Ještě dnes je na území bývalého SSSR chována spousta koní pro potřeby zemědělství a dopravy. Zejména ve východních oblastech jsou koně pro hospodářství stejně důležití jako kdysi v počátcích rozvoje mongolské říše. Chová se zde mnoho koní, kteří byli vyšlechtěni v hřebčínech pro zvláštní účely, nebo sloužili k reprezentaci bohaté vrstvy. Orlovský klusák je jedno z nejstarších a nejpopulárnějších plemen v Rusku. Vznikl v 18. století jako lehký tažný kůň a současně jako kůň sportovní.
Orlovského klusáka vyšlechtil kníže Alexej Grigorjevič Orlov (1737 - 1808) ve svém orlovském hřebčíně u Moskvy zhruba kolem roku 1780 připářením bílého arabského hřebce Smetanky, získaného od tureckého sultána, k nejlepším dánským, holandským, meklenburským a arabským klisnám. V roce 1788 umístil všechna zvířata do svého nově založeného hřebčína Chrenovoje ve voroněžském kraji, kde pokračoval ve vývoji plemene za pomoci svého správce V.I.Šiškina. Brzy se ukázalo, že nejlepších výsledků dosahují kříženci araba s dánskými a holandskými klisnami (ty měly podíl španělské krve). Z této kombinace vzešel zakládající hřebec orlovského klusáka - bělouš Bars I. Narodil se v roce 1784 a byl to vnuk Smetanky a syn Polkana I, jehož matka byla dánská klisna. Polkan byl jeden z pěti potomků Smetanky. Polkana zkřížili s velkou holandskou klisnou s dobrou kostrou a mohutným svalstvem, která měla nezbytný uvolněný pohyb a energický klus. Tyto vlastnosti Bars I zdědil.
Bars I připouštěl klisny různých plemen, které sám měl v rodokmenu: arabky, holandské a dánské klisny i kříženky arabů s meklenburgy. Další strategií bylo použití příbuzenské plemenitby, a to na potomky jeho synů. Prakticky všichni čistokrevní orlovští klusáci jsou spřízněni s Barsem.
Systematický trénink a stupňující se snaha o zvýšení rychlosti v Moskvě vyústily v roce 1834 zkouškami výkonnosti - rychlosti. Z tohoto důvodu byl orlovský klusák poněkud zatlačen americkým klusákem. Proto byl vyšlechtěn rychlejší ruský klusák, výsledek křížení amerických klusáků s orlovskými. Mezi lety 1890 a 1917 bylo do Ruska dovezeno 156 hřebců a 220 klisen amerického klusáka. Po skončení 1. světové války došlo k dalšímu příbuzenskému křížení orlovských klusáků. Ve 30. letech minulého století byli opět užíváni kříženci amerického klusáka a teprve v roce 1949 byl ruský klusák uznán jako plemeno a ze závodišť vytlačil orlovského klusáka, tradiční a ustálené plemeno.
Orlovský klusák je houževnatý a tvarově dokonalý kůň. Je dostatečně velký, hřebci v kohoutku měří asi 162,5 cm, klisny 155,5 cm. Proporce orlovského klusáka jsou vynikající. Malá hlava sice není příliš ušlechtilá, ale u některých jedinců je pěkná. Krk je charakteristicky dlouhý, labutí, vysoko nasazený. Kohoutek je úměrně vysoký. Hřbet je delší, jak bývá u klusáků zvykem, ale bedra jsou svalnatá a kříže široké a mohutné. Standard plemene požaduje délku těla od ramenního kloubu po výběžek sedací kosti 163 cm a obvod hrudníku 183 cm. Nohy jsou dostatečně silné, kostnaté, dobře stavěné a korektní. Hůře stavění koně mají někdy příliš dlouhé nohy, ti lepší však při tom mají dostatečnou hloubku hrudníku. Někdy se projevuje slabost šlach. Toto vše je dědictví po holandských klisnách. Zvětšila se výška na úkor končetin a výsledkem byly dlouhé a slabé holenní kosti. Obvod holeně by neměl byt menší než 20 cm. Zadní nohy a hlezna jsou silná a schopná vyvíjet mohutný odraz. Ocas je nasazen vysoko na poměrně krátké zádi. Za pohybu jej kůň nese vysoko. Převládající barva, která je výsledkem arabského vlivu, je bílá. Černá a hnědá jsou také běžné, ale ryzáci jsou vzácní.
Plemeno má pět základních typů. Jednotlivé typy jsou proměnlivé, podle toho, ze kterého hřebčína koně pocházejí. Nejlepší a nejtypičtější jsou z Chrenovoje. Ostatní např. koně z Permu na Urale, mají méně ušlechtilý vzhled, kdežto typy z Tuly a z Dubrova jsou těžší a svou tělesnou stavbou se blíží spíše tažným koním. Užitečné křížení s jinými plemeny pak přináší širokou paletu zvířat vhodných k nejrůznějším účelům, což je součást chovného programu orlovského klusáka.
V předrevolučním Rusku se orlovský klusák choval asi ve třech tisících hřebčínech a stanicích a ještě dnes je na území bývalého SSSR pravděpodobně více než 30 000 čistokrevných orlovských klusáků.
Současný orlov je zlepšený jako dostihový klusák. Důraz se klade na odpovídající výšku
| Vaše reakce k článku |
