| Foxhall (1878 - ?) | |||||||
| King Alfonso (1872 - ?) | Jamaica (1871 - ?) | ||||||
| Phaeton (1865 - ?) | Capitola (1858 - ?) | Lexington (1850 - 1875) | Fanny Ludlow (944 - ?) | ||||
| King Tom | Merry Sunshine | Vandal | Margrave Mare | Boston | Alice Carneal | Eclipse | Mollie Jackson |
Šok dostihové Anlii i celé Evropě připravil zámořský kůň, hřebec Foxhall. Přes Atlantik ho vyslal J.R. Keene, syn londýnského obchodníka, který se v roce 1852 vydal hledat štěstí do severní Kalifornie. Navzdory dětství stráveném v Anglii se Keene vždy považoval za čistého Američana. Prošel nespočtem povolání a celou zemí. Jistý majetek získal jako spekulant s důlními pozemky v Nevadě, rozšířil ho v Kalifornii, stal se vydavatelem novin a posléze profesionálním burziánem. Odvážnými transakcemi rozšířil tisíce na milióny a tažení za úspěchy dotáhl až k titulu prezidenta burzy. O celý majetek přišel náhle a naráz během jedné ze svých nejkrkolomějších operací počátem 80. let 19. století, začal však znovu a znovu se domohl miliónů. Rozuměl vydávání novin, dolům na uhlí, měď a zlato, všem odrůdám obilí a mechanismu velkého obchodu. K turfu obrátil pozornost v roce 1879 a po následujících 40 let se na jeho poli setkával s mimořádným zdarem.
Štěstěna zahrnovala svého miláčka Keena přízní vskutku dojemnou, a proto se nelze divit, že jako závdavek budoucích triumfů mu hned zpočátku přivedla do cesty woodburnského odchovance Foxhalla. Keene ho dokázal ocenit a obratem ho poslal do Anglie, kde ho svěřil manažerské péči Richarda Ten Broecka.
Ten Broeckovi se kůň naneštěstí nelíbil. Místo něj nominoval pro klasické dostihy jiné akvizice Keenovy zásilky: později zcela bezvýznamného Marshal Mac Donalda a užitečého, ale nikoliv zcela špičkového Don Fulana, třetího za Peregrinem a Iroquiosem v Two Thousand Guineas. Když se později ukázalo, že Foxhall je nejen lepší než Iroquois, ale i kterýkoliv plnokrevník Evropy, a že by se pravděpodobně ozdobil trojkorunou, bylo už na přihlášku pozdě. Při debutu sice v City and Suburban Handicapu podlehl výbornému Bend Orovi, ale poté odjel do Francie využít své jediné šance soutěžit s předními tříletými pod stejnými vahami v Grand Prix de Paris. Kromě jiných tam na něj čekal ostřílený borec Tristan a v jeho sedle sám velký Archer. Foxhalla jel George Fordham, který pro jednou opustil oblíbenou taktiku jezdeckých triků, vzal ho do čela hned po startu a nasadil ostré tempo. Tristan se nechtěl nechat setřást, stále cválal těsně za Foxhallem a v rovince nasadil k rozhodujícímu útoku. Avšak ani Archerovo jedinečné mistrovství Tristanovi dostih zajistit nedokázalo, Foxhall prolétl cílem jako první.
Od těch dob vršil americký hřebec úspěch na úspěch. Startoval v Caesarewitch Handicapu, který obvykle lákál mohutná pole startucjících a býval rozhodnut po vzrušujících bojích. K porušení první tradice nedošlo, druhou však Foxhall obrátil vzhůru nohama: soupeřům utekl o deset poctivých délek. Pro Cambridgeshire Handicap mu handicaper předepsal zátěž, pod kterou dosud žádný kůň nezvítězil. Foxhall to dokázal a kromě třiceti soupeřů proazil i svého někdejšího přemožitele Bend Ora. Za rok korunoval tažení v ascotském Gold Cupu.
Američtí novináři se rozplývali chválou. Jeden z nich například nejprve vypočítával věhlasné Kentuckany v čele s Abrahamem Lincolnem, pak jejich nároky na titul "nejslavnějšího kentuckého rodáka", rázně zavrhl a ten přisoudil Foxhallovi. Pod dojmem podobných komentářů se jistý americký hoteliér rozhodl jednat, shromáždil peníze, přivezl je do Anglie a celou sumu vsadil na Foxhallovo vítězství v jednom z jeho dostihů. Vyhrál 160 000 dolarů a spokojeně zase odcestoval domů.
| Vaše reakce k článku |