Oblastí výskytu tohoto místního plemene je hornatá Gruzie. Na formování rasy se podílela orientální plemena nevyjímaje koně arabské, turecké a turkménské. Tušinští koně našli své uplatnění v bojích o nezávislost, které se odvíjely ve zdejších těžko dostupných polohách. Stejně i mnohé tradiční slavnosti se bez tohoto koně neobešly.
Odchov probíhá tabunním způsobem na horských pastvinách. Nejméně příznivé období z hlediska zajištění krmiv je od listopadu do března. Proto mají chovatelé tušinského koně snahu maximálně využít pastvu, aby si koně vytvořili dostatečné rezervy. Přebytky píce se suší na seno. Jakmile se přiblíží zima, koně se stěhují do nižších poloh, kde je možno využít pozdní pastvy. Tušinský kůň vyniká plodností až nad 90%, natalitou a dlouhověkostí. Barvou je nejčastěji hnědák, bělouš, ryzák a vraník. Exteriér je značně ovlivněn krví východních plemen se všemi přednostmi. Výška se pohybuje mezi 134 - 136 cm.
Tušinský kůň vyniká jako soumar, tito koně nosí náklady 100 až 120 kg na vzdálenosti 100 až 120 km ve značně členitém terénu.
| Vaše reakce k článku |