Irský tažný kůň, základ slavného irského huntera, je odvozen od velkých koní francouzského a flanderského původu, kteří byli do Anglie dovezeni po anglo-normandské invazi v roce 1172. Tyto silné klisny se křížily a byly zušlechťovány dovezenými orientálními a andaluskými hřebci. Tak asi vznikli tažní koně, používaní na malých irských farmách jak v zápřeži, tak pod sedlem...
V roce 1850 byl irský tažný kůň popsán jako nízké zvíře, měřící nejvýše 157 - 160 cm v kohoutku, kostnaté, na
krátkých, silných a čistých nohou. Hřbet měl krátký a bedra silná, ale záď byla srázná, dokonce s převahou
střechovitého tvaru. Koně měli obvykle strmou plec, ale krk byl silný a hlava malá, ne hrubá. Akce při tomto
sklonu plecí byla přímá, stejnoměrná a nenápadná. Tato zvířata dokázala klusat v postroji i cválat nebo drobně
klusat pod sedlem. Snad i dobře skákala. Irská záliba v lovu vedla ke zlepšování kvality těchto koní, protože
se mohl rozvíjet jejich vrozený talent pro překonávání i těch nejkrkolomnějších překážek. Bohaté vápencové
pastviny v mírném, vlhkém klimatu, který prodlužoval vegetační období, vytvářely podmínky pro rozvoj kostry, velikosti
a mohutnosti těla, kdežto příliv krve plnokrevníka zlepšil odraz a zvýšil rychlost, aniž by však utrpěly zděděné
schopnosti honebního koně.
Po katastrofálním hladu v roce 1847 poklesl počet irských koní, a tak došlo k pokusům zlepšit zbývající trosky stáda přikřížením shirských a clydesdalských koní. To ovšem nebylo úspěšné a typ plemene se ještě zhoršil. Clydesdale podstatně snížil kvalitu dolní části končetin od karpálních a hlezenních kloubů. Odstranění této vady si vyžádalo dlouhý čas. V roce 1897 si Thomas Meleady trpce stěžoval na působení "skotských koní" na irské stádo. Prohlásil, že to jsou "koně s těžkýma nohama, kteří se hned unaví", a že clydesdalové zničili chovy ponyů v Co Mayo, Wicklow a ve Wesfordu.
Plemeno se začalo rychle zlepšovat díky subvencování hřebců v roce 1904. Irsko, na rozdíl od Anglie, vždy považovalo koně za své národní jmění a trvale podporovalo jejich chov i obchod s nimi. V roce 1917 byla založena plemenná kniha (Book for Horses of the Irish Draught Type), v níž bylo zapsáno 375 klisen a 44 hřebců. Do druhé světové války se dobře rozvíjel i obchod s tahouny krytých vozů, armádními remontami, pracovními koňmi i polokrevnými huntery. Válka však všechno nevyhnutelně přerušila a nastal úpadek, ale brzy došlo k oživení.
Irish Draught Society vznikla v roce 1976 a v roce 1979 se vytvořila Irish Draught Horse Society i ve Velké Británii, která se rychle stala jednou z nejprogresivnějších britských společností, zabývajících se koňmi. Ve vypracovaném šlechtitelském programu byl konkretizován hodnotící systém k výběru koní vhodných k registraci. Tento program měl pozoruhodný vliv na chov hunterů. Jestliže se používají místní klisny, třeba nedostatečné velikosti, vliv špičkového hřebce tento nedostatek překryje. Naopak při použití plnokrevných klisen, hřebec irského tažného koně vyrovná nedostatek kostry, hmoty, formátu a skokanské schopnosti potomků jsou pak velmi dobré.
Výška se pohybuje mezi 160 a 172 cm, především hřebci bývají velmi vysocí. Hlava je vzledem k mohutnosti těla malá, inteligentní, s bystrým pohledem. Oči jsou velké a výraz mírný - takový, jaký má mít poctivě pracující kůň. Krk je delší, klenutý, široce nasazený. Kohnoutek je znatelný, hřbetní linie je pevná s dobrou vazbou se zádí. Poloha kohoutku je zvláštní a dodává správný sklon i tvar mohutné pleci. U irského tažného koně se především spojuje mohutnost s kvalitou. Někdy může být hřbet trochu delší a ve většině případů se stavba těla vyznačuje nádhernou sílou. Záď se od kříže k ohonu úměrně strmě svažuje. Ohon je poměrně nízko nasazen, ale v pohybu ho kůň nese vysoko. Trup je hluboký, hrudní koš má oválný průřez. Hrudník je hluboký. Nohy jsou masivní a mají jen nepatrné rousy. Kosti jsou úměrně silné a pevné, klouby dobře tvarované, velké, znatelné a suché. Zadní nohy jsou mohutné se silně osvalenými bérci a velkými hlezenními klouby. Prozrazují skokanské schopnosti. Přední nohy jsou správně umístněné, takže umožňují delší krok. Srst je jemná, plemeno se vyskytuje ve všech základních barvách. Chody jsou vyrovnané a vyvážené, ne přehnané, ale živé a prostorné.
Irští tažní koně a jejich potomci jsou ovladatelní, ochotní, odvážní, mají vyrovnaný temperament a jen zřídkakdy jsou nemocní.
Hlavním úkolem těchto koní byla práce na poli, ale sloužili i k jízdě, zvláště při honech. Naučili se skvěle skákat a překonávat překážky. Většina hřebců, kteří jsou registrováni v Britské společnosti chovatelů irských tažných koní, se pravidelné zúčastňuje honů na lišku a skokových soutěží. Irský tažný kůň je velmi výkonný v závodech mezinárodní úrovně a má vrozený talent pro skoky v terénu, a tím tedy i k překonávání překážek v cross-country.
Od druhé světové války celá řada vynikajících světových skokanů pocházela právě z tohoto plemene a velké procento bylo po registrovaných hřebcích irského tažného koně. Mezi nejznámější jména patří King of Dimanonds, irský tažný kůň, který zplodil mnoho známých koní včetně Special Envoye, který skákal s velkým úspěchem za Brazílii nejprve s jezdcem Nelsonem Pessoou a poté s jeho synem Rodrigem a Mill Pearl v sedle s americkým olympijským vítězem Joe Fargisem.
| Galerie obrázků - Irský tažný kůň | |
 Zdroj: The International Museum Of The Horse (www.imh.org)Popis: Irský tažný kůň |  Zdroj: The International Museum Of The Horse (www.imh.org) Popis: Irský tažný kůň |
| Vaše reakce k článku |