Žádné z původních britských plemen nemá geneticky tak pestrý původ jako New Forest pony, ale žádné z nich také není tak dokonale přizpůsobeno prostředí. Před dobytím Anglie Normany v roce 1066, kdy byl Winchester hlavním městem Anglie, musel každý, ať cestoval kterýmkoliv směrem, projet New Forest v jihozápadním Hampshiru. Díky tomu se mohli místní poníci zdejšího stáda křížit jak s tudy projíždějícími koňmi tak s koníky chovanými v okolí. Přesto si působením prostředí udrželi původní typ.
Z lesního zákona krále Knuta Dánského z roku 1016 víme, že už tehdy žili v New Forest ponyové. Po dobytí Anglie Normany vytvořil William II. Rufus (1087 - 1100) z New Forest královskou honitbu, kde byli chráněni jeleni. Tehdy se ustavilo i Právo obecné pastvy, zajišťující využití lesní půdy.
První zaznamenaná snaha o zlepšení kmenového stáda ponyů spočívala ve vysazení 18 velšských klisen. Daleko nejvýrazněji ale ovlivnil poníky z New Forest plnokrevník Marske, i když o dlouhodobém výsledku jeho působení v New Forest je možné diskutovat. Marske se do New Forest dostal v roce 1765, po rozpuštění hřebčína, který patřil vévodovi z Cumberlandu. Jako všichni plnokrevníci té doby neměřil Marske více než 147 cm. Neměl úspěch na dostihové dráze, ale byl otcem Eclipse, jednoho z největších dostihových koní všech dob. Eclipse si získal pověst už v první dostihové sezoně v roce 1769 a Marske byl tudíž neprodleně ustájen v hřebčíně v Yorkshiru.
Lidé žijící v New Forestu snad uplatňovali v dalších letech nějakou formu řízeného chovu, ale v 19. století už bylo stádo tak zdegenerované, že bylo nezbytné jeho ozdravění. V roce 1852 královna Viktorie zapůjčila arabského hřebce Zorah, ale během čtyř let připustil pouze 112 vybraných klisen. V důsledku příbuzenské plemenitby ve stádě se stádo New Forest ponyů stále zhoršovalo. Byl tedy vytvořen nový připářovací plán a v roce 1889 zapůjčila královna Viktorie další dva hřebce, araba Abeyana a berbera Yirrassana, kteří měli daleko větší vliv, zejména prostřednictvím Abeyanova syna z velšské klisny.
Degenerace by se patrně projevila znovu, nebýt zásluh lorda Arthura Cecila a lorda Lucase. Aby napravil ztrátu hmoty, která se u volně žijících koní projevovala spolu se špatnou kvalitou kostí a nedostatkem tvrdosti, Cecil obstaral mnoho anglických koní, především ponye z ostrova Rum (černé gallowaye) a výběr skotských horských poníků, daleských, fellských, dartmoorských exmoorských a velšských ponyů. Lucas přidal krev proslulého velše Starlighta prostřednictvím svých picket ponyů a rovněž použil dartmoory, exmoory a feely. Dokonce do stáda vřadil i basutského ponyho, kterého dovezl z jižní Afriky, ale nezdá se, že by tento kůň měl v chovu nějaký patrný vliv.
Šedou eminencí plemene se stal pólo pony Field Marshall. Působil v New Forest v letech 1918 - 1919 a projevil se významně hlavně v linii slavných brookside ponyů. Po druhé světové válce se vytvořila skupina pěti hřebců - zakladatelů moderního plemene. Tito koně, kterí mají v rodokmenu nejlepší z moderních foresterů, jsou Danny Denny z linie Dyoll Starlight, Goodenough, potomek klisny velšského typu, údajně po Field Marshallovi, Brooming Slipon, ryzák po Telegraph Rocketer z Judy XV, Brookside David, potomek Field Marshala a Knightwood Spitfire po Brookside Spitfirovi z klisny Weirs Topsy, jejímž otcem byl vraný skotský pony Clansman, od něhož se patrně odvíjejí všechny plavé linie New Forest ponyů.
Chovatelská společnost pro chov New Forest ponyho se jmenuje Splečnost pro chov New Forestského ponyho a pro chov dobytka a byla vytvořena po sloučení předešlých společností roku 1938. Plemennou knihu založila roku 1960.
Přizpůsobivý a populární New Forest pony se chová v mnoha hřebčínech ve Spojeném království i na evropském kontinentě. Jeho původním domovem je New Forest v západním Hampshiru. Tento kousek země byl královskou honitbou v dobách normandských vládců Anglie v 11. století. Stáda ponyů, která dosud žijí v lese, jsou vlastnictvím občaní a nepříznivě ovlivňují životní prostředí. Naneštěstí jsou i ona pod tlakem moderní doby na prostředí, který vede k zmenšování vhodných pastevních ploch a k zhoršování kvality i k poklesu množství na nich rostoucí potravy.
Přínosy jednotlivých prvků působících na vývoj New Forest ponyho lze v některých případech vysledovat. Například hlava typem a velikostí může připomínat spíše velkého koně než ponyho. Také výška v kohoutku je nápadně proměnlivá - volně žijící ponyové mají být malí, 122 - 127 cm vysocí, ale v hřebčínech chovaní mohou dosahovat až 147 cm výšky. Nicméně rozhodující je vliv prostředí. U ponyů chovaných volně v lese je dosud patrná slabší konstituce. Forester má od přírody velmi jistý krok, plec je dobře utvářená, zvláště u jezdeckých typů. Má delší krok než většina ostatních britských ponyů a vyznačuje se velmi prostorným, lehkým klusem. Podobný klus nemá žádný z domácích ponyů britského původu. Povoleny jsou všechny barvy kromě strakaté a modrookých krémových koní. Převládá hnědá barva.
Hlava ponyho vyvolává dojem inteligence, je ušlechtilá, zváště u jezdeckých typů. Plece, které jsou dlouhé a šikmé, lze označit za skutečně jezdecké. Hrudník je hluboký, záď je dobře osvalená, souměrná a ocas vysoko nasazený. Pony má dobré a silné končetiny.
Pony je dobře cvičitelný a inteligentní.
Je to typický jezdecký pony vynikající dlouhým, plochým a jistým chodem. Forest poníci vynikají v soutěžích všestrannosti.
| Vaše reakce k článku |