamnější linie patří nové, založené anglonormanem Ivoire (narodil se r. 1957), další po Que d´Espair (1960) a Orinate de Mossil (1958). Velký vliv na chov měl také švédský teplokrevník Aladin (1964) a dva holštýnští hřebci, Astral (1957) a Chevalier (1956).
Einsiedler je velký, klidný, dobře stavěný kůň asi 168 cm vysoký. Dovoleny jsou všechny čisté barvy, nejčastější jsou hnědáci a ryzáci. Tento kůň s mohutnou plecí i zádí připomíná francouzského jezdeckého koně. Má výborné chody. Hlava je jemně tvarovaný a prozrazuje vliv plnokrevníka. Celkové stavba odpovídá typu všestranného jezdeckého koně. Prsa jsou široká a hluboká. Nohy jsou dlouhé, štíhlé a kostnaté. Přední i zadní holeně mají být kratší, klouby velké, ploché. Kopyta jsou obecně dobře utvářená, s tvrdou rohovinou.
Einsiedler je inteligentní, učenlivý a přizpůsobivý kůň.
Původně tento kůň sloužil švýcarské kavalerii a amráda ho používá i nyní. Dnes je to sportovní kůň, výborný skokan, ale zvládá i drezuru. Je to dobrý klusák a v lehké zápřeži pracuje velmi ochotně. Dříve se používal i k lehčí zemědělské práci.
Hřebci se pro chov pečlivě vybírají a dvoustupňové výkonnostní zkoušky absolvují ve věku tři a půl a znovu v pěti letech. Zkoušky se skládají z více disciplín, s hlavním zaměřením na testaci koní ve skákání, drezuře, cross-country a tahu. Exteriér je v chovu také důležitý. Pro výběr koní do výcviku a k pozdějšímu možnému zařazení do chovu se požaduje u rodičů úspěšné absolvování výkonnostních zkoušek. Klisny se testují po dosažení věku tří let. V Avaneches se vedle einsiedlerů používají i plnokrevníci, hannoverští koně, švédští koně, francouzští jezdečtí koně a příložitostně také trakénští hřebci. Výsledkem tohoto chovatelského programu je pokles počtu importovaných koní.
| Vaše reakce k článku |