Miniaturní koně chovali lidlé jako domácí miláčky a jako raritu v různých odbodbích, ale nejznámější ze všech je falabella. Navzdory svým malým rozměrům není falabella pony, ale miniaturní kůň, protože má vlastnosti a proporce koně. Malí koně jsou obyčejně výsledkem působení drsného přírodního prostředí. Ovšem při znalostech genetických zákonů je možné šlechtit plemeno i na velikost, vychovat miniatrurní, nebo naopak obrovské koně...
Plemeno bylo pojmenováno podle rodiny Falabella, která na svém rančí Recreo de Roca u Buenos Aires v Argentině tato malá zvířata vyšlechtila.
Historie těchto koní je tajemná a my už se asi nikdy nedovíme, odkud a jak k nám miniaturní koníčci přišli. Některé autoři píší, že stádo koní spadlo při sesuvu půdy do hlubokého uzavřeného kaňonu, kde jaho jedinou potravou byly kaktusy. Během mnoha generací se pak koně zmenšili. Není to zcela vyloučené, protože něco podobného se stalo stádu skotu plemene hereford v jednom z kaňonů Skalistých hor...
Jiní zase vypráví, jak v minulém století na území Chile a Argentiny řádily bojovné kmeny nomádských indiánů, které pořádaly nájezdy na ranče bílých, kde rabovaly, loupily, vypalovaly a zabíjely. Se svými zajatci zacházeli indiáni barbarsky a velká většina jich nepřežila. Jedním ze štastných, kterým se podařilo si zachránit život, byl Ir Newton. Na řece, která protékala jeho pozemkem, postavil vodní mlýn a každou noc vkládal kamení mezi mlýnská kola. Hrůzostrašný rachot slyšitelný na míle daleko děsil pověrčivé indiány a ti díky tomu považovali pana Newtona za kouzelníka a drželi se od jeho ranče dál. Nedaleko domu byl prý brod a sem se sbíhala pít divoká zvířata a koně ze širokého okolí. Koně byli ještě často osedláni, nebo zapřaženi do zbytku dostavníků. Proto Newton pečlivě sledoval toto místo a poskytoval zvířecím i lidským obětem první nebo poslední pomoc. Jednou se u brodu objevil maličký koník. Pan Newton se do něj na první pohled zamiloval a chytil ho pro svou manželku a dceru. Odkud se tenkrát malý hřebeček vzal, komu dříve patřil, a proč byl tak malý, nikdo neví...
Podle další teorie zaměstnávali první chovatelé těchto koní, Falabellovi, na své farmě mnoho Japonců. Ti, známí svým uměním pěstování drobných bonsají omezováním kořenů stromků v malých květináčcích a zastřiháváním větviček, prý zaštípáváli koníkům kopýtka a obouvali jim malé botičky. Proto již pak nevyrostli...
Jisté je, že původ falabell je spjat s koňmi z Latinské Ameriky, zejména s koňem andaluským, kterého s sebou přivezli Španělé na dobývání amerického území. Po neúspěšných tazích proti indiánům se jejich odolní a nenároční koně rozutekli a zdivočeli. Jejich organizmus se musel přizpůsobit tvrdým podmínkám argentinských pamp. V pražícím slunci, ledovém jihozápadním větru "El Pampero", za divokých bouří, po vyprahlé zemi museli za pastvinami a vodou překonávat velké vzdálenosti. To vše, neustálá příbuzenská plemenitba a izolace způsobily genetickou mutaci, jejíž důsledek pravděpodobně zahlédl kolem roku 1850 pan Newton.
Pan Newton a následně jeho zeť Juan Falabella udělali během svého života velký kus cílevědomé chovatelské práce. Křížili nejmenší koně (shetlandy...) s malými plnokrevnými hřebci. Postupně změnšovali rozměry jedinců. Tyto upevňovali příbuzenskou plemenitbou. Vytvořili stádo krásnách, velikostně vyrovnaných mimiaturních koní s milou, příchylnou povahou, lehce ovladatelných i dětmi. Postupně se pak chov předával z generaci na generaci. Po synovi Juana Falabelly ve šlechtitelském programu pokračoval pan Emili, později pak jeho syn Julio Caesar a když i ten v roce 1980 zemřel, chovu se ujala jeho manželka Marie Louisa a dcera Marie Angelika. Ta je nyní majitelkou nejmenší falabelly na světě.
Před falabellou už dávno existovali miniaturní koně. Jedním z nejmenších byla klisnička Sugar Dumpling, která patřila kapitánu Smith McCoyovi z Roderfieldu v Západní Virginii v USA. Meřila jen 51 cm, vážila 13,5 kg a byla exteriérově velmi pěkná.
Falabelly jsou malí koně, ale laik si je snadno splete s miniaturním shetlandem. Poníci mívají stejně velkou hlavu a tělo jako dospělí koně, jen jejich končetiny jsou zkrácené. Jsou to takoví koňští trpaslíci. Falabelly jsou na rozdíl od nich elegantní, proporcionální a pro jejich křehké kosti na těchto křehkých koníčcích nelze jezdit. Svou hedvábnou srstí, dlouhou hřívou spadající po obou stranách krku a malými, dorbnými kopýtky však každého uchvátí. Vyskytují se ve všech barvách - vraníci, hnědáci, ryzáci, bělouši, grošáci, izabely, kaštanově strakatí, a dokonce i tečkovaní jako appaloosy. Za rozmanitost barev, ale i tělesných charakteristik, živý temperament a milou povahu vděčí dědictví po různých předcích. Falabella má dlouhou, jemnou srst, ale nemá ji drsnou a chybí i podsada shetlandského ponyho. Nohy nejsou vždy nejlepší, často mají slabá záprstí, slabé klouby a tzv. "kravský postoj". Všechny falabelly mají jednu společnou vlastnost - jejich kohoutková výška nepřesahuje 86 cm. Čím menší, tím vzácnější, ale také dražší. Cena těchto koníků se pohybuje v širokém rozmezí od 1500 USD až do 100 000 USD. Na světě těchto koní není mnoho. Několik se jich dostalo do USA, Střední Ameriky, Austrálie, na Střední Východ, do Velké Británie a do některých evropských zemí. Falabelly jsou mimořádně dlouhověké, dožívají se 40 - 45 let, výška narozených hříbat se pohybuje kolem 38 - 52 cm v kohoutku a do své konečné velikosti dorostou do 3 let.
Získat malinkého koníka nebylo nikdy snadné. Paní Falabellová se jen nerada loučila se svými svěřenci a v minulosti všechny hřebce a klisny nechávala před prodejem kastrovat. I prezidentu Kennedymu, velkému milovníku těchto koní, se podařilo získat jen kobylku a valacha. Naštěstí kobylka byla březí, aníž by to paní Falabellová věděla, a tak mu porodila alespoň hříbě. V roce 1977 se podařilo lordu a lady Fisherovným z Velké Británie přesvědčit Falabellovy o svém záměru obohatit svůj park divokých zvířat v Norfolku, v Kilverstone, o malé stádo falabell. Několik koní si koupili a odvezli. Během roku je nadšení návštěvníci parku mohli sledovat, jak se prohánějí po pastvinách a v létě při pravidelných přehlídkách a ukázkách parkuru. Koně vystupovali po celé zemi, několikrát i v televizní show pořádané pro charitativní účely. Navíc se zašloužili i o rozvoj vědy. Kilverstone leží nedaleko Newmarketu, světového centra koňských dostihů a chovu čistokrevných koní. Je zde také výzkumná stanice koní, jejíž vědci se o falabelly velice zajímali. Poprvé v historii se těmto odborníkům podařilo zrentgenovat vnitřní orgány koní. U velkých čistokrevných plemen, ani u malých poníků to díky hloubce jejich hrudníku a celkové mohutnosti nebylo možné. Menší a drobnější tělo falabell tak koněčně umožnilo vědcům získat kompletní obrázek. Ve stanici sledovali také chování, zdraví a fyziologii stáda jako celku. Když se v roce 1991 rozhodli lord a lady Fisherovi svůj park uzavřít, velkou část jedinečného a světově proslulého stáda falabell prodali holandské stáji Greenwoods. Ta souhlasila s podmínkou, že se chov bude nadále nazývat "Dědictví lorda a lady Fisherových", a spolu s kupní smlouvou získala i cenné informace o původu koní, jejich aklimatizaci v Anglii a o jejich šlechtění a chovu v Kilverstone. Tak se stáj Greenwoods stala prvním profesionálním chovem falabell v Evropě.
Falabelly jsou na rozdíl od poníků poněkud náročnější na teplé ustájení. Složení krmé dávky je stejné jako u velkých koní, jen množství je podstatně menší. Koník může být ustájen a denně pouštěn na pastvu, nebo držen na malém dvorku a ve stáji. Pak s ním ale musí jeho majitel chodit na zdravotní procházky stejně jako se psem.
Falabelly jsou dobrými přáteli lidí. Jednou z nepřitažlivějších vlastností falabell je jejich dobrosrdečná povaha a velká inteligence. Jsou velmi přítulné, lehce cvičitelné a přítomnost lidí je přímo těší.
| Vaše reakce k článku |
