Maďaři začali v 60. letech minulého století se šlechtěním sportovních koní a koní pro volný čas. Navázali tím na dlouholetou tradici chovu ušlechtilých koní. K tomuto účelu přivezli hannoverské koně, holštýnské koně a ty křížili s furiosy a gidrany. Vyšlechtili tak koně odpovídajícího moderním požadavkům. Gidran, který je vlastně maďarským angloarabem, je potomkem arabského hřebce jménem Gidran Senior, dovezeného do Maďarska v roce 1816. Gidranův syn, Gidran II, ze španělské matky se stal hřebcem - zakladatelem plemene téhož jména.
Nejprve se ke šlechtění používala řada nejrůznějších klisen, později byla přidána krev plnokrevníků a o něco později
i arabů. Tato chovatelská taktika dala vzniknout kvalitnímu koni s dobrým a prostorným cvalem. Plemeno bylo
vyšlechtěno v nejvýznnamnějších maďarských hřebčínech, starobylém Möhegyesu, Kisberu, nazvaném podle maďarského
koně, který vyhrál Britské derby v roce 1876, a Kecskemetu, který je známý chovem kočárových koní, vycházejících
z lipicána a klusáka.
Toto mladé plemeno odpovídá požadavkům na moderního sportovního koně. Dobrá stavba těla a silné zdravé nohy a kopyta jsou pro to důležitou podmínkou. Stavba těla je proměnlivá, ale vždy s dobrými proporcemi, širokými plecemi a silnou zádí. Povolena je jakákoliv základní barva. Výška se pohybuje mezi 155,5 a 162,5 cm.
Maďarský polokrevník má vynikající povahu, proto se hodí k celé řadě sportovních disciplín, stejně jako i k rekreačnímu ježdění.
Maďarští polokrevníci dosálni neobyčejných úspěchů v mezinárodních soutěžích čtyřspřeží, kde závodili i v barvách jiných evropských zemí. Rychlost, vytrvalost a prostorné chody činí z tohoto koně vhodného partnera pro soutěže všestrannosti.
| Vaše reakce k článku |