Vzdor italskému zaujetí pro plnokrevníky a produkci vynikajících klusáků, se stále ještě chovají jezdečtí koně smíšeného původu na Sicílii, Sardinii, v údolí řeky Pád a v toskánské provincii Maremma. Koně z Maremmy, známí pod jménem maremmana, jsou těsně spojeni s chovem dobytka. Jejich chov se vyvíjel ve volnějším pojetí, takže původ je zatemněn četnými přikříženými zástupci jiných plemen...
Maremma, podle které dostalo plemeno jméno, je horská bažinatá pobřežní nížina mezi Grossetem v Toskánsku a letoviskem Civitavecchia ne pobřeží Lazia v Itálii. V této oblasti vznikla typická plemena psů, skotu a také tento jezdecký kůň.
Za dávných dob v Itálii nebyli pravděpodobně žádní domácí koně ani poníci, první zvířata byla přivezena za Španělska a Persie. I přes to byla Itálie se svými plemeny důležitá po dobu více jak dva tisíce let. V 17. století byla Itálie mezi zeměmi v Evropě, které šlechtily koně, na prvním místě. Šlechtil se především neapolitánský kůň...
Ačkoliv je původ maremmany nejasný, plemeno vzniklo pravděpodobně na podkladě neapolitánů, odvozených od koní španělských, arabských a berberských, kteří byli v době italské renesance velmi proslaveni. Později, v 19. století, byli místní koně kříženi s importy z Anglie, hlavně s norfolkskými klusáky a patrně i s plnokrevnými hřebci. V provincii Maremma bylo několik hřebčínů, kde se koně chovali v polodivokém stavu - všechny využívaly k zušlechtění často hrubých místních typů anglické křížence.
Zdá se, že maremmana se typově ustálil v hřebčíně Grosseto, kde se choval jako těžký jezdecký nebo lehčí tažný kůň. Označuje se jako "selský", to znamená, že není ušlechtilý, ale je solidní, vytrvalý, velmi zdatný a kupodivu mnohostranný.
Maremmana je vysoký kolem 155 cm, ale výška je velmi proměnlivá, může se pohybovat od 152 cm do 160 cm. Starý typ měl hrubou a dokonce škaredou hlavu, ovšem dnes již je hlava celkem úhledná. Je poměrně dlouhá a těžká, ale ne hrubá. Krk je většinou úměrný tělu, někdy bývá kratší a slabší. Kohoutek je plochý, což přispívá k těžkopádnosti pohybu, ale jeho stavba je dostatečně silná. Plec je nedostatečně šikmá. Záď není stavěná na rychlost, ale je silná a pevná. Zadní nohy se na první pohled zdají málo osvalené, ale hlezna jsou dosti silná, aby zajistila pozoruhodnou obratnost koně. Ohon bývá většinou nízko nasazený. Obvod holeně je dostatečný. Nohy dříve nebyly dobré, ale použitím kvalitnějších hřebců se zlepšila korektnost končetin. Kopyta mají dobrý tvar a tvrdou rohovinu. Spěnky jsou krátké, ale ne strmé. Celkově lze považovat vzhled maremmany za všední.
Maremmana je otužilé zvíře, nenáročné na krmení. U tohoto plemene neplatí žádné omezení barvy. Přípustné jsou všechny jednobarevné odstíny a žádná barva nepřevládá.
I když plemeno nebylo šlechtěno s velikou selektivitou, je nenáročné, klidné a spolehlivé, co se týče temperamentu má dobrou povahu a je ochotné - to jsou dobré vlastnosti, které vyhovují takovému účelu, jako je práce v zápřeži a pod sedlem.
Maremmana plní svoji tradiční úlohu jako jezdecký kůň italského kovboje buttera. Vzhledem ke své vytrvalosti a dobré povaze je toto plemeno spolehlivým partnerem při pasení a přemísťování dobytka. Proto je mezi chovateli dobytka tak oblíbené.
V minulosti se maremmana osvědčil jako dobrý vojenský kůň a ve velkém počtu sloužil i v jezdectvu italské armády i u policie. Nejepší pověst si však získal jako již zmíněný kůň butterů. Největší vážnost mu dodala jeho schopnost pracovat s dobytkem. Koně, kteří se používají při pasení skotu, jsou význační svými silnými končetinami, což je základní předpoklad pro práci s dobytkem a v přírodě. Maremmana nedokáže vyvinout velkou rychlost, ale je silný a charakterní.
| Vaše reakce k článku |
