Ve Francii žijí tři původní plemena ponyů, a to ariežský, landéský a pottok. Pottok pochází z Baskicka, z hornatých okresů Labourd, Basse Navarre a Soule při španělské hranici. Je to starobylé plemeno, odvozené od primitivních typů koní...
Pottok je potomkem původních kelstských koníků. Popisuje se obyčejně jako divoký, nebo polodivoký pony, ale to už dnes není pravda. Nyní jsou za jeho chov a vývoj odpovědné oficiální instituce - Národní asociace pro pottoky a Ředitelství hřebčínů. V posledním století se pottok křížil s araby a velšskými pony typu B, takže vzniklo více typů.
Současný pottok má tři typy: standardní, double a piebald. První a poslední typ měří v kohoutku 114 - 132 cm, kdežto double (dvojitý) má v kohoutku 130 - 147 cm. Tito ponyové nejsou tak ušlechtilí jako jejich sousedé z Landais. Mají rovný profil s charakteristickým mírným vyklenutím mezi očima. Nohy jsou dobré, jemné, kopyta mají pěkný tvar a velmi tvrdou rohovinu. Krk je krátký, hříva a ohon bohaté. Srst je hladká a na nohách je jen malý rous. Plece je strmé a hřbet delší. Zbarvení standardního double pottoka je ryzé, hnědé a tmavohnědé. Strakáči (piebald) nejsou vlastně pravými piebaldy, protože bývají nejen černobílí, jak má správný piebald být, nýbrž také ryzáci, bělouši a vraníci nebo bílí s kaštanovými skvrnami.
Pottok, jakožto horský pony, vyniká úžasnou jistotou a obratností, s níž se pohybuje v neschůdném terénu. Vyznačuje se velmi mírnou povahou.
Pašování patřilo k životnímu stylu v Baskicku stejně jako ve vlasti ariežského ponyho ve východních Pyrenejích. Baskičtí pašeráci používali pottoka až do začátku druhé světové války a možná ještě déle jako soumara. Nyní získal pověst spolehlivého ponyho pod sedlo pro děti i do zápřahu. Podobně jako landais se podílel na vzniku francouzského jezdeckého poníka.
Galerie obrázků - Pottok | |
Zdroj: The Encyclopedia of Horses & Ponies - Tamsin Pickeral Popis: Pottok | Zdroj: The Encyclopedia of Horses & Ponies - Tamsin Pickeral Popis: Pottok |