Předkové garrana byli nejspíš blízcí malým keltským poníkům. Vyvíjeli se však izolovaně v severních provinciích Portugalska, v oblastech Minho a Trás-os-Montes. Bohaté horské pastviny ovlivnily jejich typ natolik, že i původní "horský garrano" vypadá ušlechtileji než stejně starobylý sorria ze sousedního Španělska. Kromě horského typu se v Portugalsku a v severozápadním Španělsku chová větší, arabskou krví ovlivněný typ.
Garrano se už od 16. století vyvážel do Střední a Jižní Ameriky a značně tam ovlivnil některá právě vznikající plemena. Někdy se počítá i k předkům lusitánského a andaluského koně.
Horský garrano je v kohoutku vysoký kolem 100 cm, je lehce stavěný a má bohatou hřívu i ocas. Vyniká jistým krokem. Zušlechtěný garrano měří v průměru 125 - 135 cm, zřídka více. Má větší, arabem ovlivněnou hlavu, štíhlé, suché nohy, okrouhlá, pevná a dosti vysoká kopyta. Hříva i ohon jsou bohaté. Hřbet je trochu delší, což je památka na soumarskou minulost plemene. Typické zbarvení je tmavý ryzák, zušlechtěný typ má někdy bílé znaky, ale nejsou žádoucí. Má velký temperament.
Původní horský typ sloužil jako soumar a jezdecký kůň. Větší a štíhlejší typ sloužil jako všestranný pracovní typ, oblíbený pro sílu a spolehlivost v neschůdném terénu. Nejušlechtilejší typy byly k vidění na koňských trzích v Vila Real a Famalicao, kde se pořádaly tradiční dostihy klusáků.
| Vaše reakce k článku |