Zajímavě skvrnitý dánský kůň pojmenovaný podle velkostatku, kde vznikl, není příliš starobylý. Za napoleonských válek, tedy na počátku minulého století, koupil dánský řezník Flaebe od španělského důstojníka klisnu, které se začalo říkat Flaebehoppen. Řezník ji prodal soudci Lunnovi a ten ji dal nakrýt frederiksborgským hřebcem (roku 1808). Potomci byli drobnější než frederiksborgové, ale uchovali si nápadné skvrnité zbarvení po matce, bežné u španělských koní až do 19. století. Její vnuk, Mikkel, byl uznán jako zakladatelský hřebec.
Původní knabstrup byl tygr, bělouš s nepravidelnými, najčastěji hnědými skvrnami. Po španělské matce zdědil ještě klabonos, mohutný kratší krk, strmější lopatku a mocnou svalnatou záď. Byl to kůň výkonný, ale neúhledný, a tak byl dále šlechtěn. Dnešní typ se postavou i zbarvením podobá spíš appaloose. V kohoutku měří kolem 155 cm a má mnohem jemnější hlavu s rovným profilem, čímž se liší od původního typu. Výrazné oko má podobně jako u appaloosy dobře viditelné bělmo. Kohoutek je výrazný (to jeho předek neměl), hřbet svalnatý a silný. Silná a široká bedra bez nadměrné délky hřbetu demonstrují sílu. Krk je delší, štíhlý, hříva a ohon jsou velmi řídké, záď zaoblená. Kosti nohou jsou dostatečně silné, metakarpy jsou dostatečně krátké a karpální kloub je velký a plochý. Kopyta jsou dost plochá, rohovina často pruhovaná. Skvrnění má zasahovat až ke kopytu a má být co nejvýraznější. Většinou už nebývá čisté, srst je obvykle smíšená.
Knabstrup má výbornou povahu, zakladatelka plemene proslula učenlivostí a ovladatelností.
Původně byl knabstrup kůň vysloveně pracovní. Moderní typ si zachoval učenlivost i ochotu k práci, ale používá se jako kůň jezdecký a také pro cirkusovou drezuru. Vynikající talent tohoto plemene pro práci v cirkuse byl předveden v Americe v době nedávno minulé, kdy v jedné z vrcholných atrakcí jezdil velký bengálský tygr na knabstrupovi. Kůň měl ochranný postroj pro případ, že by tygr uklouzl a chtěl se přidržet ohromnými drápy.
| Vaše reakce k článku |
