Shaleský kůň není uznané plemeno. Dokonce ani v Anglii, zemi jeho původu, není zaznamenán oficiální standard plemene. Nicméně pokud jde o rodokmen a čistotu původu, předstihuje nejedno uznávané plemeno a určitě by si oficiální ustanovení vlastního plemene zasloužil. Například kůň na obrázku, Finmere Grey Shales, se odvozuje od jednoho z nejslavnějších koní historie, Darleye Arabiana.
Shalesové jsou přímí potomci a moderní obdoba norfolkských klusáků, neboli cestovních koní. Norfolkský roadster byl pýchou Anglie 19. století a jeho krev měla svou průraznou dědičností vliv na plemena evropská i americká. Představuje nepřehlédnutelný prvek ve vývoji většiny teplokrevných plemen, stejně jako mnoha těžkých evropských koní. Zde jsou také kořeny amerického klusáka.
Zakládajícím hřebcem amerického klusáka byl v 18. století plnokrevný hřebec Messenger, potomek Blazeho. Blaze byl otcem Original Shalese, zakladatele dynastie norfolkských klusáků. Právě od něj se odvozují moderní shalesi a také hackneyové.
Cestovní klusák pocházel ze stejných zdrojů východní krve jako dostihoví plnokrevníci a v některých letech na rozhraní 17. a 18. století vývoj roadstera probíhal paralelně s vývojem plnokrevníka. Postupně pak narůstaly rozdíly podle společenských struktur, z nichž vycházeli. Plnokrevník je výsledkem zájmu velkých pozemkových vlastníků o dostihy a lov. Klusák byl užitkovým koněm vytvořeným převážně venkovským společenstvím, aby splňoval jejich nároky na cestovního koně, na kterém lze jezdit i ho zapřahat do lehkých kočárů či vozíků. Pro tyto účely byl klus ideálním chodem.
Od 19. století se tito velcí koně užívali mnohem víc pod sedlem než k jiným účelům. Jejich majitelé byli neobyčejně hrdí na obratnost a sílu svých koní, a proto s potěšením připravovali soutěže, z nichž některé vedly skutečně k neobvyklým rekordům. Pozoruhodné se zdají především dnes, kdy se nepovažuje za maličkost ujet na koni 100 i více kilometrů za den. Tito staří klusáci dokázali na takovou vzdálenost nést těžkého muže rychlostí 25 až 27 km za hodinu, a to po cestách, které nebyly zrovna v nejlepším stavu. Silnice se začaly udržovat až tehdy, když se začal klást důraz na potahy. Roadsteři však po mnoho let vynikali v obou úlohách.
Teprve když se dokonale vžil hackney, potomek norfolkského klusáka, používaný hlavně v tahu, začali někteří chovatelé, například lord Ashtown z Irska, chránit už před rokem 1941 "starý typ jezdeckého koně", a to v hřebčíně Woodlawn u Corku. Důvodem byl fakt, že rodina Monsonů z Walpole St. Peter v cambridžském hrabství začala chovat převážně bílé lovecké koně na základě hackneye. Chov kvetl zhruba do 2. světové války. Monsonští koně tohoto kmene, jako např. Monson Cadet a Monson´s Walpole Shales, se silně projevují v rodokmenu hřebce na obrázku, Finmere Grey Shalese.
Moderní shalese chovala od roku 1922 rodina Colquhounů. Tehdy matka nynějšího chovatele, Elisabeth Colquhounová, koupila dvouletého hřebečka Findon Grey Shalese z Devonu. Findon Grey Shalese choval spolu s Black Shalesem po několik let chovatel Charles Monson v královském hřebčíně Duchy of Cornwall Tor. Hřebeček jménem Royal Shales byl chován princem z Walesu, pozdějším vévodou z Windsoru. Vnučka Royal Shalese z Katinky, jejíž otcovská linie sahá až k plnokrevníkovi Tetrarchovi, byla klisnička pojmenovaná Silver. V roce 1950 se Silver narodil hřebeček Silver Shales po plemeníkovi Red Shales. Byl vnukem Finmers Grey Shalese.
Hlavním znakem shaleského plemene je mnohostrannost. Například Silver Shales sloužil úspěšně jako lovecký kůň, v zápřeži i jako vrcholový pólo pony. Tito koně měří kolem 152 cm a užívají se podle staré tradice k jízdě i k zápřeži. Díky obrovské životnosti svých předků jsou to tvrdí koně a mají mimořádně dobrou povahu. Drží záviděníhodný rekord v produkci soutěžních zvířat. Kříženci se chovají vzácně.
Shaleský kůň má inteligentní, působivou hlavu. Dominují jí velké, ušlechtíké oči a široké nozdry. Krk je středně dlouhý a půvabně klenutý s dokonalým zavěšením hlavy. Lopatka má správný sklon, hrudník je velmi hluboký. Na mírně skloněné zádi vyniká délka od kyčelního hrbolu k hleznu a vynikající osvalení bérce. Hlezenní kloub je čistý a velký. Klouby jsou vesměs ploché, správně utvářené, holeně jsou krátné s vynikající strukturou kosti.
Vaše reakce k článku |