Když návštěvník Apulie v jižní itálii zatouží po změně, opustí pláže jaderského nebo jónského moře a zamíří pár kilometrů do vnitrozemí, octne se v mírně zvlněné krajině, kde jeho pohled upoutá krásná scenérie - pastviny poseté skalkami a rozdělené zídkami, sem tam proložené kamennými kužely střech tradičních farem zvaných truli a dubovými lesy. To je Murge. Z lesa se ozývá jemné cinkání zvonků, které postupně zesíli a před překvapeným výletníkem se odehraje nečekané představení. Grandiózní nástup na scénu v plném cvalu si připravilo zvoněním stádo hlavních protagonistů tohoto divadla v přírodě - murgeských koní. Koně patří od nepaměti k Murge, tak jako Murge patří jim.
Kraj Murge se stal koňskou pokladnicí, ze které čerpali panovníci koně pro své rozsáhlé výboje už od starověku. Na koních odchovaných v Apulii dobývali pravděpodobně Řekové Tróju, a slavný Bukephalos ještě slavnějšího Alexandra Velikého pocházel ze stejných končin. A to byl teprve začátek proslulého tažení koní z Itálie Evropou.
Podpatek italské boty byl 3000 let mostem mezi západem a východem a místem, přes které se přehnali snad všichni dobyvatelé mířící na sever a ze severu na jih. Vládci se měnili, jediné co po nich zůstávalo, byli jejich koně. Sacaréni sebou přivedli berbery a araby, římský císař Fridrich II. si oblíbil Murge natolik, že sem na začátku 13. století přestěhoval svůj dvůr včetně chovu koní. O jeho chovu a na jeho dobu velmi moderních metodách selekce platných všeobecně do dnešních dnů přináší doklady jedna z prvních knih o veterinární medicíně a šlechtění koní De medicina equorum od Giorna Ruffa. Jako nejvhodnější místo pro chov tvrdých a odolných válečných koní si zvolil Murge i benátský dóže, jenž založil na skalnatých pastvinách hřebčín La Cavalerizza. Španělé, kteří vládli střídavě s Francouzi neapolskému království až do sjednocení Itálie, přiváželi koně z Andalusie a Francouzi dodali hutný základ v podobě koní západního typu. A tak se region Murge stal jedinečným tavícím kotlem, který dal vzniknout stejně jedinečnému plemeni koní zvaných Murgese.
Z našeho pohledu zajímavá historie koní z Murge začíná s nástupem zlatého věku evropské hipologické kultury 16. - 17. století. V té době daroval neapolský král Alfonso I. rozsáhlé državy v tomto kraji šlechtické rodině Aquaviva, která si od té doby mohla připsat titul Conte di Conversano. První hrabě Conversano Andrea Matteo byl velikým milovníkem koní a uznávaným odborníkem. Na svém panství soustředil nejlepší chovný materiál té doby, kupoval hřebce z Andalusie i z orientu. Jeho odborné kvality ocenil i císař Ferdinand I., který ho pověřil nákupem plemeníků pro rakouské císařské hřebčíny. Protože rodina Conversano byla rodinou osvícených feudálů, kterí věděli, že užitek jim přinese i zušlechtění populace koní v celém regionu, byli jejich plemeníci vždy volně k dispozici pro ostatní majitele klisen. Tak vznikl typ koně, který byl nepřekonatelný ve své tvrdosti, pracovitosti a dlouhověkosti. Kůň z kraje Murge se stal nezanedbatelným vývozním artiklem a pod značkou "Conversano" tak v 17. století proudeila krev z jižní Itálie do královských a šlechtických hřebčínů po celém Starém kontinentu. Touto cestou se dostali do Vídně za vlády Josefa II. i dva černí hřebci pojmenováni Conversano a Napolitano, kteří se stali zakladateli dodnes trvajících linií lipických koní. Ale to už je jiný příběh.
Zatímco u habsburského dvora se stále těšili koně na podkladě neapolsko - španělské krvě nehynoucí oblibě, v jejich domovině je čekal jiný osud. Od konce 18. století až do sjednocení Itálie v roce 1861 stále často měnili koně z Murge svého majitele, i když tentokrát poněkud svérázným způsobem. Lidová rebelie proti okupaci jihu seveřany z Pimontese se v průběhu času proměnila v organizované loupeživé bandy čítající i několik tisíc mužů. Ti si obstarávali koně krádežemi na náhorních planinách Murge. Kvality murgese, především tvrdost a nepřekonatelná jistota při pohybu ve skalnatém terénu, jim zajistily i v tomto případě obsazení do hlavní role. Proslulá savojská kavalerie používající koně na podkladě anglické krve neměla proti mužům na koních, kteří byli na skalách jako doma, nejmenší šanci na úspěch. Bandité se díky "svým" koním byli schopni přesouvat denně na obrovské vzdálenosti. Když telegraf ráno vyťukával zprávu o brigantech (jak se jim říkalo), kteří operovali večer v místě 100 km vzdáleném, nebylo výjimkou, že se právě objevili pod okny. I toto dobrodružství přineslo koním z Murge slávu a ocenění, ale pro chov mělo důsledky spíš negativní.
Když na začátku 20. století byly pochytány poslední zbytky banditů, mohla vláda konečně začít vnucovat jihu svou vizi rozvoje zemědělství a průmyslu. Pro chov koní v Apulii to znamelnalo promísení s nesčetnými jinými cizími plemeny, což přineslo téměř absolutní smazání charakteristických rysů tamní populace. Přestože královský dekret z roku 1885 zakazoval používat v té době jiné než licencované hřebce, (většinou tehdy oblíbené anglické importy), díky určité izolovanosti a polodivokému způsobu chovu koní v Murge se alespoň na tomto území o rozloze 4000 čtverečních kilometrů zachovaly původní znaky koní staré neapolsko - španělské krve.
Dnes se dá považovat murgese za jediné opravdu původní italské plemeno koní, které se vyhnulo masivnímu pokřížení. Pod vedením asociace chovatelů murgese koní, která vznikla v roce 1927 a za přispění státního hřebčince Instituto Incremento Ippico ve Foggii se v současné době chová v krají Murge výhradně toto domácí plemeno, jehož populace čítá asi 1500 koní.
Podle standardu se chovají murgese ve dvou barvách. Absolutní převahu mají vraníci bez odznaků. Asi pouze dvě procenta pak tvoří nevybělující bělouši, tzv. roani (u nás se jim dříve říkalo mourci). Jsou to mohutně osvalení koně s vysoko nasazeným širokým krkem, podobným jako u andaluských, nebo lipických koní. Kohoutek je méně výrazný a přechází v široký a dlouhý hřbet, který je často volnější. Prsa jsou svalnatá a široká, pleca a hrudník dobře vyvinuté. Další dědictví, jenž je spojuje především s naším klenotem starokladrubským koněm je často se vyskytující klabonosá hlava. Hlava je dobře posazená, zepředu široká s malýma ušima. Velké živé oči zakrývá dlouhá hustá hříva, která je často zvlněná. Končetiny jsou pravidelné a suché, obvod holeně často přesahuje 22 cm. Rohovina kopyt je vemi tvrdá. Výška je velmi variabilní a liší se podle jednotlivých typů. Pokud vyloučíme extrémy, pohybuje se výška mezi 1,50 - 1,66 m, ale už dnes se na některých hříbatech ukazuje, že se horní hranice patrně posune dál (růst u těchto koní se zastavuje v pěti letech).
Už od počátku šlechtění se začaly formovat rozdílné typy této rasy. Kůň z Murge s nejmenším vzrůstem je velice nervní, s velmi hustou hřívou, zřetelně zkadeřenou, s jemnými klouby, malými kopyty, s jemnou hlavou s ušlechtilým profilem. V bedrech je krátký, ale dobře osvalený a je to opravdu krasavec - má v sobě viditelně zakonzervovány arabské a berberské předky. Je rychlý a vytrvalý, využitelný pod sedlem i k tahu a tamní vesničané mu láskyplně říkají "knížátko". Další typ je středního vzrůstu a vynika mimořádně dobrým osvalením. Jeho předky jsou právě ti koně, kteří byli používáni k boji. Po nich zdědil vraník z Murge odvahu, rozvážnost a ovladatelnost. Krk má širší než jeho ušlechtilejší příbuzní, hlava je z profilu rovná, nebo mírně klabonosá, klouby jsou silnější a kopyta větší. Poslední typ je největší a je živoucí vzpomínkou na krásné koně z vojenských přehlídek. Má velmi elegantní chody, větší hlavu, kterou hrdě nosí na dlouhém krku. Impozantní vzhled doplňuje dlouhá a hustá hříva.
O již zmíněné odolnosti murgese by se daly napsat celé oslavné ságy. Spalující horka v létě a studený vítr v zimě zocelily koně z Murge natolik, že jim jen těžko může jiné evropské plemeno konkurovat. Mezi jejich hlavní přednosti patří i neuvěřitelně příjemný temperament a učenlivost.
Dnes je murgeský kůň využíván především k agroturistice, vytvalostnímu ježdění a zápřahovému sportu. Jsou to maximálně splehliví a věrní partneři, jimiž byli ostatně po celou dobu. Pro tuto svou komplexnost byli vybráni například jako služební koně pro strážce národních parků a přírodních rezervací v Itálii.
| Vaše reakce k článku |