Kincsem (Slavní koně)
| Kincsem (17.3.1874 - 17.3.1887) | |||||||
| Cambuscan (1861 - ?) | Waternymph (1860 - ?) | ||||||
| Newminster (1848 - ?) | The Arrow (1850 - ?) | Cotswold (1853 - ?) | The Mermaind (1853 - ?) | ||||
| Touchstone | Beeswing | Slane | Southdown | Newcourt | Aurora | Melbourne | Seaweed |
Angličtí plnokrevníci, nejrychlejší koně všech dob, záhy opouštěli zemi svého zrodu - kolébka turfu rozhoupávala dostihové dění postupně po celé Evropě. Doby, kdy evropští turfmani vzhlíželi k Anglii jako k nedosažitelnému vzoru, byly vystřídány touhou po měření sil - konkurence na pevnině vzrůstala. Hlediště lemující staroslavné britské dráhy se tak stala svědkem stále častějších nájezdů kontinentálních koní. Zpočátku Angličani přijímali tyto pokusy s aristokratickým nadhledem - ostrovní pýcha a prestiž však měly být zakrátko pochroumány, ba přímo pokořeny těžkými porážkami. Kdo by tušil, že skutečný fenomén, který opanuje Evropu a deklasuje anglickou dostihovou elitu, se ohlási ze vzdálené uherské pusty!...
V noci na 17. března roku 1874 se ve stáji uherského chovatele Erno Blaskoviche narodilo hříbátko - klisnička. Od samého začátku u majitele vyvolávala spíše rozpaky, ostatní sváděla k posměchu: byla malá a zaostalá, nepěkná, špinavě rezavé barvy. Ani pozdější vývoj klisničce nepřidal - vyrostla v dlouhonohé, kostnaté zvíře, které se navíc vyznačovalo silnou netečností - nezájem o okolní dění dávala najevo tím, že často a ráda ležela. Bezradný Blaskovich ji po dlouhých úvahách, zda ryzku vůbec zařadit do přípravy, svěřil trenéru Robertu Hespovi a na cestu dostihovým světem dal klisně - snad ze soucitu či z ironie - jméno Kincsem (Můj poklad). Sotva tehdy tušil, jak mu klisnička obsah darovaného jména naplní. Trenérova skepse o jejích schopnostech se však s každým dnem přípravy rozplývala: pokud se Hespovi podařilo uvést flegmatickou Kincsem do běhu, žasl nad její rychlostí - tehdy jako by kobylce narostla křídla. Proto jí již jako dvouleté naplánoval turné o šesti startech - a rozhodl se, že ji vyzkouší hned v Německu.
Mladičká Kincsem se tak vydala na cesty - poprvé stanula na dráze přímo v Berlíně. Neznámá a nevzhledná klisna šokovala publikum: ve své premiéře totiž soupeře doslova rozdrtila, s přehledem zvítězila o deset délek. Němečtí turmani však z nečekané senzace zatím nevyvozovali zvláštní závěry - vždyť "jedno vítězství koně nedělá". Jejich zdrženlivost trvala pouze do druhého Kincsemina startu - hravě zvítězila i v Hannoveru, hned nato "dobyla" Hamburg a přidala ještě triumf v Doberanu. To už se v dostihovém světě rozpoutal poprask: noviny a telegraf bleskově rozšířily zvěst o neporazitelné klisně a kolem Kincsem se rozpoutal kolotoč zájmu. Při pozvání do Frankfurtu mělo dojít k prestižnímu měření: baron Oppenheim tam proti Kincsem postavil svoji klisnu Regimentstocher, ověnčenou třemi čerstvými vítězstvími z Anglie. Kincsem překonala "Dceru pluku" desetidélkovým náskokem v cíli! S Německem se pro tuto sezónu rozloučila svým šestým vítězstvím v Baden-Badenu, kde pole soupeřů za sebou nechala celých dvěstě metrů... Po návratu do rodných Uher ještě stačila potěšit domácí fanoušky čtyřmi lehkými prvenstvími a ověnčena vavříny se odebrala k zimnímu odpočinku.
O to větší nápor ji čekal v tříletém, klasickém a dostihově nejdůležitějším ročníku: na Blaschovichův "Poklad" se postupně soustředily ataky z celé Evropy. Po dvou úvodních vítězstvích nastoupila Kincsem ke svému třináctému startu - k vrcholnému rakouskému Derby. Aristeides Baltazzi, význačný turfmann tehdejšího mocnářství, proti ní vyslal svého "černého koně" - hřebce Tallóse, s úspěchem vyzkoušeného i na britských ostrovech. Derby toho roku bylo vyhlášeno "dostihem století" a událostí nad jiné společensky významnou - desetitisícové davy ozdobil svou účastí i diplomatický sbor, do čestné lóže usedla kompletní císařská rodina... Drama se však nekonalo: v polovině trati přešla Kincsem do vedení a s přehledem a bravurní lehkostí nad zběsile pobízeným Tallósem zvítězila. Do cíle dorazila naprosto svěží, takže tři dny nato startovala v dostihu na míli a za další tři dny na dvě míle - oba samozřejmě vyhrála. Poté ji přivezli znovu do Německa - tentokrát se na obávanou soupeřku zvlášť připravili: nachystali proti ní dostihovou elitu vybranou po celé říši. V hamburském Renard Rennen se hravě vypořádala s vysoce hodnoceným německým Derby-vítězem Piratem. Další její jasné vítězství nad výborným francouzským Mambrinem v jednom z nejbohatších dostihů světa "Grosser Preis von Baden" už tajně sledovali i vyslaní angličtí zvědové! Davem aplaudujících fanoušků se protáhl jistý sir a nabídl za Kincsem částku 10.000 liber. Blaskovich nyní už příliš dobře věděl, jakou hodnotu má jeho "Poklad", a uctivě odmítl.
Jméno Kincsem se stalo pojmem, synonymem pro vítězství, ale také označením neuvěřitelné vitality a tvrdosti. Každoročně od dubna do listopadu trávila klisna celé dny a noci na cestách, tmavý dobytčí vagón a monotónní dunění pražců střídala s pestrobarevnou a ohlušující kulisou závodišť, startovala v naprosto neznámem prostředí a často na poslední chvíli (nejednou se vlak zpozdil tak, že ji museli sedlat za jízdy ve vagónu - z nádraží spěchala na start už s jezdcem na hřbetě), vyhrála však vždy. Dokázala uvést do varu celé davy. Všude, kam se Kincsem hnula, ji následovaly vlaky fanoušků i náruživých sázkařů. Útrapy dlouhých cest i slávu vítězství překonávala s ledovým klidem, který jí zůstal z mládí - mezi závody nezúčastněně ležela a odpočívala, na startovní čáře se k úžasu všech poklidně popásala. Měla pouze dvě slabůstky: potrpěla si na přítomnost svého nerozlučného společníka, mourovatého kocourka, který ji musel všude doprovázet. Projel s ní celou Evropu. Stalo se jednou, že se kocourek na nádraží zatoulal a klisna odmítla nastoupit. Z "ledově klidné dámy" se stalo nebezpečné, agresívní zvíře. Veškerý personál proto horlivě prohledával soupravu, po čtyřech lezl i přednosta stanice. Teprve když byl proklínaný kocour nalezen, Kincsem spokojeně vykročila vstříc dalším vítězstvím. Druhou libůstkou, na kterou si potrpěla, byla voda z rodných stájí, žádné jiné se nenapila. Zásobní hektolitry tekutiny z domácí studně se proto v nádobách musely vozit všude s Kincsem...
Po sérii oslnivých vítězství na pevnině zbývalo dobýt dostihovou pravlast - Anglii. Trenér Hesp vybral jako důstojnou zkoušku pro svou Kincsem vytrvalecký Goodwood Cup. Rezervovaní ostrované sice chodili okukovat jejich přípravy a hovořili o klisně uznale, avšak porážku "svých barev" nikterak nepřipouštěli. Vždyť proti Kincsem sedlali kromě jiných i skvělého Pageanta vedeného nepřekonatelným jezdcem Tomem Cannonem. Jejich koně byli připraveni skutečně skvěle, žokejům byla pro dostih vypracována speciální taktika, měli rozdělené úkoly, kdo koho musí uhlídat a naopak pro koho jet. Tomu odpovídal i průběh závodu: v momentě, kdy se vyrovnané pole ostrovních plnokrevníků vřítilo do cílové roviny, žokej Cannon začal razantně vyjíždět Pageanta a nezadržitelně získával cenné metry. Fantastický závěr zdvihl diváky ze sedadel, na tribunách zavířily anglické vlaječky, lordstva smekala své cylindry a zvedala je do výše, aby uctila svého velkého favorita. Žokej Madden v sedle Kincsem však zachytil Pageantův nástup a klisnu pobídl - Kincsem vyrazila šokující rychlostí, dotáhla se na mohutně finišujícího hřebce, prolétla kolem něj a s dvoudélkovým náskokem jasně zvítězila. Triumf Kincsem vyvolal explozi nadšení ve skupině maďarských fanoušků, svou nikoli bezvýznamnou dohru měl i u bookmakerských stánků - uherští grófové přijeli podpořit svou klisnu také štědrými sázkami. Obnosy se jim pak mnohonásobně vrátily - třeba jen hrabě Festetics si odnesl 50.000 liber... Britské obecenstvo osvědčilo svůj sportovní smysl - anglický tisk pochválil Kincsem na titulních stranách a napříště ji uznale přezdívali "maďarský zázrak".
V roce 1879 nastoupila Kincsem ke své poslední dostihové sezóně. Mezi neúnavnými pošetilci, kteří se snažili zmařit klisninu fenomenální sérii, se znovu vyskytl Aristeides Baltazzi: postavil proti ní po Tallósovi svého Derby vítěze - hřebce Nil Desperandum, posílen i vírou v jeho jméno (Nil Desperandum znamená v překladu "Netřeba zoufat"). Sáhl dokonce tak hluboko do kapsy, že přeplatil stálého jezdce Kincsem, žokeje Maddena, a angažoval jej do sedla svého koně. Blaskovich, zpraven o nemilé skutečnosti, nechal rychle poslat do Anglie pro schopného Wainwrighta. Kincsem pak dala - opět před zraky vznešené císařské rodiny - Baltazzimu, žokeji Maddenovi i hřebci Nil Desperandum jasně najevo, že jim nezbývá než si zoufat... Poté se majitel klisny Blaskovich i trenér Hesp shodli, že Kincsem už nemá co dokazovat - na podzim její kariéru ukončili. Kincsem se loučila - mnozí to přijali s lítostí a dojetím, někteří s úlevou. Z dostihových drah odešla neporažená: v průběhu čtyř let startovala na závodištích v šesti zemích (dokonce i v Bratislavě a na Císařské louce v Praze) celkem v 54 dostizích, jež do jednoho vyhrála. Soupeřům často poskytovala značné hmotnostní výhody, dokázala zvítězit i na kilometrovou vzdálenost, když popásajíc se na startu, ztratila přes sedmdesát metrů. Stala se nesporně nejúspěšnějším koněm všech dob.
Parabola života slavné Kincsem se jakoby symbolicky zastavila právě v den jejích třináctých narozenin - neporazitelná na dráze podlehla dne 17. března 1887 těžké nemoci. Oslavovaná i zatracovaná, milovaná i proklínaná, ale navždy nejlepší. Kincsem - "Můj poklad"...
...Odborníci viděli Kincsem jako nohatou klisnu dlouhého rámce a evidentně hřebčího typu s ušlechtilou hlavou a inteligentníma očima. Ivan Szapary, manažer Blaskovichovy stáje, přidal k dobru: "Speciálně působivé a účinné je, že pohyblivost loketních kloubů nezmenšuje spojení s hrudním košem tak, jako u většiny jiných koní, což jí umožňuje vyvinout prostornější akci. Právě díky tomu poráží i konkurenty se srovnatelnou kadencí a vydatností cvalu. Při každém skoku zákonitě získává pár decimetrů náskoku. Oni musí vysloveně dřít na to, co Kincsem produkuje nějak automaticky kvůli netypické konstituci"...
...Blaskovich o Kincsem: "Působím v branži už 50 let, ale ještě nikdy jsem nepřišel do kontaktu s tak přítulným a zároveň sebevědomým koněm."
... Genza Podmaniczky: "Zdánlivě se vůbec nenamáhala, a přece byla vždy vpředu. Jako chrt, který si zahrává s těžkopádnými ovčáckými psy. Byla flegmatická, ale rozhodně ne líná. Přesně věděla, co se od ní žádá, a podle toho v dostizích kontrolovala situaci. Když poznala, že je za cílem, sama přešla z cvalu do kentru."...
...Podobně jako kočku, milovala Kincsem i ošetřovatele Frenzla, který novinářům nadšeně vyprávěl, jak se jednoho chladného rána probudil na slámě ve vagonu, když ho Kincsem pečlivě přikrývala svou dekou. Stejně idylicky se projevovala její náklonnost ke květinám, ale žokej Michael Madden na tento osobnostní rozměr nevzpomíná s nadšením: Jednoho dne měl co dělat, aby na startu odpoutal hlavu partnerky od země a přinutul ji vydat se za unikajícími soupeři. Kincsem je nakonec navzdory manku zdolala a při slavnostním ceremoniálu věnovala patřičnou přízeň jediné věci - voňavému věnci. Později ošetřovatelé zjistili, že ryzka zbožňuje sedmikrásky...
...Kincsem dala pět hříbat. Poslední z nich, slečna Kincs, ztratilo matku, sotva se postavilo na vlastní nohy: Kincsem uhynula po těžké kolice. Následníci v potěšitelné míře dědili schopnosti neporažené. Jen po vnoučata napočítáme v rodinném stříbře 46 klasických kousků. Tradici až do současnosti udržuje zejména německá W-větev, z níž pocházejí například Wauthi, Well Proved, Well Tamed, Wait and Take, Western Story a Widschi...
| Kincsem na dráze | ||||||||
| Rok | Stáří | Starty | 1. místo | 2. místo | 3. místo | Neumístěn | Výdělek | Měna |
| 1876 | 2 | 10 | 10 | 0 | 0 | 0 | ||
| 1877 | 3 | 17 | 17 | 0 | 0 | 0 | ||
| 1878 | 4 | 15 | 15 | 0 | 0 | 0 | ||
| 1879 | 5 | 12 | 12 | 0 | 0 | 0 | ||
| Celkem | 54 | 54 | 0 | 0 | 0 | |||
| Galerie obrázků - Kincsem | |
 Zdroj: časopis JezdectvíPopis: Kincsem |  Zdroj: časopis JezdectvíPopis: Kincsem |
| Vaše reakce k článku |