| Ormonde (1883 - 1904) | |||||||
| Bend Or (1877 - ?) | Lily Agnes (1871 - ?) | ||||||
| Doncaster (1870 - ?) | Rouge Rose (1865 - ?) | Macaroni (1860 - ?) | Polly Agnes (1865 - ?) | ||||
| Stockwell | Marigold | Thormanby | Ellen Horne | Sweetmeat | Jocose | The Cure | Miss Agnes |
Rok 1886 byl jedním z nejpamětihodnějších v anglickém turfu 19. století. Derby vyhrál Ormonde, jeden z nejpozoruhodnějších koní své doby, jetý Fredem Archerem, snad největším z žokejů, kteří se kdy posadili do sedla dostihového koně. Bylo to poslední Archerovo derby-vítězství. Na podzim se zastřelil v hluboké depresi po těžké nemoci a uvrhl tím celou dostihovou Anglii do opravdového smutku.
Ormonde, odchován a v majetku vévody z Westminsteru, byl jedním z koní prvého Bend Orova ročníku. Pokud jeho otcem byl derby-vítěz roku 1880, jeden z největších dostihových koní a plemenníků, tak mateřská strana pedigree je poněkud jiná.
Klisně Miss Agnes se narodilo ve Sledmere Stud vyzáblé neatraktivní hříbě, které majitel hřebčína Sir Tatton dal svému ošetřovateli Snarrymu s podmínkou, že hříbě okamžitě zmizí ze Sledmere, aby je již víckrát neviděl. Snarry pojmenoval klisničku Polly Agnes a umístil ji na statku svého syna nedaleko Maltonu. Tam byla kryta derby-vítězem 1863 Macaronim. Z tohoto spojení se narodila Lily Agnes, lehce stavěná klisna s rozkleslýma ušima a nemocným dechem. Klisna však měla daleko větší dostihové schopnosti než by se dalo soudit z jejího exteriéru. Byla stayerem vysoké třídy, jejích 21 vítězství zahrnovalo Doncaster Cup a Ebor Handicap.
Po skončení dostihové kariéry, ještě v majetku starého Snarryho, byla Lily Agnes poslána na hřebčín Eaton ke krytí Doncasterem. Pan Chapman, ošetřovatel vévody z Westminsteru, nalezl v klisně zalíbení a přemlouval svého patrona, aby ji koupil. Vévoda se dlouho rozmýšlel, ale poté, co se klisna vrátila na Malton, za ni zaplatil 2500 liber plus dvě nominace k Bend Orovi, jehož skok tehdy stál 200 liber. V té době již Lily Agnes měla dvě hříbata se Speculem, která však neukázala žádné dostihové schopnosti. Kryta Doncasterem dala Rosingrona, exportovaného do Ameriky, a o rok později se stejným plemeníkem klisnu Farewell, vítězku 1000 Guineas v roce 1885.
Bylo na Eatonu zvykem krýt matku, která dala dobré hříbě, nejlepším synem tohoto plemeníka (Doncaster byl synem Bend Ora). To však mohlo být těžko aplikováno v případě Lily Agnes, protože o kvalitách Farewell ještě nebylo nic známo, proto byla kryta Bend Orem. Hřebeček Ormonde, který se ze spojení narodil, byl značně přikleklý a velmi pozdní. Mohl být vším nebo ničím, nicméně vévoda v té době dával přednost jeho vrstevníkům Kendalovi a Whitefriarovi. Když byl Ormonde jako roček poslán do tréninku Johna Portera, byl ještě nezralý a přerostlý. K tomu měl během zimy problémy s oběma předníma nohama.
Až v pozdním létě se Porter rozhodl dát mu vážnější práci. Ormondeho forma pak zaznamenávala rychlý progres a v trialu 7. října končil pouze délku za Kendalem, který byl v té době velmi užitečným dvouletkem s pěti vítězstvími na kontě. Bohužel Kendal v zimě ochroml a již nikdy se na dostihovou dráhu nevrátil. Dal Derby-vítěze 1897 Galtee Mora a později byl exportován do Argentiny. Galtee More byl na počátku 20. století koupen ruským dostihovým spolkem, ale byl pro něj finančně neúnosný, a tak po několika létech musel být prodán do německého Gradizu.
Vraťme se však k Ormondemu. V té době měřil 162,5 cm, jeho krk byl ještě trochu kratší, ale mimořádně silný, měl dobré kosti, krásně skloněné plece, ale trochu rovná hlezna. Někteří kritikové o něm soudili, že není dobrý v pomalých chodech, jiní, že má příliš krátký kohoutek. Je skutečností, že Archer říkal, že se na něm připadá, jako když mu sedí na krku. Doma ho také někdy jezdil vévoda a měl podobné pocity: "Cítil jsem, že budu vystřelen přes hlavu, jeho síla v pohybu je úžasná."
První Ormondeho dostih ve dvou létech byl 1200 m dlouhý Post Sweepstakes na druhém říjnovém mítingu v Newmarketu. Startovali pouze tři koně, jedním z nich byla vítězka osmi dostihů z deseti startů Modwena, která již dříve odpoledne vyhrála Bretby Stakes. Měla pozici favorita i tentokrát, vzdor předchozímu dostihu a těžké dráze. Ormonde však celý dostih vypadal jako vítěz a také vyhrál o pohodlnou délku. Později v sezóně vyhrál Ormonde ještě Dewhurst Stakes a Criterion Stakes. Již tehdy v něm mnozí viděli příštího derby-vítěze.
Byli zde však další dvouletí mimořádných kvalit: krásný malý ryzák The Bard a Minting. The Bard vyhrál ve dvou létech 16 dostihů, majitel generál Williams prohlásil, že nebude běhat do derby a také, že nikdy nebude poražen. Minting byl velmi silný hřebec, jehož dvouletá vítězství zahrnovala Champagne Stakes a Middle Park Stakes. V posledním z jmenovaných dostihů měl problémy s udržením rovnováhy a Archer prohlásil, že nenávidí běh s kopce a na epsomské zvlněné dráze bude mít problémy.
Ormonde přezimoval mimořádně dobře, nicméně favoritem 2000 Guineas byl 10:11 Minting, Saraband s Archerem byl nabízen 3:1, zatímco Ormonde s George Barrettem stál u bookmakerů 7:2.
Dostih se stal duelem mezi Ormondem a Mintingem, jejich žokejové se rvali od startu o každý metr. V místech, kde newmarketská dráha klesá, však Minting opět ztrácel rovnováhu a Ormonde vyhrál pohodlně o několik délek. Mintingův trenér, slavný Matt Dawson, nesl porážku velice těžce, starý pán se zavřel ve své ložnici a nevycházel až do konce mítinku.
V derby nestartoval Minting ani Saraband. Minting byl schován pro pařižský Grand Prix, kde vyhrál v kentru. Archer byl tak uvolněn ze Sarabanda a mohl přijmout nabídku jezdit Ormondeho, který startoval jako favorit s kursem 9:4, Jediným dalším, kdo byl brán vážně, byl The Bard se 7:2.
Tak jako 2000 Guineas byly matchem mezi Ormondem a Mintingem, tak Derby se stalo matchem mezi Ormondem a The Bardem. Žokej malého ryzáka Wood však vždy musel trochu přitlačit, aby si udržel svoji pozici, zatímco Archer nehnutě seděl s plnýma rukama. Vyhrál, aniž by svého hřebce vyjel, a i starší pamětníci s shodli v názoru, že nikdy neviděli snadnějšího derby-vítěze.
Další The Bardova kariéra byla důkazem mimořádných kvalit. Prohrál již jenom jednou. Vyhrál Goodwood a Doncaster Cup, jeho jméno se objevuje v pedigree Vatellora, otce derby-vítězů Pearl Diver (1947) a My Love (1948). Veliký sotva 152 cm měl The Bard srdce lva a byl dost dobrý, aby vyhrál derby v devíti ročnících z deseti.
Ormonde vyhrál St. James´s Palece Stakes, v němž zničil derby-vítěze předchozího ročníku Meltona. Potom odpočíval do St. Leger, který vyhrál v kentru před St. Mirin. Do konce sezóny pak ještě Ormonde vyhrál dalších pět dostihů, včetně Champagne Stakes. Melton s The Bardem v té době vyhledávali menší dostihy i o 500 liber.
Uprostřed blyštivých úspěchů však přišlo jedno velké rozčarování. ještě před St. Leger John Porter objevil, že Ormondeho dech není v pořádku a stejně jako matka je roaerem. Během zimy byl intenzivně léčen, ale bezvýsledně.
Přesto však bylo rozhodnuto ponechat Ormondeho v tréninku ještě další sezónu. Objevil se až v ascotském červnovém mítingu. V Rous Memorial Stakes dával 25 liber Kilwarlinovi, pozdějšímu vítězi St. Leger, což mu nezabránilo připsat si na konto další vítězství. Těžší úlohu měl následující den v Hardwicke Stakes, kde ho jezdil Tom Cannon. Ormondeho soupeři byli Minting, Bendigo, vítěz prvního Eclipse Sakes, a také tříletý Phil. Matt Dawson odmítal připustit, že by Minting mohl na míli a půl prohrát s roaerem, ale přesto po krásném boji ho Ormonde porazil o krk, když Bendigo byl o tři délky třetí. Jeho vítězství bylo ještě hodnotnější, protože Barret, který jel Phila, byl uražen, že nedostal Ormondeho a poškodil favorita v posledním oblouku.
Vzrušení po Hardwicke Stakes bylo neobvyklé a Ormondeho vítězství přijato dlouhotrvajícím potleskem. Po schválení dostihu s ním vévoda dvakrát obešel paddock a pak ho sám odvedl ke stájím. Po celou dobu, kdy šli podél tribun, byli nadšeně aplaudováni. Byla to pravděpodobně největší demonstrace obdivu a přízně velkému koni až do šestého a posledního vítězství Brown Jacka v Queen Alexandra Stakes v Ascotu roku 1934. Posledním Ormondeho dostihem byl 1200 m dlouhý Imperial Gold Cup v Newmarketu, v němž dával 6 liber dřívějšímu stájovému druhovi Whitefriarovi, který byl velmi užitečným letounem. Ormonde vyhrál o dvě délky.
Během oslav jubilea královny Viktorie uspořádal vévoda z Westminsteru recepci v jeho londýnském domě na Park Lane. Byli zde princ a princezna z Walesu, čtyři králové, tři královny a několik indických princezen. Středem všech atrakcí byl Ormonde, který byl předváděn v zahradě. Slavný kůň byl v této společnosti jako doma, konzumoval karafiáty nabízené belgickou královnou i pelargonie od indických princezen.
Z pohledu tak velkého koně byla Ormondeho hřebčínská kariéra smutná. V prvém ročníku měl Ormeho, který by pravděpodobně vyhrál derby, ale byl přiotráven - buď ze zlé vůle nebo od septického zubu. Orme dal v hřebčíně derby-vítěze Flying Fox a Orby. Pro následující krycí sezónu byl Ormonde zapůjčen lordu Gerardovi, kde se vážně nachladil v důsledku špatné ventilace ve stáji a byl schopen připustit pouze jednu nebo dvě klisny. Vrátil se na Eaton velmi nemocen, ale jakmile se začal zotavovat, prodal ho vévoda argentinskému chovateli seňoru Boucau. Zpráva zapříčinila velký rozruch a mnoho lidí dalo najevo nespokojenost s tím, že Ormonde opouští Anglii. Vévoda však odpovídal zcela rozhodně, že Ormonde byl roaer, syn roaerů a že jeho působení v Anglii by mohlo mít negativní dopad na celý chov. Také, že horká a suchá atmosféra v Jižní Americe by mohla mít dobrý vliv na Ormondeho defekt.
V roce 1894 byl Ormonde opět prodán za
| Galerie obrázků - Ormonde | |
 Zdroj: Časopis Equito 3/1995Popis: Ormonde |  Zdroj: TB-Heritage (www.tbheritage.com)Popis: Ormonde |
| Vaše reakce k článku |
| K tomuto článku ještě nebyla přidána žádná reakce ... |