Lovecký kůň, neboli hunter či honební kůň nepatří k žádnému určitému plemeni, naopak, často to bývá potomek dvou velmi rozdílných plemen, například connemary a plnokrevníka, fella a plnokrevníka, hackneye, clevelanda a kdysi snad i yorkshirského koně. Dobrý hunter však musí mít vždy v rodokmenu značný podíl krve anglického plnokrevníka. Je to ryze anglický typ koně a také se chová převážně v Anglii a Irsku, jen v poslední době i v USA a jiných zemích. Slouží totiž typicky anglickému sportu - honu na lišku.
V různých zemích s různými loveckými terény se dává přednost odlišným typům hunterů. Na starých pastvinách anglického Shiru, na nejlepších honebních terénech světa, které zaujímají část Midlandu (Leicester, Rutland, Warwick, Norhampton a Lincolnshire) jsou zapotřebí velcí cvaloví koně blízcí plnokrevníkům s dostatečným odrazem, aby překonali četné překážky. V Shiru je zvykem, více méně potřebným, že každý jezdec má pro odpolední hon jiného koně. V otevřenějších krajích, na orné půdě nebo v pahorkatině, vyhovuje mohutnější, krátkonohý typ, možná poloviční nebo třičtvrtinový plnokrevník, který spolehlivě skáče i na ošidných místech. Obeceně, čím větší podíl krve plnokrevníka kůň má, tím je rychlejší a má lepší odraz. Ovšem v krajině musí mít kůň i dobrou stavbu a přirozenou rovnováhu.
Nejdůležitějším kritériem, podle něhož se posuzuje dobrý hunter, je schopnost nést svého jezdce rychle a bezpečně v honebním terénu a prezentovat se tak po dva dny v týdnu během celé lovecké sezony, která trvá od listopadu do dubna. Koně musí vydržet námahu bez přílišné únavy, jež by měla za následek onemocnění, ale i bez známek jakéhokoliv postižení a bez ztráty kondice.
Za tři století tradicí těchto honů vznikla přísná pravidla, a to jak pro řízení honu, tak pro chov příslušných koní a psů (foxh undů). Standard huntera neexistuje, může jím být kterýkoliv kůň splňující nároky pro hon na lišku. Přesto se však ustálil určitý typ. Je to těžší vysoký kůň, v kohoutku měřící víc než 160 cm, obvod hrudi však nemá přesahovat 195 cm a holeň musí být silná. Stavba těla má odpovídat dobrému jezdeckému koni, ale vyžaduje se silnější kostra a mohutné osvalení. Plec musí být kvalitní, lopatka šikmá, zadní nohy silné s tvrdými, pružnými klouby. Také kopyta musí být výborná a spěnky krátké, dostatečně šikmé. Cení se i úhledná hlava s rysy plnokrevníka a s inteligentním výrazem. Zbarvení je libovolné, přednost mají čisté barvy.
Důležitou vlastností huntera je odvaha. Britští a irští koně tyto kvality zdědili po plnokrevníkovi, ale v plné míře je měli i jiní jejich předkové, kteří se s plnokrevníky křížili.
Důležitou vlastností huntera je odvaha. Britští a irští koně tyto kvality zdědili po plnokrevníkovi, ale v plné míře je měli i jiní jejich předkové, kteří se s plnokrevníky křížili. Srdnatou povahu spolu s atavistickými instinkty pro pohyb v krajině i v poli má ostatně většina koní založených na evropských kočárových plemenech.
Hon na lišku je hlavním využitím huntera. Tento druh štvanice se smečkou psů vyžaduje koně vytrvalého a kurážného, obratného v terénu, který nezaváhá před pevnou překážkou. Hony jsou pro koně velmi náročné. V Evropě psi obvykle vyrážejí v 11 hodin dopoledne, ale koně ještě dříve. Den končí při západu slunce, to znamená v 15:30 až 16 hodin odpoledne, takže koně musí nepřetržitě pracovat čtyři, pět i více hodin přičemž po většinu tohoto času cválají a skáčou. A přitom je hon na lišku zimním sportem, kdy bývá půda vlhká a těžká, což koně vyčerpává. Koně, kteří mají obstát za těchto podmínek, musí být silní fyzicky i konstitucí, mít velkou životnost a odpovídající rychlost. Musí to být odvážní a schopní skokani, být zdraví a přirozeně mít i přijatelnou povahu.
| Vaše reakce k článku |