Never Sie Die a Lester Piggott
Never Say Die je známý především jako vítěz derby roku 1954 s historicky nejmladším žokejem Lesterem Piggottem...
Jistý neobečejně zámožný Američan Robert Sterling Clark měl u anglických trenérů řadu koní a dohodl se s Lesterem, že některé z nich pro něho Lester bude jezdit. Jeden ze Sterlingových koní, Never Say Die, se jako tříletý zdál být jako průměrný, ačkoliv byl pro derby předurčený ještě před narozením. Nebýt toho, že se Sterling Clark několik let předtím pohádal s americkými dostihovými funkcionáři a přesunul své koně do Evropy, nebyl by se Never Say Die nikdy ocitl v Anglii, v Newmarketu u Joe Lawsona.
Joe Lawsonovi bylo 73 let, když získal svého prvního a jediného vítěze derby. Sám býval žokej a hlavní stájník u Aleca Taylora. V roce 1928 Taylorovy stáje převzal a o rok později poprvé zvítězil v klasickém dostihu s klisnou Pennycomequick. Do roku 1954 třikrát zvítězil v Oaks, čtyřikrát v 2000 Guineas a třikrát v 1000 Guineas. Joe Lawson byl všeobecně uznávaný a zkušený trenér.
Je jistě zajímavé, že 78-letý majitel koně Sterling Clark a 73-letý Joe Lawson posadili do sedla oně nejmladšího žokeje, který kdy derby jel pro vítězství...
Never Say Die se narodil v Americe z klisny Singing Grass připuštěné v Anglii Nasrullahem. Sterling Clark sám vlastnil hřebčín a velmi mu záleželo na výsledcích koní, kteří z něho pocházeli. Singing Galaday II. z Galaday II byla také Galatea II. Původ Never Say Die byl tedy s velkou péčí naplánovaný, ale tato péče do června roku 1954 nepřinesla mnoho ovoce.
Lester Piggott jel koně poprvé v roce 1954 v Liverpoolu. Tehdy se v Lierpoolu při jarních dostizích, vrcholících Velkou národní, jezdily překážky i rovina. Joe Lawson v koně hluboce věřil. Lester jel celým srdcem, ale smutně skončil jako druhý o šest délek za vítězem. Pak jel Lester znovu v sedle Never Say Die v Newmarketu, kde kůň běžel vysloveně špatně. Joe Lawson se ale nedal odradit a poslal koně do Newmarketu znovu v květnu. Lester se omluvil. Koně jel Manny Merce a skončil na třetím místě. To už koni věřil opravdu jenom Joe Lawson.
A pak došlo k nedorozumění a koně z derby málem odhlásili. Joe Lawson řekl Clarkovu anglickému dostihovému manažerovi McElliotovi, že Never Say Die táhne ke straně a že proto zaběhl špatně. McElliot si mylně zapamatoval, že kůň bočil doprava a v tomto smyslu informoval majitele, s doporučením, aby koně na derby neposílal, protože to se běží doleva. Sterling Clark dal na jeho radu a souhlasil s odhlášením, ale Joe Lawson se celou tu zamotanou historii naštěstí dozvěděl včas, a rychle majiteli vysvětlil, že je to naopak, že kůň je ve výhodě, protože bočí doleva. Sterling Clark nakonec koně nechal běžet, ale naděje si nedělal. Dokonce ani na derby do Anglie nepřijel, zajistil si na kritický epsomský dostihový týden pobyt v lázních a Joe Lawson ho marně přemlouval, aby změnil plány.
Pak Joemu nastaly starosti koho posadit do sedla. Věděl, že Lester s koněm zažil dvě zklamání a měl pocit, že by možná nejel s dostatečným elánem a přesvědčením. Chtěl jezdce odhodlaného zvítězit, proto se napřed snažil dohodnout s Mannym Mercerem, který s Never Say Dier přišel první v Newmarketu. Pak se obrátil na Charlieho Smirka a na další jezdce. Všichni ale už byli zadaní a neměli chuť měnit.
Tak se stalo, že Joemu nakonec nezbývalo než se obrátit na Lestera a tan nabídku přijal, i když bez velkého nadšení a naděje. Pak ale Lester začal hledat na koni pozitiva - byl to pěkný ryzák, inteligentní a skutečně výrazně bočil doleva. Byl statný, měl mohutný hrudník a velkou hlavu. Navykl si chytat udidlo do zubů po levé straně, a tak se stalo, že ho to časem doleva táhlo. Joe Lawson používal všelijaké pomůcky, aby koně odradil od jeho zlozvyků a aby ho donutil dívat se dopředu. Lester usoudil, že to, jak kůň bočí doleva, bude v Epsomu spíš výhoda, a proto Joe Lawsona požádal, aby všechny ty odvykací pomůcky nechal doma, že by chtěl jet koně s normálním užděním. Třeba říci, že Never Say Die do té doby níkdy s normální jednoduchou uzdečkou neběžel. Joe Lawson ale věřil Lesterovu instinktu a mladého jezdce poslechl.
Lester šel ale stejně do celé akce bez velkého elánu. Ten dostal až v okamžiku, kdy koně viděl v padoku, protože bylo na první pohled zřejmé, jak se během posledních tří týdnů neuvěřitelně dostal do formy. Joe Lawson hlásil, že kůň byl velmi dobrý doma v galopech a že mu věří. V Lesterovi konečně vzplála skutečná naděje a ke startu vyrazil s pevným odhodláním bojovat o vítězství. Publikum ale koni nevěřilo. Never Say Die startoval s kursem 33:1 a Sterling Clark si na něho sotva vzpomněl.
Lester si pamatoval z Liverpoolu, že jeho partner jde rád brzy dopředu, proto ihned po startu zamířil na pátou pozici a snadno se na ni dostal. Kůň běžel v dobrém, klidném rytmu na pátém šestém místě skoro celou první míli. V oblouku Tottenham Corner bylo pořadí: Rowston Manor, Landau, Darius (vítěz 2000 Guineas, skončil třetí), Blue Sail, Never Say Die. Pak šel Elopement, Narrator a Arabian Night (kůň byl v konečném pořadí druhý). Nikdo se na nikoho netlačil, všichni měli dost prostoru. Lester vedl Never Say Die na vnější stranu dráhy, pozvolna, plynule přidal na tempu a hladce se dostal k cílovému sloupu první o 2 délky. Mezi druhým a třetím koněm byla jen hlava, ale ostatní přišli do cíle s velkými odstupy, o šest až sedm délek. Mezi vítězným koněm a posledním byl rozdíl skoro 200 metrů! Publikum vítězně aplaudovalo, přestože si na něho nevsadilo. Stájník, který se o Never Say Die staral, ho pyšně vedl k odsedlávání místo majitele. Ten byl za oceánem, a když se ve své ozdravovně dozvěděl výsledek dostihu, nepřestával žasnout. Joe Lawson byl bez sebe štěstím.
Never Say Die měl poté běžet v King Edward VII Stakes v rámci Královského Ascotu a Lester ho měl samozřejmě jet. Doufal ve vítězství, ale věděl, že musí počítat s dvěma nepříznivými faktory: Arabian Night, kůň který přišel v derby jako druhý se stejnou zátěží jako Never Say Die, měl v Ascotu nést o osm liber míň. Druhý, ještě podstatnější faktor: Ascot je pravotočivá dráha... Lester však vložil do dostihu vše a v rámci té velké snahy se zapletl do trojnásobné kolize. Never Say Die nevyhrál a ani vyhrát nemohl. Doběhl čtvrtý a Lester skončil před rozhodčí komisí. Sebrali mu licenci a uvalili na něho zákaz činnosti.
Never Say Die pak běžel bez Lestera St.Leger s Charliem Smirkem v sedle a lehce zvítězil, protože St.Leger se běží Doncasteru, doleva. Lester Charliemu velkoryse poradil, jak se na koně musí. Po St.Leger už Never Say Die nikdy neběžel, a to z neobyčejně kavalírských důvodů. Královna tehdy byla první na žebříčku majitelů a Sterling Clark byl těsně za ní jako druhý - nechtěl královnino prvenství ohrozit...
Clark umístil Never Say Die v anglickém hřebčíně. Z jeho potomků jsou nejznámnější Larkspur, vítěz derby v roce 1962 a klisna Never To Late II. Ta byla v tréninku ve Francii, ale v roce 1960 ji přivezli do Anglie, kde zvítězila jak v 1000 Guineas, tak v Oaks. Tak se stalo, že otec a dcera nasbírali dohromady 4 vítězství z pěti anglických klasických vítězství.
Never Say Die jistě nepatří mezi největší vítěze derby, ale přesto byl skvělý...
| Vaše reakce k článku |
| K tomuto článku ještě nebyla přidána žádná reakce ... |