Normandský kob je potomkem malých koní, známých pod názvem bidet, kteří obývali Bretaň a Normandii snad už v době před příchodem římských legií. Tito houževnatí, vytrvalí koníci příšli patrně z Asie a při přechodu oblastí nynějšího Ruska byli mohutně ovlivněni geny mongolských koní. Snad získali během cesty i stopy zušlechťujícího vlivu orientálních plemen. Vždy praktičtí Římané křížili Kelty poněkud zušlechtěné koně se svými těžkými soumarskými klisnami, které sloužily v jejich legiích a vytvořili tak silné, zavalité koně se širokými zadky, předchůdce moderních normandských koní...
Oblast La Manche v Normandii ve Francii se považuje za středisko chovu normandského koba, podobně jako se někdejší hrabství Cardigan ve středním Walesu považuje za domov velškého koba. Hlavním chovným zařízením pro normandské koby jsou Národní hřebčinec v Le Pin a pak v Saint Lo. Normandie má vápencový podklad a vysoce kvalitní pastviny s bohatým obsahem minerálů - to byli hlavní činitelé ovlivňující úspěšný chov koní a odrážející se ve velikosti plemen, v kvalitě jejich kostry a hmoty.
Od 10. století se Normandie považovala za jednu z nejlepších oblastí pro chov koní. Vápencové podloží a pastviny s bujnou travou představovaly ideální prostředí pro odchov hříbat. Normandští chovatelé se hlavně proslavili svými válečnými koňmi, kteří se nyní, ačkoliv nebyli tak těžcí jako mohutní chladnokrevníci z Flander, změnili v tažné.
V 16. a 17. století se tito koně stali lehčími následkem zušlechtění arabskými a berberskými koňmi. V 19. století byli dále kříženi s anglickými plnokrevníky a norfolskými roadstery, po případě s plnokrevnými anglickými "huntery", hřebci rovněž ovlivněnými roadsterem. Tento proces vedl ke vzniku anglonormanů, kteří se dnes změnili v plemeno Selle francais, francouzského jezdeckého koně.
Normandský kob, podobně jako řada jiných francouzských plemen, vděčí za mnoho velkým královským hřebčínům a hřebčincům, které se zakládaly ve Francii v 18. století, aby se vyhovělo prakticky nekonečné poptávce po koních pro vojenské účely. Jako jeden z prvních byl založen slavný a nádherný hřebčinec a hřebčín Le Pon. Ludvík XIV. koupil v roce 1665 velkostatek, aby sem přemístil královský hřebčín z Montfortu l´Amaury. Stavba ale nebyla dokončena, a tak se sem první hřebci dostali teprve v roce 1728. Hřebčinec v Saint Lo v oblasti La Manche v Normandii, domov normandského koba, byl založen císařským dekretem v roce 1806 a v roce 1912 zde žilo asi 422 hřebců. V roce 1944 byl starý hřebčinec zničen nepřátelským útokem, ale časem byly poblíž postaveny nové budovy, a v roce 1976 byl stav hřebců doplněn na 186, z nich 60 bylo normandských kobů. Také v Le Pin se chovají kobové společně s klusáky, anglonormany, pl nokrevníky a peršerony.
Začátkem 20. století se normani rozdělili na normandské koně jezdeckého typu, vhodné pro jízdní oddíly armády a méně kvalitní, robustněji stavěné typy, vhodné do lehkého tahu. V Saint Lo se také začaly u lehkých tažných koní kupírovat ocasy. Jednalo se spíše o praktické než módní opatření, protože u tažných koní se mohly opratě zachytit pod ocasem koně, pokud byl dlouhý a to mohlo být nebezpečné. Krátce nato byla tato zvířata nazvána koby podle dvojúčelového anglického koba, jemuž se velmi podobala a získala statut samostatného plemene.
Přesto, že hřebci normandského koba stojí v hřebčínech i hřebčincích, zejména v Sain Lo, nevede se plemenná kniha. Chov se ale dokumentuje a někde jsou organizovány zkoušky výkonnosti.
Normandský kob je silný, mohutně stavěný kůň. Je těžší než jeho předchůdci, kteří se chovali pro amrádní potřeby, a které mnohdy i úřady označovaly jako těžké jezdecké koně, použitelné i pro lehký tah. Jsou také těžší než jejich moderní velšský protějšek. Ovšem není to skutečně těžké plemeno, ale teplokrevník postrádající masivní proporce skutečného chladnokrevníka. Plemeno si dosud uchovalo hbité, energické chody svých předků, hlavně jejich klusácké schopnosti a dobrý charakter. Kobové jsou nyní v Normandii stejně populární jako je velšký kob ve venkovském životě starobylého velšského hrabství Cardiganshire.
Normandský kob měří v kohoutku 160 - 168 cm, je to nejčastěji ryzák, ačkoliv se vyskytují také hnědáci a příležitostně i červení bělouši. Hlava je delší a poměrně těžká, ale úhledná, mohutný krk má tukový hřeben. Trup je hluboký, silný hřbet krátký a záď mohutná. Krátké svalnaté nohy nemají rous. Přiměřeně silná hlezna jsou odpovídající, a to jak anatomickou stavbou, tak fyziologickou funkcí. Přední i zadní holeně jsou krátké. Klouby jsou výrazné a kosti mají dostatečnou sílu a dobrou kvalitu. Rámec je mohutný a velký, ale bez masivnosti chladnokrevníků. Plece jsou silné a umožňují pozoruhodně prostorný klus. Středně velká kopyta jsou zdravá.
| Vaše reakce k článku |
