Poitou, francouzský kraj na jih od Loiry, se proslavil ve třech směrech. Především chovem poitevinů neboli mulassierů, chladnokrevníků, kteří mají více vad na kráse než jiná plemena. Potom chovem obrovských poitouských oslů zvaných baudet de Poitou, kteří se používají jako plemeníci pro produkci největších mul v Evropě. A konečně je zde rozvinutý chov mul, kříženců dvou různých druhů, kteří v této části Francie hráli po celé 19. století významnou roli...
Původ poitevina se odvozuje hlavně od holandských a norských těžkých koní, kteří byli dovezeni do Poitou v 17. století, aby se podíleli na vysoušení bažin ve Vendée a v Poitou.
Výška poitevina je 163 - 168 cm. Poitevinské klisny mají některé vady na zevnějšku, ovšem ne vždy podstatné. Jsou to obyčejně plavky, ve shodě se svými prImitivními znaky, musí mít vazby s těžkým lesním koněm severní Evropy. Velké tělo je dlouhé, hlava těžká, uši tlusté a málo pohyblivé. Plec je strmá, záď srázná, ocas nasazen nízko. Ke svému prospěchu má tento bažinný kůň neobyčejně velká kopyta. Hříva a ohon jsou husté, hrubé a neupravené. V zimě pokrývá tělo koně hustá, hrubá srst. Na nohou jsou husté rousy, jejichž hrubá srst tvoří kolem karpu a hlezna zkadeřené štetičky. Plemeno vyniká silou, ale pohybuje se pomalu a podobně jsou pomalé i jeho projevy a celkové chování: je to zřejmě nejloudavější z evropských těžkých plemen.
Francouzské "ošklivé káčátko" poiteven nejprve sloužilo pro odvodňovací práce, protože jeho neobyčejně široká kopyta byla v bažinách výhodná. Klisny se chovají pro křížení s baudetem de Poitou, z něhož pocházejí neobyčejně cenné muly. Klisny se také připouští k poitevinským hřebcům, aby se tak stejnoměrnou plemenitbou udrželo plemeno. Přebytečná zvířata se prodávají na masném trhu.
Poitouský osel je ve všech směrech pozoruhodný živočich. Při výšce v kohoutku 163 cm je skoro stejně vysoký jako poitevin. Je i na osla neobyčejně tvrdý a chová se s velkou péčí pro svou velikost a dokonalou silnou tělesnou stavbou. Tato velikost, délka nohou a také kvalita plece umožňuje rychlý pohyb a velmi dlouhý krok, u osla nečekaný. Tito osli mají vlastní plemennou knihu, založenou v roce 1885, ale sdílejí ji s poitevinem. Hlava osla je hrubá, těžká, výraz negativně ovlivňují velké uši. Nohy jsou pevné a kostnaté.
Poitevinské muly se proslavily svou všestranností a výjimečnou silou a brzy začaly být velmi vyhledávané jak v Evropě, tak v USA, kde muly mají zásadní význam v zemědělství. Jsou ideální pro práci v obtížném terénu, kde těžcí koně nemají prakticky žádnou možnost pohybu, a proto slouží v podobných místech i v Turecku, Řecku, na jihu Francie, v Itálii, Španělsku, Portugalsku a vyvážely se dokonce i do dalekých oblastí Ruska. Mezi lety 1900 a 1914 se úspěšně rozvíjel obchod s poitevinskými mulami v USA a také Německo bylo před první světovou válkou významným odběratelem. Po válce se počet zvířat výrazně snížil, ale ve 20. letech už se obchod zase vzpamatoval. Podobný úpadek byl zaznamenán za druhé světové války, ale nyní se chov i obchod znovu oživily a rozhodně není nedostatek kupců pro nabízená zvířata. Muly jsou velmi silné, mají vynikající konstituci a výkonné plíce. Navíc ochotně pracují a v práci vydrží velmi dlouho, víc než 25 let. Krmení pro ně je levné a pracují dobře i při základních krmných dávkách.
| Vaše reakce k článku |