Kelso
| Kelso (4.4.1957 - 10.1983) | |||||||
| Your Host | Maid of Flight | ||||||
| Alibhai (1938 - ?) | Boudoir II | Count Fleet (1940 - 3.12.1973) | Maidoduntreath | ||||
| Hyperion | Teresina | Mahmoud | Kampala | Reigh Count | Quickly | Man o´War | Mid Victorian |
15. října 1983 mělo newyorské závodiště Belmont Park na programu vrchol podzimní sezóny, Jockey Club Gold Cup. Davy diváků obléhaly padok v očekávání aktérů dostihu. Najednou se však mezi lidmi cosi rozkřiklo.
Dostihoví fanoušci, počínaje dámami v drahých róbách a konče ošuntělými sázkaři, kteří většinou neřeknou koni jinak než jeho startovním číslem, začali rychle přebíhat k malému prostranství za sedlištěm. Centrem jejich pozornosti, pro nezasvěcence zcela nepochopitelné, byl starý hnědý valach Kelso, nevzrušeně se procházející pod žloutnoucími stromy. Všichni, kdo alespoň někdy trochu přičichli ke "sportu králů", však věděli, že hledí na možná nejlepšího, ale určitě nejmilovanějšího amerického dostihového koně všech dob. Kelso byl v New Yorku na pozvání a měl vést před dostihem čestné defilé startujících.
Kelso (Your Host – Maid Of Flight, Count Fleet) se narodil v roce 1957 a měl štěstí, že jeho majitelka, paní Allaire duPontová, si všechna svá hříbata ponechávala pro vlastní dostihovou stáj. Jeho exteriér totiž, slušně řečeno, za mnoho nestál a na dražbě by asi mnoho příznivců nenašel. Dalším problémem byla jeho vzpurná povaha, kvůli níž odmítal pořádně trénovat. Nakonec musel být vykastrován, ale tento smutný zákrok znamenal v jeho životě jednoznačný obrat k lepšímu. Přes zlepšenou pracovní morálku však Kelso špatně žral, protože krkal. "Vždycky se nafoukl jako balón a nežral. Byl tak hubený, že jste si na jeho kyčle mohli pověsit klobouk", řekl později o Kelsových dostihových počátcích jeho trenér Carl Hanford.
Jako dvouletý Kelso vůbec ničím nenaznačoval, jak slavnou budoucnost má před sebou. Vyhrál sice jeden dostih a dvakrát doběhl druhý, ale ve slabé konkurenci. Zimu strávil na farmě své majitelky a ani na jaře své tříleté sezóny žádné velké zlepšení nenaznačil. Vyhrávat začal až v létě a do konce roku stihl zvítězit v šesti stakes dostizích za sebou, včetně Jockey Club Gold Cupu za rekordních 3:19,4 na 3200 metrů. Tento dostih si Kelso doslova propachtoval, protože v něm zvítězil ještě čtyřikrát. Přestože nevyhrál ani jeden klasický dostih, byl zvolen Koněm roku.
Zranění zadní nohy umožnilo Kelsovi startovat až v květnu následujícího roku, ale v žádném případě nesnížilo jeho schopnosti a chuť vyhrávat. Pod mamutími zátěžemi vyhrál všechny dostihy newyorské handicapové trojkoruny (Metropolitan Handicap, Suburban Handicap a Brooklyn Handicap) a derby-vítěze Carry Backa nechal za sebou ve Woodward Stakes o 8 1/2 délky. Sezónu zakončil druhými vítězstvími v Jockey Club Gold Cupu a v hlasování o Koně roku.
V roce 1962 odešel na odpočinek Kelsův jezdec Eddie Arcaro a valacha "zdědil" Ismael Valenzuela. Kelso se dlouho potýkal s virovým onemocněním a v létě měl na kontě jen dvě malá vítězství ze šesti startů. Pak ale našel sám sebe a vyhrál Woodward Stakes, Jockey Club Gold Cup a Governor's Plate Stakes. Ten posledně jmenovaný dostih nebyl příliš významný, ale Kelso v něm překročil milión dolarů vyhraných cen. Třetí titul Koně roku byl pouhou formalitou.
Kelsova sláva nyní dostoupila absolutního vrcholu. Na Woodstock Farm paní duPontové musela být instalována samostatná schránka pro Kelsovu poštu, která docházela v úctyhodném počtu sta dopisů týdně. Jeho fanklub vydával pravidelný věstník a na farmě se netrhla vrata s autobusy plnými turistů. Někdy bylo potřeba dokonce najmout pro Kelsa dvojníka, jak vypráví předák farmy Jack Delzell. "Všude, kam jsme přijeli, způsobil Kelso velký rozruch. A tak jsme občas, hlavně před dostihem, dali jeho jmenovku na box s jiným koněm."
Rok 1963 byl pro Kellyho, jak se valachovi důvěrně přezdívalo, možná až nudný. Vyhrál osm stakes dostihů za sebou a počtvrté byl zvolen Koněm roku. O rok později bylo Kelsovi již sedm let a blížil se k magické hranici dvou miliónů dolarů vyhraných cen. Musel se však také vypořádat se silným soupeřem, čtyřletkem Gun Bowem. V Brooklyn Handicapu se Kelso uhodil na startu do hlavy a skončil až pátý, zatímco Gun Bow lehce vyhrál. V jejich dalším střetnutí byl proto mladší kůň favorizován, ale Kelso znovu dokázal, co v něm je. Čtyři sta metrů před cílem získal za nepopsatelného řevu diváků vedení a Gun Bowa již před sebe nepustil. Ten byl ale opět úspěšnější ve Woodward Stakes, když po duelu trvajícím celou cílovou rovinku porazil Kelsa o nos. O titulu Koně roku měl rozhodnout dostih na pozvání Washington D. C. International, kde byl již Kelso v minulých letech třikrát druhý. Ještě předtím však vyhrál valach svůj pátý Jockey Club Gold Cup a o 0,2 sekundy zlepšil svůj americký rekord na 3200 metrů. Ve Washington D. C. International potom zaběhl Kelso jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší dostih své kariéry. Gun Bowa lehce porazil a navíc vyběhl vynikající čas 2:23,8 na 2400 metrů. Po tomto dostihu měl Kelso ukončit svou předlouhou kariéru, ale paní duPontová nakonec podlehla naléhání tisku a přátel a nechala Kelsa běhat ještě jako osmiletého. Vždyť magická hranice dvou miliónů dolarů byla tak blízko...
Jako osmiletý vyběhl Kelso až v červnu a ačkoli vyhrál tři ze šesti startů, chybělo mu do dvou miliónů 22 104 dolarů. Slova Kelsovy majitelky při příležitosti jeho definitivního odchodu na odpočinek dobře vystihují jejich vzájemný vztah: "Vždy jsme na něj byli velice opatrní a nenechávali ho běhat příliš často. Dva milióny nikdy nebyly naším cílem, hlavně jsme mysleli na koně. Za pár let se bude stejně běhat o mnohem větší peníze a brzy by to nic neznamenalo."
Zasloužený odpočinek trávil Kelso na marylandské farmě paní duPontové, dílem ve výběhu se svým kamarádem Petem, dílem při honebních jízdách v sedle se svou majitelkou, dokud mu to věk dovolil. Až přišlo ono pozvání do New Yorku. Paní duPontová se nejdříve bránila, ale nakonec se nechala přesvědčit. Kelso a Pete podnikli několik tréninkových vyjížděk autem a vše se zdálo být v pořádku. Cesta do New Yorku i zpět proběhla bez problémů, ale ráno po příjezdu našli Kelsa s kolikou a do večera již nebyl mezi živými.
Snad nejlépe ze všech epitafů vystihl jeho postavení v historii světového turfu doyen amerických dostihových novinářů Joe Hirsch, který napsal: „Byl jednou jeden kůň jménem Kelso,...ale opravdu jenom jednou.
| Kelso na dráze | ||||||||
| Rok | Stáří | Starty | 1. místo | 2. místo | 3. místo | Neumístěn | Výdělek | Měna |
| 1959 | 2 | 3 | 1 | 2 | 0 | 3 380 | USD | |
| 1960 | 3 | 9 | 8 | 0 | 0 | 239 310 | USD | |
| 1961 | 4 | 9 | 7 | 1 | 0 | 425 565 | USD | |
| 1962 | 5 | 12 | 6 | 4 | 0 | 289 685 | USD | |
| 1963 | 6 | 12 | 9 | 2 | 0 | 569 762 | USD | |
| 1964 | 7 | 11 | 5 | 3 | 0 | 311 660 | USD | |
| 1965 | 8 | 6 | 3 | 0 | 2 | 84 034 | USD | |
| 1966 | 9 | 1 | 0 | 0 | 0 | 500 | USD | |
| Celkem | 63 | 39 | 12 | 2 | 1 923 896 | USD | ||
| Galerie obrázků - Kelso | |
 Popis: Sedmiletý Kelso |  Popis: Kelso - miláček davů |
 Popis: Kelso v akci |  Popis: Kelso |
| Vaše reakce k článku |
| K tomuto článku ještě nebyla přidána žádná reakce ... |