Polský chladnokrevník vytváří několik typů, lišících se podle oblastí i podle účelu, ke kterému jsou určeny. Tvoří pět hlavních regionálních linií: Sztum, Lowicz, Sokólka (Sokolský chladnokrevník), Garwolin a Lidzbark. Sztum vznikla křížením místních koní s ardeny, rýnskými chladnokrevníky, doly a jutlandy. Lowicz je založena na krvi belgiků a ardenů, Sokólka má ardenské předky, ale na její vznik měla vliv i krev bretaňská a dolská. Garwolin má podobný původ, ale ještě s příměsí krve buloňské a Lidzbark se odvozuje od primitivních chladnokrevníků ze západní Evropy a severošvédských koní.
Polský chladnokrevník všech typů je tobustní a vitální. Obvykle mívá velkou hlavu, strmou plec, krátký, hluboký trup a krátké nohy se slabým rousem. Většinou jsou to ryzáci, aškoli Sztum bývá také hnědák nebo červený bělouš a Sokólka si odnesla jako dědictví od buloňského koně sklon k bílé barvě. Sztum je nějvětší a nejtěžší typ, pak následuje Lowicz, Sokólka, Garwolin a nejmenší je Lidzbark. Výška se pohybuje dle typu od 152 do 170 cm.
Polský chladnokrevník je trpělivý, přizpůsobivý a ochotný, schopný pracovat v těžkém terénu a v jakémkoliv klimatu.
Chov koní má v Polsku dlouhou tradici. Ve druhé světové válce byly použity tísíce polských chladnokrevníků, bohužel mnozí z nich ji nepřežili. V současné době jsou koně všech pěti linií stále hojně používáni v zemědělství, lesnictví i dopravě zboží. Jsou to vynikající pracovní koně a jejich chov je ekonomický. Sokólka je ze všech typů nejaktivnější a má nejlepší chody.
| Vaše reakce k článku |
