Kathiawari je plemeno pocházající převážně z poloostrova Kathiawar a z oblasti kolem zálivů Kutch a Khambhát na severozápadním pobřeží Indie. Vyskytuje se také v celém státě Maháraštra, v Gudžárátu a v jižním Rádžastánu. Společně s marwari (severní soused z Rádžastánu) a s východním horským ponym je považován za původní plemeno Přední Indie.
Původ tohoto plemene je neznámý, ale určitě původní koně smíšeného typu žili v provinciích od západního pobřeží až po Maháraštru už před nástupem mughalských císařů (1526 -1858). Předky těchto koní byli patrně kábulští a balúčští koně nebo podobná plemena původem ze severu, příbuzná stepním a pouštním koním z oblasti na západě a severozápadě od indických hranic. Tato plemena mívala často stočené uši a suchou hlavu jako kathiawari. Mnozí z nich byli také mimochodníci. Za vlády Mughalů a později za britského panství se z přístavů v Rudém moři a Kapska v Jižní Africe dováženi arabští koně. Tito koně se křížili s místními stády a koně orientálního původu měli všeobecně velký vliv na vývoj plemene kathiawari.
Podle indické tradice se v knížecích chovech uplatňoval přísnější výběr - každý se specializoval na vlastní kmen. Dosud bylo ověřeno dvacet osm takových kmenů. V těchto vznešených domech se na koně pohlíželo jako na oblíbené mazlíčky a věhlas si získávali svou inteligencí, učenlivostí a přítulností. Méně šťastná zvířata však často mívala nevypočitatelnou povahu.
V současnosti se koně plemene kathiawari těší v oblastech svého původu velké pozornosti. Na počátku 19. století se původní "Kattywar" stal nejoblíbenějším vojenským koněm a převážně jej používala maráthská i britská jízda. I dnes slouží policejním jednotkám po celé Indii.
Asociace chovatelů kathiawariho vede nyní registr a každoročně pořádá chovatelské přehlídky. V Junagadhu, který patří vládě Gudžárátu, je hřebčinec a malá skupina chovných klisen. Vybraní hřebci jsou k dispozici venkovským chovatelům za nepatrný poplatek za připuštění klisny.
Svým typem kathiawari připomíná araba, přesto se vzhledem a některými zvláštnostmi značně liší. Například má neobyčejně pohyblivé, dovnitř stočené uši, které se dotýkají špičkami a mohou se otáčet až o 360°. Tyto uši jsou velmi ceněným znakem a v minulosti je chovatelé prosazovali na úkor jiných podstatných vlastností.
Nejlepší koně plemene kathiawari jsou velmi půvabní. Výška se pohybuje do 152 cm. S přibývající výškou však koně pozbývají ušlechtilost, proto koně menší než 152 cm bývají působivější. Celkově je toto plemeno velmi souladné, nohy jsou ovšem podle západního standardu příliš jemné, kosti údajně málo kvalitní, ale přesto jsou zdravé. Hlezna jsou normálně utvářena, někdy se vyskytuje kravský postoj. Kopyta jsou někdy úzká nebo dokonce těsná, ale jsou velmi tvrdá a kulhání se vyskytuje zřídka. Fundament je málo kostnatý, ale pevný. Plece jsou silné, šikmější, kohoutek velmi dobře utvářen. Záď je kratší a ostře se svažuje dozadu. Ocas je nízko nasazený.
Jako všichni pouštní koně, je i kathiawari velmi odolný vůči horku a naopak i chladu a dokáže prospívat i při minimálních dávkách krmiva a vody. Zvířata z horších chovů mají často známky degenerace, typické pro oblasti s horkým, suchým podnebím a chudou půdou. Mají často příliš sráznou záď a slabé, špatné zadní nohy.
Co do zbarvení, povoleny jsou všechny barvy kromě černé. Zajímaví jsou plaváci, kteří mají často úhoří pruh na hřbetě a zebrování na nohách. Toto primitivní zbarvení prozrazuje určitou spojitost s tarpanem.
Kathiawari je tvrdý kůň, pohyblivý, rychý, nenáročný a má tvrdou konstituci. Má vrozenou schopnost k pohybu zvanému revaal (na Islandě tölt), což je velmi příjemný a rychlý mimochod. V této souvislosti lze uvažovat o vztahu k mimochodníkům z oblastí při severozápadní hranici Pákistánu, ale i Turkmenistánu, Afghánistánu a z pouští v severním Íránu.
O původu jména kathiawari a o vlastnostech tohoto koně byly sepsány celé příručky. Obecně je popisován jako vrtošivý. Podobně jako arabské kmeny, také Indové kladou velký důraz na vlastnosti hřívy a ocasu i srsti a na odznaky. Hindská kniha ze 14. století Asva Šástra rozebírá tyto jevy do nejmenších podrobností. Například varuje před koupí koně, který má některý ze 117 předepsaných nepříznivých znaků, jako jsou třeba rohy na hlavě, modré zuby, skvrnitá varlata..., až po četné zvláštnosti srsti. Venkované dodnes zastávají názor, že zbarvení srsti je velmi důležité, ač ve skutečnosti má jen pramalý význam pro zlepšování vlastností plemene.
Kathiawari se používá u gudžárágtské jízdní policie pro jeho relativně nízkou pořizovací cenu a snadné ošetřování. Policejní jednotky používají tyto koně také pro sport zvaný tent-pegging.
| Vaše reakce k článku |