V Řecku je jen velmi málo oblastí vhodných pro chov koní. Ve starém Řecku se chovalo několik plemen, avšak neúrodná půda, chudá vegetace a nepříznivé podnebí způsobují, že jsou to vesměs zvířata drobná. V době historika Xenofona (430 - 355 př. n. l.) se staří Řekové museli spokojit s nákupem koní ze sousedních krajin, které pak používali k zušlechtění svých domácích chovů. Zlepšovali tak vlastnosti svých původních menších koní dovozem koní východního typu z daleké Fergany (Uzbekistán), přičemž o zvětšení tělesného rámce se snažili křížením s koňmi skytskými.
Pro chov koní v Řecku jsou nejvhodnější nížiny v Thesálii a v Epeiru. Po staletí se v tomto prostředí chová pindos, známý také jako thesalský kůň. Není pochyb o tom, že toto plemeno pochází přímo od starověkého thesalského koně, jehož řecký básník Oppianos (asi 211 př. n. l.) shledal proslulým "krásou, odvahou a vytrvalostí". Pindos je patrně také ovlivněn koňmi peloponéskými, arkadskýmí a epidaurskými a patrně ještě dalšími, dnes už zcela zapomenutými plemeny.
Pindos měří v kohoutku kolem 132 cm. Je to tvrdý a otužilý koník, schopný přežít i při velmi chudé výživě. Hlava je poněkud hrubší. Malé oči jsou zapadlé a budí dojem, že kůň je netečný a tvrdohlavý. Tělo je poměrně ploché, s málo osvaleným krkem, ale kohoutek výrazný. Kůň má vysoko nasazený ocas, záď často hubenou, střechovitou, s malým osvalením bérce. Záď je na pohled slabá, hřbet je dlouhý a pony se zdá "krátký v žebrech". Nohy jsou štíhlé s nevýraznými klouby. Kopyta jsou většinou strmá, někdy těsná, což je typické pro koně ze suchých, horských oblastí. Rohovina je velmi tvrdá, takže nepotřebuje kování. Pindos je velmi ceněn pro svou odolnost, ale má pověst tvrdohlavého koně.
Dnes se pindos, typický jistým krokem, používá v horách jako soumar, k lehké práci v malých hospodářstvích a v lesnictví, ale může být užitečný i jako jezdecký a tažný pony. Klisny tohoto plemene se často užívají k produkci mul.
| Vaše reakce k článku |
