Gladiateur (Království za koně)
| Gladiateur (1862 - 1876) | |||||||
| Monarque | Miss Gladiator | ||||||
| Emperor | Poetess | Gladiator | Taffrail | ||||
| Defence | Reveller Mare | Royal Oak | Ada | Partisan | Pauline | Sheet Anclior | Warwick Mare |
Neznámí se objímali, šampaňské perlilo a dostihová Francie v něm tonula. Hejna poštovních holubů přeletěla La Manche a potvrdila zprávu vyslanou telegrafy: francouzský kůň vyhrál anglické Derby!
Hřebec Gladiateur, příčina galského nadšení, spatřil světlo světa v roce 1862 v hřebčíně Dangu poblíže Chantilly. Brzy se ovšem přesunul do Anglie a zahájil přípravu na dostihovou kariéru u trenéra Jenningse. Kostnatý a velmi mohutný hřebec vyspíval pomalu a do dostihové formy se dostával jen zvolna. Na dráze se sice jako dvouletý objevil, ale až v říjnu. Debut proměnil ve vítězství, dva následující dostihy však prohrál a potom dokonce zcela ochroml. V zimních měsících v roce 1865 se prakticky nedostal ze stáje.
Navzdory nedostatečné přípravě nastoupil tříletý Gladiateur už v dubnu na start Two Thousand Guineas. Po tuhém a vzrušujícím boji zvítězil a současně s vavřínem prvního dostihu klasické řady získal i pozici favorita Derby. V posledním tréninku před modrou stuhou dal pak tušit svůj skutečný potenciál: na jedenapůlmílové trati porazil čtyřletou Fille de l´Air (Faugh-a-Ballagh - Pauline), loňskou vítězku Oaks, které poskytl výhodu osmi liber (ačkoliv měl ještě vyšší výhodu dostat).
Mnozí angličané nechtěli uvěřit, že by jejich nejslavnější dostih mohl získat kůň odchovaný ve Francii. Proto stál kurs na Gladiateurovo vítězství v Epsomu mnohem výš, než kdyby podobné výkony předvedl kůň domácí. Méně realističtí Angličané se rozhodli svěřit osud svých sázek nohám koní ostrovních, z nichž největší důvěra provázela hřebce Breadalbana, pravého bratra populárního Blair Athola. Reálněji uvažující obyvatelé Albionu se ovšem zmást nedali, v sázkách na Gladiateura pokračovali a francouzský kůň si pozici favorita udržel až do startu.
Derby 1865 přilákalo třicet účastníků. Gladiateur se mezi nimi dlouho ztrácel, v tattenhamském rohu běžel asi jako desátý. Až v polovině rovinky konečně našel mezi hradbou soupeřů skulinku a prodral se na špici, ale pak už cválal volně a prvenství získal o bezpečné dvě délky.
Předtím však, s blížícím se datem konání Derby, stoupalo nejen francouzské vzrušení, ale i obavy z ohrožení zločinnými živly. Jeden deník například napsal, že k favoritově ochraně musel majitel hrabě de Lagrange najmout šest set boxerů. Zpráva byla přesně šestset krát přehnaná, výsledný jedinec měl navíc nejlepší léta za sebou. Jiný francouzský sdělovací prostředek vyděsil čtenáře líčením tajného anglického plánu na zajetí Gladiateurova jezdce Grimshawa, kterému prý chtěli zločinci "pouštět žilou tak dlouho, až by docela zeslábl a nemohl koně v dostihu podpořit".
Když se však Derby konečně rozhodlo a Gladiateur zvítězil, vyměnil galský tisk pochmurnou notu úvah o zrůdných plánech podsvětí za oslavné články. "Když Gladiateur cválá, ostatní jako by se zastavili," tvrdil jeden komentář. "On necválá, on létá jako pták," trumfoval druhý, zatímco ostatní sahali ke srovnáním s přírodními živly a mytologickými hrdiny. A mezi všemi vzletnými řádky se dala tušit jedniná, sice prozaická, ale daleko nejopojnější věta: "To jsme jim to nandali!"
V atmosféře neutuchajícího nadšení přijel Gladiateur z Epsomu do vlasti, oblečené do modré a červené, Lagrangeových dostihových barev. Měl se zde pokusit pro Francii zajistit i vavříny nejcennějšího domácího dostihu, tříkilometrové Grand Prix de Paris. Přišlo ho povzbudit a oslavit 150 000 diváků, které nejprve značně vyděsil a pak ještě více nadchl. V oblouku do cílové rovinky cválal tak daleko za vedoucími, že se jeho úkol zdál už nesplnitelný. Poté však rezolutně nastoupil, tuctem skoků dotáhl soupeře, přešel do čela a vyhrál.
Po zisku Grand Prix se Gladiateur vypravil znovu přes Kanál. V goodwoodském dostihu Bentick Memorial Stakes nenašel soupeře, všechny přihlášené koně totiž majitelé, realisticky hodnotící jejich šance galského vetřelce porazit, raději odvolali. Na startu následujícího dostihu, Goodwood Cupu, už Gladiateur soupeře našel, na trati je však opět ztratil - nejlepšího z nich, hřebce Londowna, o čtyřicet délek. Krátce nato opět ochroml a ohrozil tak své vystoupení v St Leger. Jeho akcie povážlivě klesly, zejména když do Doncasteru přijela skvělá Stockwellova dcera Regalie, lehká vítězka Oaks. Navzdory bolestem však Gladiateur nakonec v St Leger startoval, porazil Regalii i všechny ostatní soupeře a jako druhý kůň v dějinách získal trojkorunu.
Angličané přijímali triumfy francouzského hřebce se smíšenými pocity již od dob jeho vítězného debutu, kdy jeden z uznávaných odborníků napsal, že "svou vlající hřívou a chlupatýma nohama tento dvouletek připomíná spíše tříletka". Snad právě tehdy vzklíčila semena podezření, které se táhlo s Gladiateurem až do smrti - mnozí Angličané tvrdili, že je nepochybně starší, než za jakého jej Francouzi vydávají. Po vítězství v Derby sice hraběti de Lagrange gratuloval lord Derby i anglický korunní princ, ale reakce veřejnosti vyzněla jasně nepřátelsky. Nesportovnímu chování Angličanů nasadil korunu majitel Regalie, bývalý zápasník a poté úspěšný velkovýrobce ginu Graham, který po prohraném St Leger vehementně žádal okamžité prozkoumání vítězova věku veterináři. Dostihové autority odmítly, zachránily tak zbytky anglické dostihové cti.
Po zisku trojkoruny nastoupil Gladiateur na start zkoušky zvané Newmarket Derby. Vyhrál ji o čtyřicet délek, brzy po ní však znovu ochroml. Tentokrát mohl stěží kráčet, přesto se zúčastnil populárního Cambridgeshire Hanicapu. Ani zdravý Gladiateur by nestál před lehkým úkolem: handicaper mu předepsal zátěž o šest liber větší, než nesl jakýkoliv tříletek, kterému se do té doby podařilo dostih vyhrát. Gladiateurovu úlohu ztížil ještě neúprosný liják, měnící dráhu v bezedný močál, dokonalou past pro silně zatíženého koně. Zdá se neuvěřitelné, že všechny uvedené překážky by Gladiateur pravděpodobně dokázal překonat, neboť o vítězství ho nakonec připravil především žokej. Harry Grimshaw patřil ke stylovým a silným jezdcům, trpěl však krátkozrakostí, označovanou mnohými za poloviční slepotu. Jestliže za dobrého počasí viděl málo, neviděl v prudkém dešti téměř nic, nechal si soupeře utéci příliš daleko a Gladiateur už nemohl získat přední místo ani pověstným závěrečným útokem.
Po Cambridgeshiru by se mnozí jistě rádi vsadili, že Gladiatuer už nebude nikdy schopen běhat dostihy. Francouzský hřebec však ztělesňoval nejlepší vlastnosti plnokrevníka - navzdory chronickému chromnutí se v následujícím roce dále objevoval na závodištích Francie i Anglie - a už nepoznal porážku.
V Anglii své úspěšné tažení korunoval v ascotském Gold Cupu, otevřeném nejlepším vytrvalcům. V jeho průběhu měl již na vedoucího Breadalbana ztrátu tří set metrů, drtivým útokem však nakonec smetl nejen jeho, ale znovu i obdivovanou Regalii. Vyhrál o svých oblíbených čtyřicet délek. I ve Francii, která ho přezdila na "mstitele za Waterloo", vyrval soupeřům vítězství v bohatých zkouškách Grand Prix de l´Imperatrice a Grand Prix de l´Empereur. Teprve po této oslnivé sérii definitivně prohrál celoživotní bitvu s nemocnými končetinami a odešel do chovu.
Před skonem na zápal plic ve věku čtrnácti let připravil Gladiateur turfu další překvapení, tentokrát bohužel nepříjemné: v chovu nedal jediného významného koně. Výjimku snad mohl tvořit pouze syn Hero, který ukázal vynikající výsledky v tréninku, lehce vyhrál debut, ale pak se zranil tak vážně, že musel být utracen. Ani s napětím očekávaný potomek zrozený ze spojení s klasickou vítězkou Felle de l´Air nedokázal na dráze vybočit z průměrnosti. Gladiaterurův chovný význam můžeme spatřovat snad jedině v linii založené jeho dcerou Keapsake, zahrnující hlavně znamenitou Kizil Kourgan a jejího syna Ksara. Na "koně století", kterému francouzský turf postavil sochu před branami svého nejdůležitějšího závodiště a po němž pojmenoval svůj nejdelší dostih, je to každopádně málo. Navzdory zklamání v chovu však Gladiateur představuje jednoho z nejdůležitějších plnokrevníků dostihových dějin. Svými výkony dokázal, že Anglie už není ve světě turfu sama. V jistém smyslu zanesl na dostihovou mapu Francii.
| Vaše reakce k článku |
| K tomuto článku ještě nebyla přidána žádná reakce ... |